Březí, Mikulov, Valtice. Tři adresy, kde se rodí špičková moravská vína. Právě sem od jara do podzimu míří tisícovky cyklistů a pěšáků, aby nasáli jedinečnou atmosféru a mnoho decilitrů bílého a červeného. Co se ale stane, když do této vinné hegemonie vkročí maličké pivovary? Zajímavý koktejl a především další moment dodávající regionu na jedinečnosti.
Týdeník Euro tam vyrazil na zkušenou, a následující řádky může tedy kdokoliv pojmout jako návod na novou pi(vo)vinnou stezku.
Nanopivovar v Březí
Na první pohled na tom nic není. Jede se téměř pořád po rovině a vzdálenosti také nejsou vůbec velké, takže celá trasa by se dala zvládnout za jeden den. Jenže co si budeme povídat, po návštěvě tří pivovarů a vinařství by za volant sedl jen blázen.
Takže se nabízejí dvě možnosti. Pro ty, kdo rádi riskují a nemají dost času, je ideální odstavit auto v Mikulově na rozlehlém parkovišti na kraji města u transformátoru. Ostatní se mohou ráno ubytovat v některém z řady penzionů a v klidu vyrazit směr Březí.
Jak často pijete pivo?
Ještě než člověk zvládne necelých osm kilometrů dlouhou trasu, nabízí se jedna malá zajížďka. V oblasti vznikl před druhou světovou válkou pevnostní pás a řada bunkrů je dnes přístupných. Kromě malých řopíků se dá prozkoumat i rozsáhlejší pěchotní srub Svah ležící jen kousek od mikulovského vlakového nádraží a cyklostezky.
Pohodlným tempem odtud za necelých dvacet minut dojedete do Březí. I když se cyklisté běžně ochlazují ve sklípcích, v této obci s 1650 obyvateli je i jiná možnost. Nepřehlédnutelný kostel Nejsvětějšího Jména Panny Marie.
A odtud je jen kousek kdo mu Rostislava Tomana, který si ve zrekonstruované garáži vybudoval za všechny své životní úspory pivovar Březácký Sup. Svá piva začal prodávat během loňských Vánoc. „Pracoval jsem v Brně, ale po několika letech jsem se rozhodl, že potřebuju změnu,“ vysvětluje Toman, jak se s manželkou i kvůli stresu rozhodli, že se odstěhují na venkov. A Březí je prý uhranulo. Ke stavbě vlastního „nanopivovaru“ se prý rozhoupal i proto, aby výroba piva uživila jeho manželku. „Nemám šanci útočit cenou ani množstvím, ale rozmanitostí,“představuje svou filozofii, zatímco mu v hrnci bublá další várka. Březácký Sup nabízí jen svrchně kvašená piva a speciály chmelené aromatickými zahraničními odrůdami. Podle Tomana prý lidem voňavá piva nevadí, díky vínům jsou tu na výrazné odéry zvyklí.
„Vařím pětkrát týdně, vlastně v každém volnu, ale moc to nehrotím,“ vypráví, zatímco z ledničky vytahuje lahev osvěžující nealkoholické novinky SHIT (Sup Hop Ice Tea) oblíbené prý i mezi dětmi.
Březí. Minipivovar Březácký Sup, Hlavní 49 / Vinařství Kern, Sklepní 546.
Vzhledem k tomu, že Březácký Sup má maličkou kapacitu - objem jedné várky se pohybuje pouze kolem 45 litrů -, piva se velmi rychle vyprodají. Zvlášť o pátcích a víkendech, kdy má Rostislav Toman „prodejní dny“. O rozšíření výroby se ale zatím bavit odmítá. „Zvětšovat nechci, chci, aby můj produkt byl pořád dokonalý,“ objasňuje.
I z toho důvodu se jeho piva honosí zajímavým puncem. Kdo chce ochutnat, musí do Březí, a navíc doufat, že pivovar nebudete vypitý. Zdejší svrchně kvašená piva jsou občas k dostání i v mikulovské Pivnici U Devatero řemesel. Toman se už musí vrátit k bublajícímu hrnci, a tak se loučíme.
I když je Březácký Sup nesmírně zajímavý podnik s kvalitní produkcí, řada lidí míří do Březí především za vínem. Jedním z vyhlášených podniků je rodinné vinařství Kern. To letos slaví už 60 let od zahájení výroby. Vyhlášené je svými bílými víny, která v Mikulově patří k tomu nejlepšímu, co můžete dostat.
Nejlepší je desítka
Chvíli podél železnice a chvíli kolem státní hranice pak člověk po hodině a půl klidné cyklojízdy dorazí až do Valtic. Bezpochyby jedna z perel regionu, jejíž krása vyniká především mimo hlavní turistickou sezonu.
Pod zámkem funguje restaurační pivovar Feldsberg. Jeho majitel Petr Sekanina vysvětluje, že k vaření vlastní produkce jej dotlačil trh. Velký pivovar, s nímž dřív spolupracoval, si prý za dodávky účtoval příliš vysoké ceny. A i když se prý nejdřív museli učit vařit, rozhodnutí nelituje.
„Prodáváme tolik, že taktak stíháme vařit,“ těší Sekaninu. „Nejvíc se u nás pije dvanáctka, ale nejlepší je desítka,“ má Sekanina jasno. Dlouhá pípa nabízí i speciály - aktuálně pšeničné pivo - ale právě svěží Valtická 10°, voňavá Zámecká 12° a nesladké tmavé Černé pivo 12° je tím, na čem značka Feldsberg stojí.
Valtice. Pivovar a restaurace Feldsberg, Zámecká 1222 / Vinné sklepy Valtice, Vinařská 407.
Ovšem pokud i pivaři dojedou až do Valtic, nezkusit víno by byl hřích. Zvlášť když se Vinné sklepy Valtice honosí architektonickým skvostem, který jinde člověk neuvidí. Řeč je o Vinařské stodole. V jejím přízemí pod masivními krovy se rozkládá rozsáhlá vinotéka, v podzemí se pak ukrývá sklepní „chrám“ s rotundou a degustačními prostory.
Pro rychlejší osvěžení se tu od rána do noci nabízí Vinařská pohotovost s útulnou pergolou, kde je možné ochutnat zdejší sudová vína. V pátek a sobotu se venku může sedět dokonce až do půlnoci, často se tu i griluje.
Jedinečná perla
Tu největší zajímavost jsme si schovali až na konec trasy. Sídlí v Mikulově, kam je to z Valtic na kole jen něco málo přes hodinu. Jde o Jitku Ilčíkovou a její značku Wild Creatures, která se zaměřuje výhradně na spontánně kvašená piva. Dřív pracovala jako finanční analytička v Belgii, kde se s těmito styly lambic a gueuze setkala poprvé.
„Není důvod, proč to nedělat tady, v Mikulově,“ nechápe Ilčíková pověru, podle níž panuje ideální prostředí a mikroklima pro spontánní kvašení jen u belgické řeky Senne. Pro zrání svých piv našla dobré prostředí ve sklepě bývalé mikulovské cihelny.
Mikulov. Pivovar Wild Creatures, Venušina 1804/1 / Vinařství rodu Pazderků, Brněnská 26.
Nicméně než Ilčíková začala svá piva nabízet, několik let musela experimentovat. „Věřila jsem, že to půjde. Ale nejdřív musel z procesu výroby vypadnout ten element náhody,“ přibližuje, co bylo třeba vychytat.
Dnes je Wild Creatures dobře zavedenou značkou, ale především v zahraničí, kam míří dvě třetiny produkce. Nejvíc do Spojených států, Austrálie, Kanady a Japonska. „Český konzument potřebuje klasický ležák,“ mrzí Ilčíkovou, že její kyselá piva to na domácím trhu nemají úplně jednoduché.
Napilno má hlavně v průběhu podzimu a zimy, výroba zabere zhruba dva roky. Kyselá piva dlouhodobě leží v dubových sudech, jež shání u místních vinařů. „Místo dovolené maminka koupila dvacet sudů,“ směje se Jitka Ilčíková v nadsázce tomu, jak se její byznys dotýká i rodiny. Kyselost pivům dodávají zkvašené meruňky, višně či hrozny. Všechno ovoce pochází z nejbližšího okolí Mikulova.
Aktuálně se Wild Creatures prezentuje třeba skvostem Resurrection 2016, který se rodil podobně jako slámové víno z přirozeně vysušených hroznů odrůd Muškát moravský a Rulandské bílé.
Co se týče vína, v Mikulově je nespočet možností. Skvělé posezení nabízí například střešní terasa Vinotéky Volařík u křížení ulic České a Pavlovské. Kousek odtud, za nenápadnými dveřmi v Brněnské ulici se schovává „centrála“ Vinařství rodu Pazderků. Společnost vyrábí už více než čtvrtstoletí, prozkoumat její bohatou nabídku je nejlepší ve čtvrtek. To sám zakladatel značky, Vojtěch Pazderka, pořádá ve výrobně komorní a uvolněné degustace.
Takže až se v létě vydáte jako desítky tisíc jiných cyklistů na jižní Moravu, projížďky vám může zpestřit kromě obligátního vína i pivo. V tomto směru má Pálava opravdu co nabídnout.
Čtěte také:
130 let po červené. Českem vás provede nejlepší značení na světě
Budeme muset zdražit mapy, říká šéf klubu turistů Chvátal
Chcete si odpočinout od lidí? Zkuste tento hotel v Grónsku. Je nejodlehlejší na světě
Čeští turisté se přestávají bát. Ve velkém se vracejí do Turecka, Egypta a Tuniska
Turisté, z Prahy ven, velí ministerstvo
Všichni proti Praze: regiony chtějí metropoli sebrat turisty
