A teď reálný příběh jedné nejmenované státní firmy. Ta zjistila, že potřebuje jednoduchou registraci u Celní správy. Inu vyplnila formuláře, dodala údaje o bezdlužnosti od finančního úřadu i Správy sociálního zabezpečení… a její žádost je zatím u ledu. Je třeba ještě dodat potvrzení o bezdlužnosti, a teď pozor!, vůči Celní správě. Chápete to samozřejmě správně. Je třeba, aby někdo zašel do téže budovy, kde se podala žádost o registraci, požádal o potvrzení o bezdlužnosti a z jednoho patra ji přenesl do druhého. Že je třeba zaplatit ještě jeden kolek, je už jen takový malý bonus. Kdyby to nebylo k smíchu, je to k pláči.
Musím říct, že mi to zase jednou otevřelo oči. Nedávno jsem totiž zjistil, že při žádosti o živnostenské oprávnění již netřeba výpis z rejstříku trestů (uznávám, není to třeba již pět let, takže „dobrý den“). Živnostenský úřad si to zjistí sám elektronicky. Úplně mě zahřálo u srdce, jak se postupně ty překážky podnikání u nás snižují. že už je snadné je přeskočit a že třeba brzy nějaká ta mezinárodní organizace Česku přisoudí o trochu lepší místo v žebříčku zemí, kde je nejlepší podnikat.
Zdá se, že opravdu ne.
Zrovna dnes jsem zahlédl zprávu, že nejméně přitažlivým zaměstnáním pro Čechy je obchodní zástupce. Vychází to ze statistických údajů o tom, kolik volných míst zůstává neobsazeno podle profesí. Za obchoďáky a pojišťováky jsou pracovníci ostrahy a pak kováři.
No musím říct, že bych snad raději podomně prodával hrnce, než byl úředníkem za přepážkou, který občanovi sděluje, že musí udělat nějaký strašně nezbytný úkon (rozuměj něco, co bych já úředník zvládl za minutu hledání v databázi), jinak dané lejstro ode mě nedostane. Cítil bych se mnohem ohroženější na životě, než kdyby si na mě vyšlápl naprdnutý vnuk, jehož babičce jsem vnutil absolutně bezchybné hrnce, které, když voda dosáhne bodu varu, pískají Ódu na radost.
Čtěte další komentáře Adama Junka:
