Kolébka ledního hokeje, jedna ze zemí s nejnižší hustotou obyvatel, mráz, dřevorubci, dva oficiální jazyky. Ale pivo? Ony pivovary Labatt a Molson sice nejsou žádní drobečkové, světovou proslulost jim to ale nepřineslo. Navíc degustační hodnocení vzorků z jejich produkce profesionály ve Výzkumném ústavu piva a sladu v Praze nedopadlo nejlépe.
Například Molson Canadian Lager: „Vykazuje slabou ovocnou a kyselou vůni, což je spolu s kvasničnou chutí identifikováno i v cizích chutích. Dále byla nalezena nízká plnost piva a nižší hořkost, celkově je pivo hodnoceno jako dosti špatné.“ Nebo Labatt Blue: „Nevýhodou je velmi nízká hořkost, charakteristická pro některá americká piva, další nevýhodou jsou stopy diacetylu, který je považován za ukazatel rychlého nebo nekvalitního kvašení.“ To českého pivaře k ochutnání asi dvakrát nepřesvědčí…
Nebude tak zle
Molson je nejstarší pivovarskou firmou v Kanadě. Podíl skupiny na kanadském trhu činí 45 procent, přibližně stejně jako podíl druhé největší skupiny Labatt. Třetí Sleeman zaujímá kolem čtyř procent, zbytek připadá na malé místní pivovárky rozptýlené po celé zemi. Roční průměrná spotřeba piva v Kanadě je 65 litrů na hlavu, ale nedá se říct, že by Kanaďané byli národem abstinentů. Asi to souvisí i s cenou: v obchodech okolo 1,15 kanadského dolaru (asi 25 Kč) za vychlazenou třetinku (většina piva se prodává z chladicích boxů, půllitrovky nejsou v nabídce, litrové lahve a plechovky ano), zatímco v pubech od tří dolarů výše. Za minimální hodinovou mzdu si tak Kanaďan pořídí asi šest třetinek v obchodě (six-pack) či dvě točené pinty v pubu. Rozdíl mezi cenou Light, Premium či Strong značek činí na rozdíl od našich zvyklostí řádově jen několik centů.
„Všechno pivo je v Kanadě - s výjimkou provincie Québec - prodáváno kromě pivovarských prodejen a licencovaných restaurací a pubů v takzvaných Liqueur storech,“ říká český sládek Marek Mikunda, který již několik let působí ve službách kanadských pivovarů. „Tyto prodejny nabízejí vedle místních velkých i malých výrobců a jejich licenčních produktů (Coors Light, Foster´s, Budweiser, Carlsberg) piva z celého světa. Z českých piv seženete Prazdroj (někde i točený), nově Czechvar-Budvar, ale i Kozel, Radegast a Staropramen. Výjimkou nejsou ani čínská - ne nejhorší - či podobně exotická piva.“
Podíl importovaného piva v Kanadě (podobně jako v USA) během posledních deseti let stále roste. „Oba velcí kanadští hráči si už uvědomili, že období ,izolace‘ skončilo,“ říká Marek Mikunda, „a pokud nebudou dostatečně pružní a nepřiblíží se charakteru evropského piva (oficiálně se tento směr ovšem logicky nazývá ,nová marketingová strategie‘), bude se jejich podíl na trhu dále zmenšovat. Ještě před pár lety byl tento trend bagatelizován a pivovarští šéfové se uklidňovali, že zákazníci jsou jen zvědaví, rádi zkoušejí něco nového a že to nebude mít dlouhého trvání.“
Ležák je ležák
Zatímco před přibližně třiceti lety v Kanadě podobně jako na britských ostrovech převládala piva India Pale Ale (IPA) nad plzeňskými, po boomu mini- a mikropivovarů v USA se podobný trend objevil i v Kanadě, takže je v některých z nich (i když takových není zatím mnoho) možno ochutnat slušný ležák.
„Osobně bych kanadská piva nepodceňoval,“ upozorňuje guru kanadské pivní novinařiny Stephen Beaumont. „Takový Oatmeal Stout z pivovaru McAuslan má světové parametry své pivní kategorie. Podobně piva z nabídky nedalekého pivovaru Unibroue, která jsou vlastně věrnou kopií belgických piv, rozhodně patří mezi skvosty nejen kanadské, ale určitě i světové pivní pokladnice.“
Marek Mikunda přidává skvělá piva a nemilý osud pivovaru Upper Canada: „V roce 1984 se objevil první moderní minipivovar v centru Toronta. Upper Canada měl velký ohlas, vařil pivo typu ale a později i pilsner lager. Obě se těšila přízni konzumentů, kteří oceňovali tehdy nepříliš obvyklý charakter piva. Neobvyklý proto, že místní ,makros‘ se už dříve snažili, a snaží se dodnes, ,neurazit‘ a neztratit zákazníky třeba pořádně ochmeleným produktem.“
Upper Canada vařil v dobách vrcholu, asi šest let od založení, ročně téměř sto tisíc hektolitrů piva. Tehdy už se na trhu objevili další průkopníci mikropivovarnictví - ať už čistí nadšenci, kteří se chtěli napít něčeho pořádného, takže se rozhodli sami si to uvařit, či „zlatokopové“, kteří vycítili příležitost a jali se jí využít. Po nepříliš šťastném pokusu Upper Canada získat finance vstupem na burzu ovládli „zlatokopové“ v Upper Canada většinový podíl, během několika let v něm ukončili vaření a výrobu přenesli do mateřského pivovaru v Guelph v Ontariu. Dnes značka z trhu ustupuje ve prospěch značky současného majitele. „Podobný osud možná potká i pivovar Unibroue, kde majoritní většinu zakoupil pivovar Sleeman produkující piva mdlých charakteristik,“ obává se Stephen Beaumont.
Kdo by se chtěl do poznávání piv země javorového listu ponořit hlouběji, má několik možností. Degustační hodnocení magazínu E8 poslouží jako průvodce pivní scénou zejména v Québeku. Při přejezdu z Québeku do Ontaria doporučujeme zamířit do restaurace Beer Bistro, kterou se svým kamarádem šéfkuchařem provozuje Stephen Beaumont (www.beerbistro.com). Dále na západ stojí za návštěvu některý z brewpubů doporučený Beaumontem v knize Canadian Beers. Případně vše můžete zhlédnout a ochutnat na Great Canadian Beer Festivalu ve Victorii 11.-12. září.
India Pale Ale
Název piva má opravdu co do činění s Indií: v koloniální Anglii bylo potřeba uvařit pivo, které by v podmínkách přepravy 19. století přestálo bez větší úhony cestu z britských ostrovů do Indie. Proto se vařilo silně (ne příliš lahodně) chmelené pivo s vyšším obsahem alkoholu, s typickou esterovou, ovocnou až medicinálně nepříjemnou příchutí (pachutí) a vůní (zápachem), tak typickými pro všechny svrchně kvašená piva. IPA bylo velmi populární a vaří se v malém množství dodnes.
Jak chutnají profesionálům
Raději bez příchutě
Hodnocení provedla profesionální skupina degustátorů sdružená kolem projektu Svět Piva.cz. Piva byla hodnocena na škále 1-9 (1 = bez chyby, 9 = nepoživatelné).
Eau Bénite (7,7 %, pivovar Unibroue)
„Zrádné pivo“ – vyšší obsah alkoholu je dobře maskován příjemnou lehkou chutí a vůní pšeničného piva. Síla je cítit až v doznívání.
Hodnocení: 3+
Don de Dieu (9 %, pivovar Unibroue)
„Tripple“ z piva Blanche de Chambley. Tváří se jako 14°, přitom se jedná o 20°. Unibroue prostě pšeničná piva umí. Vyvážené pivo, krásně lehká svěží vůně a sirupovité tělo neuvěřitelně dobře skrývají alkohol.
Hodnocení: 3+
McAuslan Bierre Blonde (5 %, pivovar McAuslan)
Příjemná svěží vůně se sladkými a chmelovými tóny. Vyrovnaná plnost s nádherně vybalancovanou příjemně silnou hořkostí. Čisté pivo s krásným chmelovým dozníváním. Vhodné k celovečernímu pití.
Hodnocení: 3
Griffon Rousse (4,5 %, pivovar McAuslan)
Příjemně svěží vůně, chmelová s ovocnými tóny. Nižší plnost, výrazná hořkost, jež vhodně doplňuje ovocné tóny piva typu ale.
Hodnocení:3
Blanche de Chambly (5 %, pivovar Unibroue)
Příjemně výrazná vůně pšeničného piva se vhodně doplňuje s jemně nakyslou obilně doznívající chutí. Celkově působí lehkým a osvěžujícím dojmem a vybízí k dalšímu napití.
Hodnocení: 3
Maudite (8 %, pivovar Unibroue)
Vyrovnané, dobře vyvážené pivo plné vůně a chutě, která nezakrývá vyšší obsah alkoholu. Celkově působí příznivým dojmem. Vhodné pro dlouhé zimní večery.
Hodnocení: 3
La Fin du Monde (9 %, pivovar Unibroue)
Velmi „zrádné“ pivo - velice příjemná pšeničná vůně a chuť dobře maskují vysoký obsah alkoholu. I když devět procent má již značný vliv na plný chuťový vjem. Na takto vysoký objem alkoholu se ale jedná o velice dobře pitelné pivo.
Hodnocení: 3
Trois Pistoles (9 %, pivovar Unibroue)
Ve vůni je přiznán vysoký obsah alkoholu. Nezastírá, že se jedná o hluboce prokvašené silné pivo. Karamelové tóny v chuti i vůni souzní s vysokým obsahem alkoholu. Příjemné pivo k plápolajícímu krbu a dlouhým zimním večerům.
Hodnocení: 4
Édition 2004 (10,5 %, pivovar Unibroue)
„Ročníkové pivo“ doporučené pro maximální konzumaci v množství 1 dl. Příjemný speciál, který se nestydí za svůj vysoký obsah alkoholu. Není určeno pro běžnou konzumaci, ale sváteční chvíle: vánoční čas, posezení u krbu na horách…
Hodnocení: 4
St-Ambroise Oatmeal Stout (5 %, pivovar McAuslan)
Příjemná, čistá karamelová vůně. Prázdnější tělo, pražená až připálená karamelová chuť s ořechovými tóny. Celkově dobře vybalancované pivo. Vhodný představitel své kategorie. Pivo není určeno k celovečerní konzumaci. Vhodné k zapití divočiny.
Hodnocení: 4
Éphémère Black Currant (5,5 %, pivovar Unibroue)
Kdyby člověk měl použít jediné slovo, byl by to vitacit. Jinak se na toto pivo hodí rčení „jednooký král mezi slepými“.
Hodnocení: 5-
Griffon Extra Blonde (5 %, pivovar McAuslan)
Výrazně ovocná vůně, kyselá citronová (až nepříjemně) chuť s trpce chmelovým dozníváním. Toto pivo s největší pravděpodobností českého chmelaře neosloví.
Hodnocení: 6
McAuslan Apricot Wheat Ale (5 %, pivovar McAuslan)
Celkem zajímavá vůně, nicméně chuť je výrazně peckovitá, syntetická. Další rádoby ovocné zklamání. Pokus o ovocná piva ztroskotal. Nejedná se ani o ovocné, ani o osvěžující pivo.
Hodnocení: 6
Raftman (5,5 %, pivovar Unibroue)
Těžká kouřová vůně s autolyzačním podtónem. Lehce nakouřené, těžce sladké plné tělo. Slabší hořkost. Pivo rozhodně nevybízí k dalšímu napití.
Hodnocení: 6-
Éphémère Apple (5,5 %, pivovar Unibroue)
Vůně padaných letních jablek, která nekoresponduje s umělou, nevyváženou chutí, jež rozhodně zklame. Jednoduše řečeno: syntetické zklamání.
Hodnocení: 6-
Éphémère Peach (5,5 %, pivovar Unibroue)
Výrazná broskvová vůně, která bohužel značně předbíhá prázdné tělo. Pokud hledáte letní osvěžení, porozhlédněte se jinde.
Hodnocení: 6-
