Evropské komisi se nelíbí způsob, jakým stát financuje provoz autobusů
Česku hrozí velký a vleklý spor s Evropskou komisí (EK). Té se totiž nelíbí způsob, jakým stát podporuje veřejnou hromadnou dopravu. Brusel požaduje, aby Česko vše urychleně napravilo, v opačném případě hrozí žalobou u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Vše se točí kolem dva roky starého případu v Ústeckém kraji. Krajský úřad v roce 2006 vypověděl smlouvu Dopravnímu podniku Ústeckého kraje na provozování příměstských autobusových linek (viz Souvislosti). Kraj poté uzavřel smlouvy s několika konkurenčními autobusovými dopravci. Těm zároveň rozdal garance na osmileté podnikání, ale nevypsal výběrové řízení. Advokáti oslovení týdeníkem EURO tvrdí: „Je to precedent, který ovlivní financování takřka veškeré hromadné dopravu v Česku, nejen autobusové, ale třeba i osobní železniční.“
PROVOZ BEZ RIZIKA
Evropská komise poslala před letními prázdninami do Česka odůvodněné stanovisko, kterým reaguje na aktuální situaci v autobusové dopravě v Ústeckém kraji. V dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici, popisuje současný stav na severu Čech, když tvrdí, že finanční podpora Ústeckého kraje dopravcům zajišťuje adekvátní frekvenci spojů a levnější jízdné. S tím, že pokud dojde ke snížení počtu cestujících na dané lince, dopravce může požádat o změnu jízdního řádu a poté může obsluhovat danou linku se sníženou frekvencí. Což znamená jediné, menší počet linek na dané trase. „Z dokumentů, které byly poskytnuty EK zástupci České republiky, vyplývá, že částka, kterou dopravci získávají od cestujících, je výrazně nižší než částka, kterou dopravci obdrží od Ústeckého kraje. V případě, že by kraj na provoz autobusové dopravy nepřispíval, soukromé společnosti by tuto dopravu nezajišťovaly. Celková struktura zajištění autobusové dopravy je tedy konstruována tak, aby se soukromé společnosti vyhnuly ztrátovým aktivitám,“ upozorňuje komise. Navíc tvrdí, že jízdné, které platí přepravcům cestující, hraje bezvýznamnou roli. Jinými slovy, firmám nehrozí při provozování linek žádná podnikatelská rizika - před nimi jsou zajištěny penězi z veřejných rozpočtů. „Proto současné smluvní vztahy mezi Ústeckým krajem a autobusovými dopravci nespadají pod definici koncese na služby,“ uvádí se v dokumentu. Právě tato věta je pro další vývoj kauzy rozhodující. Znamená jediné: financování hromadné autobusové dopravy krajem, kdy je v celkové částce zahrnuto nejen pokrytí ztráty, ale i přiměřený zisk, je veřejnou zakázkou a je tudíž nutné vypsat tendr, který splňuje všechny podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek. Což se v případě Ústeckého kraje nestalo.
HURÁ K SOUDU
„Není to nic jiného, než předžalobní výzva pro Českou republiku,“ konstatoval Radek Pokorný z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol. Odůvodněné stanovisko Evropské komise se sice vztahuje k dva roky starému případu z Ústeckého kraje, dopad však bude mít na celý systém, v jehož rámci Česko, respektive jednotlivé kraje podporují veřejnou hromadnou dopravu. „Stanovisko Evropské komise dává jednu velkou a zásadní otázku. Jakým způsobem je v České republice podporována veřejná hromadná autobusová a vlaková doprava. A jakým způsobem jsou podporováni a vybíráni provozovatelé hromadné dopravy,“ konstatoval Pokorný. Většina krajů totiž postupuje při zajišťování dopravní obslužnosti svého území podobně jako jejich ústečtí kolegové. Rozdá koncese, ale nevypíše tendry, které splňují podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek.
Vedení Ústeckého kraje však tvrdí, že nic nezákonného neprovedlo. Odkazuje na to, že se při zajišťování dopravní obslužnosti autobusy řídilo evropskou judikaturou a vycházelo z některých rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Jenže odborníci varují: „Pokud spor skutečně skončí u štrasburského soudu, České republice hrozí nejen značná finanční pokuta, ale i další velké problémy s dopravci.“ Pokud totiž Česko soud prohraje, koncesní smlouvy uzavřené s autobusovými dopravci budou označeny za neplatné. Tedy jako by vůbec neexistovaly, což způsobí problémy a zmatky při zajišťování dopravní obslužnosti krajů. Těžko budou v provozování linek současní dopravci pokračovat. Rovněž hrozí desítky soudních sporů mezi kraji a dopravci. Většina firem má totiž ve smlouvách s kraji i podmínku, že pokud chtějí provozovat linky a pobírat dotace, musí investovat do obnovy svého vozového parku. Což nejsou zanedbatelné částky. Současně budou chtít příspěvek na již ujeté kilometry. „Kraje přitom těžko mohou vyplatit peníze na základě smluv, které byly označeny za neplatné,“ konstatoval odborník na právní problematiku v dopravě. S ohledem na citlivost daného tématu si ale nepřál zveřejnit jméno. Odškodnění by mohly požadovat i firmy, kterým nebylo umožněno vstoupit do přepravních podmínek.
ZTRÁTA JE MOŽNÁ
Česko však argumenty Evropské komise neuznává. Týdeníku EURO se podařilo získat zprávu, kterou ministerstvo zahraničních věcí reaguje na požadavky Evropské komise. V té se mimo jiné píše: „Česká republika je toho názoru, že uvedené smlouvy o autobusové dopravě v České republice je zapotřebí považovat za koncese na služby, nikoliv za veřejné zakázky.“ V Ústeckém kraji prý nedošlo k žádnému porušení směrnic Evropské unie. Ministerstvo v reakci oponuje Bruselu kromě jiného i tím, že nemá pravdu, když tvrdí, že provozovatelé autobusových linek nenesou žádná podnikatelská rizika. „Tržby od cestujících činily průměrně 42,5 procenta z celkových příjmů dopravce. Významnost skutečnosti, že podstatné části celkových příjmů dopravců byly nejisté, vcelku přesvědčivě odráží fakt, že někteří dopravci skutečně nesli její důsledky v podobě ztráty,“ tvrdí ministerstvo zahraničí. A jak dodává, že struktura smluv mezi Ústeckým krajem a autodopravci nezaručuje, aby se provozovatelé autobusových linek vyhnuli prodělečným aktivitám. Ve skutečnosti se údajně někteří dopravci hospodářské ztrátě nevyhnuli, o čemž má svědčit i to, že na některých linkách v ústeckém kraji činil propad tržeb oproti předpokladům i více než 50 procent.
BOX SOUVISLOSTI Spor mezi Ústeckým krajem a Dopravním podnikem Ústeckého kraje (DPÚK) začal v roce 2006. DPÚK měl licence na provozování základní dopravní obslužnosti na zhruba 80 procent autobusových linek v ústeckém regionu a to až do roku 2011. Vedení kraje však nesouhlasilo s výší částky, kterou po něm chtěl podnik jako úhradu takzvané prokazatelné ztráty, a proto smlouvu v roce 2006 vypověděl. Poté si našel jiné dopravce. DPÚK tvrdí, že kraj postupoval v rozporu se zákonem a požaduje miliardové odškodné. Z vymáhané sumy je zhruba 274 milionů korun za neuhrazené faktury v letech 2003 až 2006. Ve zbytku částky požaduje společnost úhradu majetkových ztrát a zmařených investic. Vedení kraje však tyto požadavky považuje za neoprávněné a odmítá je uznat. Znesvářené strany vedou, případně vedly, v této souvislosti několik soudních sporů.
