Když už se o něm v souvislosti s politikou píše, tak nejčastěji s přízviskem „jeden z deseti nejvlivnějších lobbistů v zemi“ a dodává se, že má coby člen ČSSD vazby především na tuto stranu, zároveň ale „umí“ i některé lidi z ODS. O Miroslavu Janstovi se také tvrdí, že nikdy neměl politické ambice a že se nyní z politiky spíše stahuje, aby se mohl naplno věnovat (a rýžovat z) ČSTV. Lidé, kteří Janstu znají už z dob jeho studií, ale naopak tvrdí, že chtěl být politikem vždy. Jen to v různých časových obdobích z různých důvodů nešlo. A tak se prý právník tvářil, že ho to vlastně nezajímá.
Od SSM k velké koalici
Do politiky se přitom Miroslav Jansta zapojil už v rámci studií na Právnické fakultě Univerzity Karlovy před rokem 1989, kde byl v celofakultním výboru tehdejšího SSM. Tam se mimochodem potkal i s Pavlem Teličkou, Alešem Hušákem či Petrou Buzkovou. Z městského výboru SSM ale Jansta znal například i Martina Ulčáka či předsedu národního výboru v Praze 7 Miroslava Šloufa. Právě za KSČ byl Jansta už v roce 1989 kooptován do federálního shromáždění. Tam se sešel například s Jaroslavem Ortmanem a pozdějším „kakaovým“ Michalem Krausem. V roce 1992 Jansta ve funkci poslance končil už jako nezávisý a začal se živit jako komerční právník. V rámci politiky pak přes Demokratickou stranu práce (tam byl i Kraus) zamířil do sociální demokracie. Na slavném hradeckém sjezdu ČSSD, kde se předsedou stal poprvé Miloš Zeman, ale Jansta patřil do takzvaného rakovnického křídla lidí, kteří podporovali Jiřího Horáka. Kromě třeba Karla Machovce, Oty Novotného či Petry Buzkové se tam Jansta setkal i s dvojicí, se kterou byl posléze hodně svázán: se Stanislavem Grossem a Jiřím Paroubkem. Mimochodem Gross tehdy pár minut před posledním kolem, kdy už bylo jasné, že prohrají, za pozdějším vítězem Zemanem přišel a nabídl mu pomoc. Janstu Gross údajně už tehdy zaujal coby nesmírně talentovaný politik. Sociálnědemokratičtí pamětníci těch dob vzpomínají, že ačkoli byl Jansta v partě proti Zemanovi a jejich vztahy nikdy nebyly idylické, nebránilo mu to dělat kšefty s jeho nejbližšími, například starými známými Krausem či Šloufem. S druhým jmenovaným se také v roce 1998 stali spoluarchitekty velké koalice v Praze, která vynesla do té doby Zemanem odstrkovaného Jiřího Paroubka na post ekonomického náměstka primátora.
Vlivný právník
To už ale Jansta měl tři roky advokátní kancelář Jansta, Kostka & spol. s partnerem Vladimírem Kostkou, napojeným zase na ODS. Jansta navíc v Praze vytvořil další silné spojení s právníkem Karlem Muzikářem. V zásadě tak začal mít „pořešenou“ centrální úroveň politiky i hlavní město a stal se jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších hráčů v zemi. Přesto nebyl nikdy veřejně propírán tolik jako například svého času Marek Dalík či Roman Janoušek.
Občas se sice objevily zprávy, že Jansta například pomáhal s penězi na kampaň ČSSD, jeho kanceláří prošla část akcií Moravia Energo, na kterých zbohatl Gross, pomohl na post eurokomisaře prosadit starého známého Teličku. Jansta, Kostka a spol. měla také smlouvy s Úřadem vlády v éře Jiřího Paroubka za desítky tisíc korun, přímo v Janstově bytě bydlel Jan Mládek, když byl ministrem zemědělství. Janstova advokátní kancelář inkasovala přes 100 milionů za pomoc ČSOB při prodloužení smlouvy s Českou poštou (policie případ uzavřela, že bylo vše v pořádku) či že zástupci advokátní kanceláře chodili na jednání s právníky Nomury za ministerstvo financí.
Sem tam se objevilo i to, že Janstova kancelář uzavřela v éře Aleše Řebíčka a Topolánkovy vlády mnohamilionovou smlouvu na právní pomoc s ministerstvem dopravy či že Jansta třeba seděl s Pavlem Bémem v komisi posuzující stavbu Národní knihovny na Letné.
Basket především
To vše ale tak jako by mimochodem. Na rozdíl od některých jiných lobbistů, právníků či kontroverzních podnikatelů si Jansta dokázal udržet především pověst právníka a ctihodného šéfa úspěšného basketbalového Nymburka (s generálním sponzorem ČEZ) i celého svazu košíkové, který se od politiky drží stranou. V tomto duchu Jansta vystupoval i před posledním sjezdem ČSSD, kde se střetly dva srovnatelně silné tábory stoupenců Bohuslava Sobotky a Michala Haška. Jansta měl vždy blíž ke druhému jmenovanému. Vždyť Jaroslav Tvrdík u něj prý měl i kancelář a Hašek býval ještě jako šéf poslanců koncipientem u Janstova partnera Kostky. Když si ale Jansta uvědomil, že Hašek nezvítězí, stejně jako nemůže výrazně zvítězit Sobotka, začal šířit, že by se oba tábory měly hlavně domluvit a že on přímo nepodpoří nikoho. Tak, aby neprohrál v žádném případě. Ostatně lidé, kteří Janstu dobře znají, vyzdvihují mezi jeho charakteristickými vlastnostmi velkou pragmatičnost bez ohledu na loajalitu. „Společně třeba něco vymyslíte, děláte to a najednou zjistíte, že tu věc dělá s vaším úhlavním nepřítelem proti vám,“ líčí dlouholetý Janstův známý, který si nepřál být jmenován.
