Plakat mě neuvidíte

Vicepremiér je se svým půlročním působením středně spokojen

Martin Jahn (35) Po ukončení studií na Vysoké škole ekonomické nastoupil do agentury CzechInvest. V té v roce 1994 a 1995 zastával funkci vedoucího marketingového oddělení, v letech 1995 až 1996 působil na postu ředitele oddělení projektů na zelené louce a v období 1996 až 1999 byl ve funkci ředitele zahraničního zastoupení v Chicagu. Od roku 1999 zastával funkci generálního ředitele. V letech 1997 až 1999 studoval na DePaulově univerzitě v Chicagu, kde získal titul MBA. Prezidentem Francouzské republiky byl jmenován Rytířem Řádu za zásluhy. Hovoří anglicky, německy, rusky a částečně francouzsky. Je ženatý a má dvě děti. Není členem žádné politické strany.

EURO: Jak se žije liberálovi v současné české vládě? JAHN: Prošel jsme si určitým obdobím depresí, ale přes vánoční svátky jsem mnoho věcí přehodnotil. Jsem zase plný optimismu a plakat mě neuvidíte. Ale vaše otázka je spíše o tom, jak se žije relativně nezávislému liberálovi v české politice vůbec. Oproti prostředí, v němž jsem se pohyboval dříve, je toto prostředí mnohem více iracionálnější a vše trochu déle trvá. Jinak očekávání, která jsme měl, se v podstatě plní. Měl jsem dva okruhy priorit. V prvním byly záležitosti, které jsem mohl významně ovlivnit. To bylo dokončení hospodářské strategie, zákon o úpadku, odpisy na výzkum a vývoj a další obdobné věci. Potom byly priority, které jsou hodně mimo můj přímý vliv, ale které považuji za velmi důležité pro Českou republiku. To je reforma penzí, zdravotnictví, sociálního systému. Musím je ze svého pohledu komentovat, a pokud bude zájem, budu na se na jejich řešení podílet. Pokud ale nebude politický konsenzus, nehodlám to lámat přes koleno. Vystačím si s prioritami z toho prvního okruhu a rozhodně budu mít co dělat. S tím, co se podařilo, jsem - řekl bych - středně spokojen.

EURO: A jaké jsou výsledky? JAHN: V obou rovinách se posouváme dopředu. Někomu se to může zdát málo, ale já z toho zatím opravdu nijak zoufalý nejsem a myslím, že se podařilo dost důležitých věcí.
Ale když si vezmeme například úpadkový zákon, spory o jeho podobu se stále opakují. Má být předložen vládě někdy na přelomu dubna a května, ale spory mezi soudci a ekonomy pokračují. Jak to tedy s ním je? Také se úspěšně posunuje takzvaná bankovní novela konkurzního zákona, což znamená, že v brzké době se něco výrazně změní. Já pak mohu klidně spát, i když rekodifikace úpadkového práva nebude platit od 1. ledna 2006. Naučil jsme se, že v této práci je třeba si vytyčit kritické milníky a neotravovat se tím, že něco nejde úplně dle vašich představ v nějaké průběžné fázi. Důležité je, aby Legislativní radu a potom vládu opustil dobrý úpadkový zákon. Co se bude dále dít v Parlamentu, je samozřejmě další věc. A já v tomto případě ze všech věcí, na kterých dělám, vidím největší šanci na dosažení konsenzu s opozicí, zejména s ODS.
Úpadkový zákon je výrazně apolitický, i když jsem viděl, jak se do něj se dá vnést politika, někdo například hájením práv zaměstnanců zároveň hájí ne zcela dobrá práva soudců a konkurzních správců. Ale každopádně existuje veliký konsensuální potenciál.

EURO: Co se dále podařilo? JAHN: Další prioritou byly odpisy na výzkum a vývoj. Toto opatření se bleskově uskutečnilo díky tomu, že mnoho lidí pochopilo jeho význam. Myslím, že to bude mít opravdu velký vliv na firemní investice do výzkumu a vývoje. Přestože je to jen jediná odpisová položka, považuji to za nesmírně důležitou věc. Je rovněž důležité, že jsme změnili pravidla, jak se hodnotí vládní výdaje na výzkum a vývoj. Navýšení státních investic půjde z devadesáti procent na účelové financování, ne na institucionální. To jsou změny možná ne příliš razantní, ale už jsou bolestné a objevuje se proti nim odpor. Ale nastartují proces změn vedoucích k tomu, aby financování výzkumu a vývoje fungovalo efektivně, jak odpovídá best practices ve světě. Začaly práce na Strategii hospodářského růstu do roku 2013. Existují koncepce jednotlivých resortů, na stole je nějaká syntéza a na jejím základě se budeme bavit dále. Je to něco, co jsme ještě neměli. Nyní jsme ve fázi, kdy se ze shromážděných dokumentů budeme snažit dát dohromady materiál, který má hlavu a patu. Kritickým milníkem je podoba tohoto dokumentu, která projde vládou. Není až tak těžké dát dohromady rozumný materiál, ale určit priority rozvoje české ekonomiky, to bude ta těžká práce.

EURO: Tuto strategii považujete na nejdůležitější součást své činnosti? JAHN: Klíčová je oblast lidských zdrojů a rozvoje znalostí. V té se doopravdy rozhoduje, jaká bude v budoucnu nezaměstnanost. Uvolnění trhu s byty a mobilita pracovní síly má také svůj vliv na nezaměstnanost, ale kvalifikace lidí je nejdůležitější. Usilujeme o oživení učňovského a reformu vysokého školství, aby fungovalo vícezdrojové financování, aby se rozvíjely obory, které ekonomika opravdu potřebuje. To vše jsou ale věci, které trvají dlouho. Když se nám podaří tento proces nastartovat, bude to dobré.
Jde sice často o drobné věci, ale jsou to věci, které se za deset let nestaly a měly se stát.

EURO: Se zaměstnaností ale má pohnout především reforma sociálního systému. JAHN: V případě sociální reformy jsme dokončili zákon o zaměstnanosti, o němž si myslím, že kromě problému se švarcsystémem jde o dobrý krok proti nezaměstnanosti. Je to evidentně přitvrzení vůči lidem, kteří žijí na dávkách. Nyní je na řadě zákon o nemocenském pojištění, v němž zavedeme stropy na zdravotní a sociální pojištění. Je otázkou, v jaké výši budou, zda půjde o tři nebo pět průměrných platů.
Myslím, že je třeba dosáhnout stropu na úrovni tří platů. To není o úlevách pro bohaté, to je o konkurenceschopnosti české republiky. Osoby s nadprůměrnými příjmy jsou manažeři, vývojoví pracovníci, lidé pracující v regionálních vedeních firem. Pokud bude drahé tyto lidi zaměstnávat, nikdo je zaměstnávat nebude a nebudeme přitažliví pro podnikatelské projekty vytvářející vysokou přidanou hodnotu. Takže jde o stejné podmínky při zaměstnávání špičkových lidí, jaké existují v našem okolí.

EURO: Ale okolo je strop na jeden a půl až dvojnásobek průměrné mzdy. JAHN: Ano. Vycházím však z toho, že prvním návrhem byl osminásobek. Ještě v CzechInvestu jsme lobbovali, aby to byl pětinásobek a nyní doufám, že se podaří prosadit trojnásobek.
Mnoho lidí si myslí, že je to jen pro zahraniční firmy. Ale to není pravda, Byli u mě představitelé jedné české firmy, kteří mi říkali, že si potřebují přivést Němce majícího zkušenosti s obchodem, nebo s řízením kvality. Byl jsem nadšený, že si česká firma uvědomuje, že potřebuje odborníka, kterého v Česku nesežene. Ale oni zjistili, že je bude na platu bude stát o dost víc, než by je stál v Německu.
Druhou důležitou změnou je u nemocenských dávek skutečnost, že zaměstnavatel převezme odpovědnost za dva týdny nemoci. Myslím, že by bylo správné snížit potom jeho platbu nemocenského pojištění za zaměstnance na 1,4 procenta. Pak bude kompenzace zaměstnavatelům férová a neměli by se této změně bránit.

EURO: Se svými názory na změny ve zdravotnictví jste ale zůstal ve vládě opuštěn. JAHN: V souvislosti se zdravotnictvím nastal asi největší mediální konflikt. Na posledním jednání jsme se minulý týden na poradě u premiéra dohodli, že se na základě pracovních skupin bude na koncepci ještě měsíc pracovat. Na ministerstvu zdravotnictví vznikla nějaká koncepce a nikdo se s nikým o ní nebavil. Byla napsána odborným týmem a já proti profesoru Hávovi nic nemám. On má své názory, já mám jiné, ale jistě je to odborník. Nicméně koncepce nebyla s nikým konzultována. Pak byla jakoby dána ke konzultaci, ale žádná řízená diskuse v pracovních skupinách neprobíhala. Je půlka ledna a diskuse stále nezačala.
Dával jsem několik doporučení na změny, jedním z nich je spoluúčast. Třeba nebude akceptovatelná, to ale až tolik nevadí, spoluúčast není rozhodující. Když bude komerční připojištění, když bude systém DRG a jiné věci, budu spokojen a bude to pořád lepší, než původní návrh koncepce, který odmítly všechny odborné kruhy - lékaři, pojišťovny, odbory. Proto jsme chtěl, aby se o tomto materiálu vedla řízená, strukturovaná diskuse.

EURO: Vedlo se tady vůbec někdy něco podobného? JAHN: První strukturovaná řízená diskuse byla nad důchodovou reformou ve známem Bezděkově týmu. Zaplať pánbůh za ni. Měl by to být vzor pro všechny další vlády, jak podobné věci řešit. My tímto způsobem připravujeme již zmíněnou strategii hospodářského růstu. Již při zrodu tohoto dokumentu jsme otevřeli diskusi a zřídili jsme k tomu webové stránky. Reforma zdravotnictví se měla také takto dělat. Měly být skupiny odborníků řešící různá témata a následovat měl pokus o hledání shody.

EURO: Je taková shoda vůbec možná? JAHN: V případě zdravotní reformy je jistě obtížnější než v případě reformy penzijní. Zdravotnictví je hodně senzitivní, ale dohoda jistě dosažitelná je. Na základě jednání u premiéra mají pracovní skupiny k dispozici ještě měsíc na práci a uvidíme co z toho vzejde.
Koncepce ministerstva zdravotnictví musí být doplněna o nějaké ekonomické principy a rozhodně o ně doplněna bude. Menší konfliktnost penzijní reformy je dána tím, že jde o opatření, která dnes nebudou nikoho moc bolet. Lidé ve věku kolem padesátky půjdou do důchodu za obdobných podmínek, jaké platí nyní. Moje generace třicátníků už bude vědět, že si na důchod musí šetřit více a převzít zodpovědnost za svou budoucnost. A to dohromady asi nebude důvod k nějakým sociálním nepokojům. Myslím, že v tomto případě by mohlo k nějaké shodě dojít a myslím, že premiér má o to velký zájem. Potom by první legislativní kroky mohla začít připravovat již tato vláda a příští by je převzala a pokračovala v nich.

EURO: Měsíc budete diskutovat o koncepci reformy zdravotnictví, ale máte již novou ministerskou vyhlášku, která vám zatíná do veřejných financí sekeru už tento týden. Na co potom diskuse? JAHN: Uvidíme, jak to na konci roku dopadne. V diskusích, které nyní povedeme, možná dojdeme k závěru, že zavedeme komerční připojištění. I to je výsledek. Dosud se o tom pomalu ani nesmělo mluvit.

EURO: Ale deficit vznikl už za rok 2004. Jak ho budete řešit, když neexistují nástroje, jak zastavit dosavadní zadlužování systému, a spíše naopak se tlaky na výdaje zvyšují? JAHN: To jsou dvě věci. Jsme s ministrem financí zajedno, že pokud budou vznikat další dluhy, stát Všeobecnou zdravotní pojišťovnu oddlužovat nebude. Já pro oddlužování rozhodně hlasovat nebudu. To je jedna premisa. Pokud se na základě nové vyhlášky vytvoří další ztráta, budu zásadně proti, aby ji stát sanoval. On se systém nakonec nezhroutí. Jen platby budou zpožděny ne o měsíc či dva, ale o půl roku. To je možná problém našeho zdravotnictví. Až se dluh nakumuluje a vláda ho opravdu nebude schopna řešit, dojde k obdobným drastickým opatřením jako na Slovensku. Opakuji, že je škoda, když neuděláme potřebná opatření dnes, kdy nemusí mít takový dopad na občany. Ale za rok se to nesesype. Na to jsme příliš bohatá republika

EURO: Většina věcí, na nichž pracujete, přesahuje funkční období této vlády. Jak chcete vůbec formulovat hospodářskou strategii do roku 2013, když je pravděpodobné, že po dalších volbách nastoupí vláda, která chce zásadně změnit ekonomiku? JAHN: Strategie by měla minimálně určit priority. Vychází z toho, že stát ovlivňuje byznys v pěti základních faktorech. Jde o lidské zdroje, výzkum a vývoj, infrastrukturu, financování a institucionální prostředí. To ovlivňuje každá vláda, ať už chce, nebo nechce, ať je více, nebo méně liberální. Připravujeme perspektivu do roku 2013. Nyní se dělají plány na utrácení strukturálních a kohezních fondů Evropské unie do roku 2013, ať se to někomu líbí, nebo ne. Tyto plány budou dokončeny někdy v průběhu roku 2006.
Abych mohl dělat konkrétní nástavbu k těmto fondům, musím mít alespoň střechu v podobě daných priorit. Protože snižujeme deficit veřejných financí, všechny národní zdroje - nebo alespoň jejich většina - půjdou na kofinancování evropských programů. Tím, že určím, kam půjdou peníze z fondů Evropské unie, fakticky zároveň určuji, kam půjdou peníze ze státního rozpočtu. Samozřejmě ne v případě každé koruny až do roku 2013, ale do značné míry nepochybně.
Když se podíváte na jakoukoli rozumnou politickou stranu, zjistíte, že každá vnímá jako klíčové investice do rozvoje znalostí, výzkumu, vývoje a infrastruktury. Je třeba nastavit základní směry a další vlády je mohou modifikovat a měnit položky jako v puzzle.
Strategie je také od toho, aby si firmy mohly budovat dlouhodobá očekávání. V důsledku toho se snižuje oscilace ekonomického růstu a křivka růstu bývá strmější. Taková strategie přispěla k úspěchu zemí, jako jsou Irsko, Finsko či Singapur. Tam byly na základě politického konsenzu zpracovány strategie, které se naplňovaly deset či dvacet let. A potom úspěch přišel. Není to tak, že snížíte-li daňovou sazbu, najednou všechno rozkvete a druhý den bude lépe. Tím, jak se bude rozvíjet vysoké školství, jak se bude rozvíjet dopravní síť, předurčíme podmínky pro podnikání v jednotlivých sektorech.
Také v oblasti výzkumu a vývoje je nutné určit hlavní směry rozvoje. Musím vědět, zda chci více podporovat výzkum textilu, nebo nanotechnologií. Bude to deset, či patnáct sektorů, u nichž bude možné předpokládat, že se budou v České republice rozvíjet.

EURO: Ale další vláda s tím nemusí souhlasit a bude mít jinou představu o těchto sektorech. JAHN: Další vláda samozřejmě může materiál vzít a vyhodit, ale dnes mají všechny země Evropské unie snahu připravovat takové strategie, aby bylo možné koordinovat lisabonský proces. Mohu si samozřejmě dělat z lisabonského procesu legraci a říkat, že jsou to prázdná slůvka, ale přesto je to jednotící prvek v rámci hospodářské politiky unie a říká členským zemím, kterým směrem by se asi měly ubírat.
A je to i možnost vysvětlovat určité ekonomické zákonitosti. Když se například podíváte na zprávu, která hodnotila postup v lisabonské agendě, říká, že důraz musí být na růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Tím nepřímo uvádí, že ekonomický pilíř musí mít trochu přednost před sociálním a enviromentálním, i když pro Evropu je to jako tvrdý fakt stále ještě neakceptovatelné. Jenže všichni musí pochopit, že někdy je nutné udělat rozhodnutí, které nevyhoví všem třem prioritám najednou. Hospodářský růst a zaměstnanost by měly být pro Evropu dnes klíčové.