Ústavní soud v úterý zveřejnil svůj nález ve vleklém sporu
Tomia Okamury s časopisem Reflex, který předsedu SPD před více než sedmi lety
začal na svých stránkách označovat jako Pitomia. Ústavní soudci v čele se
soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem nečekaně dali přednost ochraně jména
před svobodou projevu. Podle senátu, který věc projednával, nemá „svoboda projevu
vést k tomu, aby byl jakýkoli člověk, včetně veřejně činných lidí, v očích
veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňován”. Okamurovu žalobu teď musí znovu
řešit Městský soud v Praze, který přitom už dříve dal zapravdu Reflexu.
Podle nálezu Ústavního soudu má „pro jednotlivce hluboký osobní význam, aby jeho jméno nebylo komoleno, zvláště pak do podoby evokující hanlivé označení”. Nejvyšší soud přitom ve stejné kauze už dříve rozhodl, že „předmětem karikatury se může stát také jméno osoby, přitom je třeba dbát na přiměřenost jejího užití v poměru ke sledovanému cíli kritiky, což v této věci bylo naplněno”.
Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu v kauze Pitomio?
Ústavní soud ale přišel s novými pravidly, jak lze někoho
veřejně hanlivě označit. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby
nelze podle ústavních soudců jakkoli dokazovat, „je nutné zkoumat, zda se
zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a
zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky,
tedy zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby”.
To tedy znamená, že občan smí podle ústavních soudců veřejně
vynadat politikovi pouze poté, co provede „kvalifikované posouzení” svého
hodnotícího úsudku. Stejně jako za minulého režimu by tedy zřejmě neprošlo
třeba konstatování „Husák je vůl”. Toto konstatování se nezakládá na pravdivé
informaci (pokud tedy nedokážeme, že bývalý československý prezident byl
zvířetem), forma této prezentace je zcela jistě nepřiměřená a primárním cílem
je nepochybně hanobení hlavy státu, což u nás bylo za komunismu dokonce
trestné. Tak přece jen jsme trochu pokročili. Už vás za podobnou větu nezavřou
přímo do vězení, ale „stěžovateli” se budete muset omluvit, nebo zaplatit
náhradu újmy.
Komentář: Proč některá letadla nejsou vidět
Ústavní soud se v nálezu také hbitě vypořádal s precedentním
rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Oberschlick proti
Rakousku, na který v kauze Pitomio upozorňovaly obecné soudy a kterým
odůvodňovaly, proč má i v tomto případě svoboda projevu přednost. Evropský soud
ve výše uvedeném sporu připustil vůči veřejně činné osobě i použití ostřejšího
výrazu. Článek v časopise Forum s titulkem „Trottel” (tedy mnohem hanlivější
než Pitomio) byl otištěn spolu s textem projevu bývalého krajně pravicového
politika Jörga Haidera a jeho autor v něm vysvětloval, co ho k použití výrazu
„Trottel“ vede.
ESLP připustil, že výroky autora článku, a především
inkriminovaný výraz, „mohou být považovány za polemické, avšak nepředstavují
laciný osobní útok, jelikož autor pro ně podává objektivně srozumitelné
vysvětlení, založené na provokativním projevu Jörga Haidera”. Představují tak
podle ESLP součást politické diskuse vyvolané samotným politikem, a je nutno je
považovat za názor, který se z logiky věci nehodí k prokazování pravdivosti.
Podle Ústavního soudu ale šlo v rakouském případě o
specifickou situaci, kdy byl Haider objektem kritiky za projev relativizující
zločiny vojáků nacistického Německa. České obecné soudy, které daly v Okamurově
případě zapravdu Reflexu, se podle ústavních soudců „nezabývaly tím, zda se
Okamura ve svém konkrétním politickém projevu dopustil nějakých extrémních
prohlášení, na která by bylo nutno reagovat natolik expresivně, tedy užíváním
hanlivé zkomoleniny stěžovatelova jména, odvozené od slova pitomec“. Přitom
užití slova Pitomio odůvodnil už sám Reflex tím, že Okamura například vyhání
Romy do vlastního státu nebo coby poloviční cizinec hlásá heslo Čechy Čechům.
Pokud toto nejsou extrémní prohlášení, pak lze pochybovat o dostatečném
vzdělání dotyčných ústavních soudců.
Paradoxní je, že právě díky soudnímu sporu Okamury s
Reflexem se označení Pitomio stalo kultovním a zná ho skoro každý. Slovo (nebo
v tomto případě přezdívka) se prostě zakázat nedá. Zvlášť když bylo původně v
Reflexu součástí tématu o šéfovi SPD, kde se podrobně vysvětlovalo, proč se
redakce rozhodla Okamuru takto překřtít. Pitomio neměl primárně urážet, ale
pobavit. A v demokratické společnosti by mělo být víc než žádoucí otevřeně se
bavit na účet veřejně činných osob. Je to podstata svobody projevu, která se
neomezuje jen na možnost říct větu: „Tomio Okamura je špatný politik.“ Pokud si
myslíme, že je Okamura pitomec, nikdo nám nesmí bránit v tom, abychom to
veřejně šířili. A pokud nás za to šéf SPD bude úspěšně žalovat, alespoň už bude
jasné, že nežijeme ve svobodné společnosti.
