Otázka, v kterou denní dobu je nejlépe alkohol konzumovat, zůstává nedořešena
„Víno sice obsahuje alkohol, ale nejsou známy žádné případy, že by se člověk, který pije pouze víno, stal alkoholikem,“ pravil obchodník s vínem Dan Mádr. Uvedeným tvrzením tlumočil závěry konference Víno a zdraví konané pod záštitou ministerstva zemědělství a Masarykovy univerzity (za podpory Vinařského fondu České republiky).
Na psychiatry působí Mádr stejně jako „Máldr“ na zapřisáhlé odpůrce existence mimozemských civilizací. Tak jako Mádrovi vinaři, i experti na závislosti mají argumenty pro svá nesmiřitelná tvrzení.
Z debat o prospěšnosti vína jsou odborníci na závislosti nešťastní. Polemizovat s kardiology a možná i onkology dost dobře nemohou. Používají tedy zbraně sobě vlastní – nikterak příjemné statistiky. Kritéria pro přiřazení diagnózy alkoholik splňuje v Česku totiž zhruba tři sta tisíc lidí. Každý Čech (včetně miminek) vypije ročně 9,9 litru alkoholických nápojů, čímž držíme čtvrtou příčku v Evropě. Od roku 1989 vzrostla spotřeba na hlavu o litr tvrdého alkoholu a téměř dva litry vína. Na rozdíl od piva, kde jsme již zřejmě narazili na strop, zájem o vína, ať už o kvalitní či nejlevnější krabicová, stoupá.
Psychiatři mají jasno: Zvyklosti české populace utvrzují v přesvědčení, že prioritou pro podporu zdraví by mělo být spíše úsilí o snižování konzumace, než podpora konzumace umírněné a pravidelné.
Kdepak červené
Že alkohol dráždí nervové buňky, které potom vylučují serotonin, a ten vyvolává v mozku pocit uvolnění, odbourává strach a zintenzivňuje prožitky, je věc známá. Potíž je, že novou ambicí posledních desetiletí je snaha dokázat, jak příslušný druh alkoholu dělá dobře i tělu.
Podařilo se to například Francouzům. Ve věku posedlosti péčí o fyzickou schránku objevili, že oblasti, kde se pije červené víno, jsou zároveň oblastmi s menším výskytem kardiovaskulárních příhod. Báječný marketingový tah. Zda vyšel, je otázka, nicméně spotřeba červených vín neustále stoupá. Francie produkuje přes sedmdesát procent červených vín a jen patnáct procent vín bílých.
Jinak je tomu na Moravě, kde se vyrábí převážně víno bílé. A hle, shodou okolností na zmiňované konferenci v Brně dostali moravští vinaři kladné dobrozdání pro víno bílé. „Moravské bílé víno příznivě ovlivnilo důležité faktory aterosklerózy a srdečního infarktu. U červeného vína jsme tento příznivý efekt neprokázali,“ shrnul Milan Šamánek z Fakultní nemocnice Motol závěry výzkumu u padesáti mužů, kteří během bádání čtyři týdny konzumovali nejprve víno bílé a potom červené. V proslovech přednášejících vůbec dominovala prospěšnost bílého vína. Ale ponechme stranou všelijaké náhody, zabývejme se jiným rozporem, který zní: Zdraví na straně jedné a rozpad osobnosti na straně druhé.
Víno jako bylinný produkt?
K léčení nejrůznějších chorob doporučuje víno už nejstarší známá učebnice medicíny psaná ještě na hliněných tabulkách. Na počátku 19. století se objevil názor, že pití vína může příznivě působit proti rozvoji aterosklerózy a v roce 1904 byl poprvé popsán vztah mezi spotřebou alkoholu a kardiovaskulárním rizikem na základě objektivních metod. Docentka Němcová z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity tvrdí, že již dnes existuje dostatek seriózních výzkumů potvrzující tuto skutečnost. Věda dokonce pokročila tak daleko, že z preventivních důvodů zdůrazňuje pravidelnou konzumaci, pětkrát až sedmkrát týdně (ženy dvě deci denně, muži čtyři). „Otázka, v kterou denní dobu je nejlépe alkohol konzumovat, zatím zůstává nedořešena,“ konstatovala Němcová.
Blahodárným účinkem plodů vinic na srdce ale sklepmistři návštěvníky svých podzemních bunkrů neomráčí. Hitem nového pojetí a zaklínadlem vinařů se zřejmě stane resveratrol. Ve spojení s prevencí rakoviny jistě silný kalibr. Souvislost s vínem na konferenci vysvětlil profesor Jan Žaloudník z Masarykova onkologického ústavu. Chemopreventivní látky, které mohou snižovat riziko zhoubných nádorů, popřípadě i jiných chronických a degenerativních onemocnění, je nejlepší hledat v potravě. „Takových látek není mnoho, avšak zdá se, že k nim patří resveratrol, obsažený v potřebném množství ve vínech, především (překvapivě) v červených,“ tvrdí. Opatrně dodává, že potenciální protinádorové účinky je třeba teprve prozkoumat a ověřit klinickými studiemi. „Nicméně již nyní přibývá prací, které prokazují protinádorový účinek u rakoviny prostaty, prsu, kůže, jater, střev, plic a zhoubného bujení krvetvorných buněk,“ nahrává vinařům Žaloudík. Nejvíce je ale musela potěšit profesorova prognóza do budoucna: „Není vyloučeno, že víno, které dosavadní zdravotní prevence řadí k ostatním alkoholickým nápojům a dává automaticky do souvislosti spíše s negativními vlivy a s návykovým alkoholismem, dozná rehabilitace jako bylinný produkt, který může být zdraví prospěšný.“
Vědí kardiologové více než psychiatři?
Že existuje něco jako přiměřená konzumace vína, si samozřejmě myslí i vinař Mádr. Ale jak tvrdí, závislosti nehrozí, pokud člověk nekonzumuje spolu s vínem pivo nebo tvrdý alkohol. (Mádr zřejmě spatřuje na domácím trhu zatím nevyužitý potenciál. S 16,5 litru vína prolitými ročně hrdlem jedné průměrné osoby totiž zdaleka nedosahujeme ani poměrové úrovně konzumace zlatého moku, a kdo ví, třeba se dá inteligentnější pivař či milovník destilátů zviklat.)
Kdyby se ale Mádr potkal s lékařem oddělení pro léčbu závislostí Bohnické psychiatrické léčebny Michalem Čilíkem, asi by jejich rozhovor připomínal setkání jiného druhu. Pozvání do sklípku by Čilík oplatil nabídkou exkurze po Bohnicích. „Ať se sem přijde podívat. Pacientů, kteří jsou těžce závislí právě po konzumaci vína, je tu spousta,“ komentuje lékař. Ani „zdravotní skleničkou“ či dvěma si jej Mádr nezískal. „Vím o tom, že někteří kardiochirurgové víno jako prevenci doporučují. Ale máme tu i závislé po dvou zdravotních deci denně.“
