Pivovarství též nezahálelo. Moderní historii piva vládnou napodobeniny českého ležáku. Pragmaticky vyrobené, unifikované, žluté, mírně hořké nápoje, které „pokrokem“ přišly o svou duši. Jsou čisté a bez chyb. Zákazníka neurazí, ale ani nenadchnou.
Tmářský režim v ČSSR pokrok ignoroval. Po roce 1989 nastala překotná modernizace.
Někteří šli, mnohdy i vlivem zahraničního kapitálu, cestou moderny.
Ti prozíravější pochopili a modernizovali tak, aby zachovali procesy určující charakter českého piva. Proto má české pivo stále výjimečné postavení.
Velká americká „Craft Beer“ revoluce rozbila pivní nudu. Z původně několika garážových podniků jsou už tisíce mnohdy velmi velkých pivovarů. Pivní rozmanitost dorazila i k nám. Jak v pivních stylech, tak v kvalitě. Znám mnoho sládků, kteří svou pečlivostí, umem a fantazií dávají vznikat skvostům, které na velkém ležáckém pivovaru prostě neuděláte. Pil jsem však i dosti nepovedená piva. Ale to k ruční práci a hledání dokonalosti patří, to je právě to ono.
Takže vězte, že u piva na velikosti nezáleží, záleží na svědomí, poctivosti a umu každého sládka. •
Příští díl: V pondělí 17. prosince prozkoumáme pivní pěnu.
