Měníme strategii, chystáme akvizice strojírenských firem, říká šéf Alty
Pokud chcete získat velký kontrakt v některé ze zemí někdejšího Sovětského svazu, musíte si najmout bývalého člena KGB, jinak jste bez šance. Touto zásadou se řídily mnohé české společnosti počátkem devadesátých let. „Dnes již podobná pravidla neplatí, situace se změnila. Především v naší branži, tedy mimo jiné ve strojírenství a hutnictví, působí privátní firmy, které mají poměrně jasně definované akcionáře a jednání jsou čistě o byznysu,“ tvrdí generální ředitel společnosti Alta Bronislav Šimek.
EURO: Studoval jste několik let v bývalém Sovětském svazu, jak vám pomáhají při obchodech bývalí spolužáci? ŠIMEK: Nemohu tvrdit, že při našich obchodech spolupracuji se svými bývalými spolužáky. Především využíváme znalosti ruského prostředí a schopností najít potřebné kontakty. Obchodní partneři k nám mají větší důvěru, protože hovoříme rusky, jsme naladěni na stejnou notu a můžeme se bavit nejen o oficiálních obchodních záležitostech, ale umíme být i rovnocenným článkem jejich společnosti. Možná to vypadá jako hloupost, ale ředitelé tamních firem rádi slaví narozeniny, především ty kulaté, dost pompézním způsobem, sezvou na oslavu i své obchodní partnery. Do takového kolektivu zapadneme a nikdo neví, že nejsme místní. Pokud ale přijdou třeba Američané nebo Němci, mají s něčím podobným potíže. Na ruském trhu je strašně důležitá komunikace.
EURO: Takže ten, kdo neumí pít vodku, nemůže v Altě pracovat? ŠIMEK: Dnes to již naštěstí neplatí, situace se radikálně změnila, ale především počátkem devadesátých let pro mě byly některé akce až brutální. Na pracovních cestách se vypilo hodně alkoholu.
EURO: K některým kontraktům jste se tedy propili? ŠIMEK: To bych nechtěl tvrdit. Nyní se již nepije se tolik vodky, nahradily ji jiné druhy alkoholu a také víno. Ale hlavně již nikdo nikoho nenutí pít. Dřivé platilo pravidlo: nedopil jsi, tak to rychle vypij a nalijeme ti další, pokud nepiješ, tak s tebou nemluvíme. Teď už jsou Rusové i v konzumaci alkoholu tolerantnější. Samozřejmě musím vždycky ze slušnosti minimálně první dvě tři skleničky vypít, ale pak již mě nikdo nenutí.
EURO: Mají ruské firmy zájem o české výrobky? ŠIMEK: Ruský trh stále ještě vnímá českou produkci poměrně pozitivně. Ne ale konkrétní výrobky, ale český produkt jako takový. Pokud přijede česká firma do Ruska, její pozice není špatná, je vnímána jako člen bývalého společného bloku. Rusové očekávají, že kvalita českého výrobku je oproti západoevropským dodavatelům trochu horší, takže cena by měla být nižší. V posledních pěti letech se ale tento pohled na Čechy postupně mění, nicméně stále existuje. To lze považovat za určité minus. Plusové body naopak přináší vnímání Čechů jako slovanských bratrů, což je v Rusku poměrně časté. Komunikace mezi Rusy a Čechy je tak mnohem lepší než s kýmkoliv jiným ze západní Evropy. Skutečně vnímají slovanské kořeny. Můžeme si říkat, že jsou jiní než my, ale kulturní blízkost je poměrně velká. Značnou výhodou je, že s námi mohou hovořit rusky a rozumíme nejen tomu, co je ve větě napsané, ale i tomu, co znamená. Američanovi to sice někdo přeloží, takže rozumí, ale již nechápe, co tím Rusové chtěli říci. Pozice českých firem v Rusku je tedy dobrá, otázkou ovšem je, jak ji využít. Byla chyba, že jsme se na spolupráci s Ruskem v devadesátých letech dívali přes prsty.Pokud vše zhodnotíme čistě pragmaticky a ekonomicky, byla to škoda.
EURO: Lze vyčíslit, o jak velké kontrakty kvůli tomuto postupu české firmy přišly? ŠIMEK: Těžko. Někdo může tvrdit, že o obrovské sumy, jiní zase poukazují na to, že ústup z ruských trhů přinutil české firmy hledat odbyt pro výrobky jinde, kde musely přizpůsobit kvalitu konkurenci, což nám dnes v Rusku pomáhá. Pokud vše hodnotíme z dlouhodobého pohledu, byl to asi nějaký logický proces, díky kterému možná budeme na ruském trhu úspěšnější. V devadesátých letech jsme zřejmě ztratili řadu kontraktů, ale zase nám to pomohlo k zakázkám v nové době.
EURO: Takže pokračuje návrat českých firem na trhy bývalého Sovětského svazu? ŠIMEK: Dnes o nějakém velkém návratu nelze hovořit. Řada výrobců se po obavách v roce 1998 do Ruska od roku 2000 vrací, nebo se alespoň snaží o návrat. Některé firmy možná i s přehnaným očekáváním, ale ten, kdo k ruskému trhu přistupuje dlouhodobě, je ochoten na něm investovat a brát ho jako jakýkoliv jiný trh, který je možná trochu náročnější než ty ostatní, může být úspěšný.
EURO: Jak velké jsou marže při obchodování se zeměmi bývalého Sovětského svazu? ŠIMEK: Bohužel kopírují vývoj ve světě. Tvrdím, že čím standardnější trh, tím jsou nižší. Naše marže bohužel stále klesají, což musíme nahrazovat zvýšenými objemy obchodu. Pokud jsme byli schopni v letech 2001 a 2002 uskutečnit obchody s dvoucifernými maržemi v strojírenské produkci, dnes jsme v rozmezí od pěti do osmi procent. U surovin se marže pohybují v řádech procent, někdy méně než procento, to je ale způsobené velkými a stále se opakujícími objemy obchodů a dlouhodobostí kontraktů. Například u rud je marže kolem procenta až 1,5 procenta, u hutních materiálů kolem dvou až tří procent.
EURO: Hodlá Alta i v budoucnu pouze obchodovat se zbožím, nebo zvažuje vstup do některého z výrobních podniků? ŠIMEK: Doposud se firma prezentovala především jako zahraničněobchodní společnost. Sice jsme v minulosti vlastnili akcie některých výrobních podniků, vždy jsme se ale spíše specializovali na čistý obchod. Nyní měníme strategii, připravujeme majetkový vstup do strojírenských podniků. Očekáváme, že díky propojení s výrobou posílíme pozici společnosti na exportních trzích. Máme zájem majetkově vstoupit do několika firem, které vyrábějí obráběcí stroje. Na to, abych řekl konkrétní jména, je ale ještě příliš brzy.
EURO: Kolik peněz utratíte za akvizice? ŠIMEK: Nejsou to investice v řádech pěti set milionů korun, nebo dokonce miliardy, ale od sto, dvou set až do tří set milionů korun. První projekt je čistě záležitostí Alty, v dalším zvažujeme spolupráci s jedním českým partnerem.
EURO: Vláda před nedávnem rozhodla o prodeji společnosti Vítkovice Steel ruské firmě Evraz Group. Zlepší se tím situace českých firem v Rusku? ŠIMEK: Pokud toho nedokážeme využít, tak jsme hloupí. Vím, že se s ruskou stranou byla snaha na oficiální úrovni jednat následujícím způsobem: Podívejte, nemáme problém s tím, aby vaše firma přišla do Česka, a budeme rádi, pokud se s českými firmami v Rusku bude zacházet stejným způsobem. Transakce samozřejmě zvyšuje povědomí v některých ruských podnikatelských kruzích o České republice. Ale upřímně řečeno: Rusové budou nakupovat jen to, co je pro ně ekonomicky zajímavé.
