Čínských firem v Česku ubývá a řada hlasitě propagovaných investic asijské mocnosti zavání průšvihem
Čeští pivaři evidentně nemají problém s tím, že nejslavnější české pivo vlastní Japonci. Prazdroj jim chutná stejně jako vždycky. Ne ke všem asijským mocnostem však přistupují stejně. Skupina Pivovarů Lobkowicz vlastněná čínskou CEFC předloni skončila ve více než stomilionové ztrátě.
Loňský výsledek ještě není znám, podle informací týdeníku Euro se však situace ve skupině, pod kterou spadají mimo jiné pivovary Protivín, Klášter či Černá Hora, nijak nelepší, spíš naopak. Zprávy o vyšetřování šéfa CEFC Jie Ťien-minga a obava z nejisté budoucnosti čínské skupiny vyděsily obchodní partnery do té míry, že odmítají pivovarům dodávat suroviny a technologie na faktury.
„Ze strany dodavatelů přestala platit základní pravidla, všechno se dělá na předplatby tři měsíce dopředu. To skupině narušuje cash flow a ztěžuje jakoukoli práci.
Nejsou suroviny, objednat cokoli je strašně komplikované a nálada je nepříjemná“ popsal zdroj týdeníku Euro. Podle něj je příčinou právě čínský vlastník, který pivovary ovládá skrze společnost Lapasan. Obchodní partneři v něj zcela ztratili důvěru.
Skupina Lobkowicz na dotazy nereagovala. Server Týden.cz přitom před časem přišel s tím, že se skupině nebývale daří ajejí prodeje rostou. S odvoláním na statistiky Českého svazu pivovarů a sladoven pak tvrdil, že celý trh za prvních deset měsíců o čtyři procenta klesl a tržní podíl skupiny Lobkowicz oproti tomu vzrostl z 3,3 procenta na 4,4. Branže je však vůči těmto datům skeptická. Svaz pivovarů totiž informace o prodejích za loňský rok tradičně zveřejní až v dubnu a podle výkonné ředitelky Martiny Ferencové se ani tržními podíly svých členů nikdy nezabýval. „Tržní podíly vůbec nemáme. Možná vycházeli z našich dat apak si to přepočítávali“ míní Ferencová.
Není vyloučené, že se pivovarům skutečně podařilo prodeje navýšit.
Otázka je, za jakou cenu. V řetězcích lze značky skupiny v poslední době často vidět v akcích, což může být také právě náznakem potíží s hotovostí. Například hypermarkety Albert v současnosti prodávají všechny značky Lobkowicz se slevou 25 procent a ceny některých piv považovaných jindy spíše za prémiová, se propadly na úroveň diskontního zboží.
Mimořádná je také délka akční nabídky, která trvá téměř sedm týdnů, což je podle Zuzany Štěpánkové z portálu AkcniCeny.cz značně neobvyklé. „Určitý výrobek může být v akci třeba jeden měsíc. Není ale běžné, aby nějaká akce trvala sedm týdnů,“ říká Štěpánková, která slevy v obchodech dlouhodobě monitoruje.
Je však třeba dodat, že problémy skupiny nezačaly se vstupem CEFC. Pivovary Lobkowicz jsou ztrátové dlouhodobě, pravidelně končily v červených číslech. Více než stamilionovou ztrátu ovšem v posledních letech nezaznamenaly. S novým majitelem tedy obrat nenastal.
U další tuzemské investice CEFC, žďárských strojíren Žďas, je to jiné. CEFC je převzala v polovině roku 2016 a podnik ve stejném roce vykázal ztrátu 73,4 milionu korun. Situace se měla přitom výrazně zhoršit především v druhé polovině roku, tedy po převzetí CEFC.
Zisky společnosti sice v letech před převzetím klesaly v souvislosti s krizí v Rusku a západními sankcemi za obsazení Krymu, až do převzetí se však strojírny držely v černých číslech. Společnost záporný výsledek zdůvodnila poklesem investic ze strany kováren, válcoven a dalších hutních provozů, jejichž dodavatelem Žďas je. Pro loňský rok pak očekává návrat k zisku.
Úspěšné firmy i montovny
Všechny čínské byznysmeny nelze házet do jednoho pytle se zástupci tajemné skupiny CEFC. Nalezneme mezi nimi všelijaké archetypy firemních vlastníků - vzorné hospodáře, vizionáře, investory do montoven přivábené státními pobídkami, stahovače dividend i zoufalce, kteří pomalu, ale jistě směřují k bankrotu.
Stejnou zkušenost má zakladatel Česko-čínského podnikatelského fóra Tomáš Hulle. „Také nelze říci, že Martin Roman je stejný jako Karel Janeček nebo Pavel Sehnal. Každý investor se odlišuje strategií, přístupem, důvěryhodností.
Zejména v asijské kultuře je zapotřebí na toto brát mimořádný ohled, protože spousta obchodů je vystavěna na důvěře a dlouhodobosti,“ říká Hulle.
Pokud chceme dát jednoho čínského investora za vzor, byl by to koncern CQLT. Ten v Česku vlastní výrobce autodílů Saar Gummi Czech. Jedná se o úspěšnou firmu, která dodává gumová těsnění pro každé čtvrté auto vyprodukované na evropském kontinentu. A také o firmu ziskovou - podle posledních známých čísel z roku 2016 vydělala 851 milionů korun po zdanění.
Čínský holding Chongqing Light Industry & Textile Holdings (zkráceně CQLT) koupil německého výrobce autodílů, včetně českého závodu, před necelými sedmi lety.
Jen během let 2012 až 2016 podnik Saar Gummi Czech navýšil tržby z dvou miliard na 3,4 miliardy a počet zaměstnanců z původních 640 na 820. Firma přitom dále expanduje, loni v létě oznámila investici 350 milionů korun do rozšíření výroby v Červeném Kostelci.
Značně odlišný je přístup výrobce televizorů Changhong, který do Česka přišel již v roce 2005 jako první větší čínský investor. Jeho závod u středočeského Nymburka splňuje všechny znaky typické montovny. Každým rokem smontuje z dovezených dílů televizory za 2,5 miliardy korun, přičemž podíl přidané hodnoty v Česku je minimální.
Ani příspěvek k zaměstnanosti v regionu není nijak významný, v automatizované montovně pracuje okolo 170 lidí. Nymburský Changhong Europe Electric je dlouhodobě ztrátový, jen předloni prodělal 105 milionů korun.
Kumulovaná ztráta od spuštění výroby se již vyšplhala na 866 milionů.
Konzervárna za každou cenu
Navzdory ztrátě se však výrobce televizorů stále drží, což už nelze říct o konzervárně Shanghai Maling. Továrna v Hrobčicích na Teplicku za 430 milionů korun byla svého času největší čínskou investicí v Česku. Na výrobnu lančmítů přispěli i daňoví poplatníci, společnost získala investiční pobídku ve výši 20 milionů korun na tvorbu pracovních míst. Slibovaných 150 zaměstnanců však nikdy nenabrala.
Situace se začala komplikovat v roce 2014, kdy se konzervárně uzavřel britský trh. Příčinou byly známkoprávní spory vlastníka, státní společnosti Bright Food, s jinou čínskou firmou. Následovala série insolvenčních návrhů, které podala i firma sama na sebe. Majitelé se ji přesto naléváním dalších a dalších peněz snažili zachránit. To se nepovedlo a konzervárna nakonec skončila v konkurzu. V tom ji loni za 69 milionů korun získala společnost Wisdom Profit Development, která je překvapivě propojená právě s původním vlastníkem Bright Food.
Vypadá to, jako by se Číňané snažili problémovou továrnu zachránit za každou cenu. Můžeme se domnívat, že to souvisí s jejich povahou, která jim nedovoluje přiznat porážku ani ve ztraceném boji. A také se skutečností, že v době největších problémů konzervárny se čínské investice těšily nejvyšší státní podpoře v obou zemích, kterým krachující podnik nedělal úplně nejlepší reklamu.
Otázku, zda tomu bude tak i nyní, když z čínské strany zájem o Česko citelně opadl, nechme v tuto chvíli otevřenou.
Konzervárna bojuje s problémy dále, a nejen těmi finančními. Loni na podzim zajistili kontroloři Státní zemědělské a potravinářské inspekce přes 52 tisíc konzerv čínského lančmítu z Teplic. Ty obsahovaly jen 42 procent masa namísto zákonných 70 procent.
Startuje exit?
Přístup jiných čínských investorů zase připomíná chování někdejších majitelů OKD, které prezident Miloš Zeman tak rád kritizuje.
Mezi největší čínské nákupy u nás patří transakce z počátku roku 2016, kdy China-CEE Fund spjatý s čínskou exportní bankou ovládl firemní skupinu Energy 21. Ta vlastní druhé největší portfolio solárních elektráren v Česku o celkovém výkonu 61 megawattů. V daném případě se jednalo o „nenápadnou“ transakci, kdy se čínský investor skryl za schránku registrovanou na Kypru.
Vysokou dividendu - přes jednu miliardu korun - z Energy 21 stáhl ještě původní vlastník, kterým byl fond skupiny Mid Europa Partners. Číňané už jen posbírali zbytky. Loni v červnu si nechali vyplatit celkem 212 milionů korun, když kromě celého nerozděleného zisku vybrakovali také rezervní fond a ostatní kapitálové fondy. Krátce poté sáhli i na základní kapitál Energy 21, který snížili z 243 milionů na 2,5 milionu korun. Rozdíl si nechali vyplatit.
Rozporuplné působení čínských firem vede k tomu, že se asijská velmoc z Česka spíše stahuje. Podle dat společnosti Bisnode počet čínských společností působících Česku setrvale klesá a k letošnímu březnu jich bylo už jen 2023, vůbec nejméně za posledních sedm let. Přitom vše nasvědčuje tomu, že úprk hned tak neskončí. Agentura Bloomberg minulý týden zveřejnila informaci, že CEFC plánuje rozsáhlý rozprodej nemovitostí. Ten by se podle agentury měl týkat i Česka. Tuzemské zastoupení CEFC to odmítá. Dává to smysl, většina nemovitostí je totiž zastavená u J&T a bez souhlasu věřitelů je CEFC prodat nemůže. •
Příčinou problémů Pivovarů Lobkowicz je čínský vlastník, který pivovary ovládá skrze společnost Lapasan. Obchodní partneři v něj zcela ztratili důvěru. Přístup některých čínských investorů připomíná chovaní někdejších majitelů OKD, které prezident Miloš Zeman tak rád kritizuje.
O autorovi| Jan Brož David Tramba, broz@mf.cz tramba@mf.cz
