Plán na zlepšení českého tržního prostředí

Vedení ministerstva financí má o svých dalších krocích jasno

Spor dvou náměstků o koncepci ministerstva financí. Tak by bylo možné charakterizovat polemiku toho současného, Milana Šimáčka, a jeho předchůdce Tomáše Prouzy. Od Milana Šimáčka jsme publikovali článek Jak zlepšit české tržní prostředí? (EURO 3/2007), na který zareagoval Tomáš Prouza textem Jak dále s českým tržním prostředím? (EURO 5/2007). Dnes se současný náměstek ministra financí ohrazuje proti některým v něm zveřejněným nepravdám a zkreslením.

Úvodem bych chtěl poznamenat, že v důsledku stavu, v němž mi resort zanechal můj předchůdce Tomáš Prouza, jsem nabyl dojmu, jako by se tam několik let téměř nic koncepčního nedělo. Nevím, zda se „příliš předčasně“ nesoustředil pouze na přípravu zavedení eura, ale po faktické stránce nebylo na ministerstvu dořešeno mnoho věcí. Také kvůli vývoji veřejných financí pod taktovkou bývalé vlády se nám euro velmi vzdálilo. Trochu přeháním, ale domníval jsem se, že nasednu do dokonale promazaného soukolí, místo toho mě však překvapil pravý opak.

Vzdělávání klientů.

Začnu prvním bodem článku Tomáše Prouzy, vzděláváním klientů. Po svém příchodu na ministerstvo financí (MF) jsem bohužel žádný připravený a schválený vzdělávací program nenalezl, natož aby se uskutečňoval. Vzdělání investorů také považuji za předpoklad jejich správného investičního rozhodování, ale mým hlavním záměrem je začlenit ve spolupráci s ministerstvem školství systém vzdělávání do školních osnov, nikoli sekundárně vzdělávat dospělé, jak uvádí on.

Kompetenční zákon.

Co se týká kompetenčního zákona, musím vyvrátit zásadní nepravdu, že jsem měl údajně zakázat zveřejnění věcného záměru zákona o finančním ombudsmanovi a tvrdit, že mě ochrana klientů nezajímá. Musím věc uvést na pravou míru. Ochranou klientů jsem se kromě jiného zabýval v Komisi pro cenné papíry řadu let a věcný záměr zákona o finančním ombudsmanovi jsem na MF nemohl zakázat, protože žádný konkrétní tam zpracován nebyl (pouze jakési literární cvičení, jež s ním nemá nic společného). Popravdě řečeno, tento nápad se mi nelíbí, protože by to byla další státní instituce zřízená za peníze daňových poplatníků. Na základě současné situace je však zřejmé, že můj předchůdce by tuto instituci rád prosadil.

Sjednocení legislativy.

Potěšilo mě, že Tomáš Prouza pochválil úspěšnou integraci dohledu do ČNB. I na ní jsem se podílel. Na rozdíl od něho si však myslím, že další sjednocování podmínek dohledu v ČNB postupuje prozatím dobře a na profesionální úrovni. Pokud jde o Výbor pro finanční trh, myslím si, a nejsem sám, neboť tento výbor je složen z předních odborníků finančního trhu, že má své jasné priority, které se snaží postupně naplňovat. S Tomášem Prouzou bych souhlasil pouze ve „volání“ po novém zákonu o dozoru nad finančním trhem. Za působení bývalého náměstka se však ohledně něj nepodnikly žádné kroky. V rámci svých kompetencí se budu zasazovat, aby nový zákon obsahoval jednoznačná a přehledná ustanovení, která sjednotí současné „roztříštěné“ legislativní normy a zjednoduší podmínky pro licencování a kontrolu finančních institucí a ostatních účastníků trhu.

Transpozice směrnice.

Co se týká „distribuce“, chápu, že ji bývalý náměstek považuje z pohledu veřejnosti za citlivé téma. Chtěl bych však zdůraznit, že MF má zájem odbyrokratizovat některé postupy, aby právě klienti dostávali od zprostředkovatelů, takzvaných finančních poradců, pravdivé a nezkreslené informace. Tak tomu však mnohdy dosud nebylo. Mým cílem v této oblasti je stanovit jednoznačně odpovědnost jednotlivých investičních firem za odbornou úroveň a obchodní aktivity na ně navázaných „finančních poradců“ vůči klientům.
K transpozici evropské směrnice o trzích finančních nástrojů (MIFID) mohu pouze uvést, že je škoda, že se na ní nezačalo pracovat již před rokem. Kvůli mému předchůdci tak musíme pracně dohánět zpoždění, jež nabrala. Na transpozici této významné direktivy se totiž začalo na ministerstvu pracovat až po mém příchodu a mým záměrem je, aby byly zákony s příslušnými úpravami předloženy po projednání na MF do konce dubna vládě.

Penzijní fondy.

Odstavec „o penzijních fondech“ mě v negativním smyslu pobavil. Přestože můj předchůdce „kroutí hlavou“ nad mým názorem, že je nutné posílit pozici současných penzijních fondů, většina odborníků je přesvědčena, že by se měly stát jedním z pilířů důchodové reformy. Po svém nástupu jsem s prezidentem Asociace penzijních fondů a ministerstvem práce a sociálních věcí založil expertní tým, který se zabývá oddělením majetku účastníků penzijního připojištění od toho akcionářů fondu tak, aby ten jejich byl spravován co nejlépe a neprůhledněji. To je také jeden z předpokladů pro uskutečnění penzijní reformy. Závěr článku Tomáše Prouzy mě pak ohromil, protože se v něm ptá, kdy se dočkáme centrálního depozitáře. Tato agenda však byla více než dva roky v jeho kompetenci, a přesto se mu centrální depozitář zrealizovat nepodařilo. Zdůrazňuji, že jsme poslední zemí Evropské unie, kde neexistuje.

Zamýšlené změny.

Nakonec bych uvedl, že současné MF má jasně stanovený plán, jaké kroky chce v oblasti finančního trhu uskutečnit. Domnívám se, že zamýšlené změny mimo těch zmíněných - například zjednodušení legislativy finančního trhu, odstranění daní z dividend a z kapitálových výnosů a tak dále - zlepší fungování českého finančního trhu i zvýší konkurenceschopnost jeho účastníků. Pracuji na MF necelé tři měsíce, ne tři roky jako můj předchůdce, a doufám, že až budu jednou z ministerstva odcházet, pak rozhodně s lepšími pocity, než které vyjádřil on ve svém článku.