Paušální platby jsou nespravedlivé pro podnikatele i občany
Představitelé firem si stěžují, že jim při podnikání v krizi vadí různé paušální poplatky. Příkladem může být silniční daň, kterou musejí odvádět i za osobní auta, jež třeba používají jen krátkodobě. Popřípadě dálniční známky, které zpoplatňují časová období paušálně – bez rozlišení. Spravedlivějším řešením nejen pro podnikatele je platba jen za skutečně ujeté kilometry.
Technicky řečeno, jde o mýtné pro osobní auta, které svým členským státům doporučuje zavést Evropská unie. Mýtné totiž umožní podnikatelům i občanům chovat se na silnicích efektivněji. Kdo vyjede jednou za čas, zaplatí jen několik drobných. Každý má přece možnost volby nejet autem. V Česku máme vyspělý systém veřejné dopravy, do nějž tečou ročně miliardy korun ze státního a veřejných rozpočtů.
Třaskavé téma
Mýtné pro osobní automobily je samozřejmě třaskavé téma. Musí být proto nastaveno maximálně citlivě, aby podnikatelům nevznikaly zbytečné náklady a bylo šetrné k nejslabším příjmovým skupinám. Koneckonců český mýtný systém umožňuje již dnes variace výšek sazeb pro různé skupiny vozidel. O některé variace sazeb sice čeští podnikatelé dlouhodobě marně bojují, ale princip mýtného je v zásadě správný. Do budoucna, po zavedení kilometrových plateb pro osobní auta, se nabízí i zavedení různých slev či stropů fixujících například u důchodců celkovou roční výši mýtných plateb. A to lépe, než je tomu například u doplatků za léky.
Mýtné není v Evropě žádnou neznámou. Setkávají se s ním čeští podnikatelé či turisté při cestě na dovolenou či za byznysem například v Chorvatsku, Francii nebo v Itálii. Platby za kilometr jsou nejen spravedlivější, ale i jednou z mála cest, jak získat víc prostředků na správu, údržbu a rozvoj silniční infrastruktury. Je však důležité, aby se získané finanční prostředky vrátily do tohoto odvětví.
Minimum problémů
V posledních letech Česká republika konečně zažívá solidní rozvoj infrastruktury. Dálnice přibývají nejrychleji v historii. To vše díky přílivu financí z fondů EU. Objem těchto prostředků se však po roce 2013 pravděpodobně zásadně sníží. Stát se na tuto variantu musí připravit a hledat nové zdroje pro budování a rekonstrukce dopravní infrastruktury, která je u nás trvale podfinancovaná a stále nestačí potřebám českého průmyslu a podnikání. Společně se zapojením PPP projektů a soukromého kapitálu je to právě výkonové zpoplatnění dopravního provozu, které bude zásadním zdrojem prostředků.
V této souvislosti je třeba připomenout, že kamionové elektronické mýtné funguje v Česku již více než tři roky. V porovnáním se sousedním Slovenskem se u nás podařilo zavést, spustit a provozovat mýtný systém s minimem problémů.
Vizitka vyspělého státu
Stát dnes vlastní kompletní mýtnou infrastrukturu na síti kapacitních komunikací dálničního druhu a měl by hledat další způsoby pro její využití. Před námi je elektronizace dálničních známek, za níž budou od ledna 2011 současné papírové dálniční známky nahrazeny elektronickými krabičkami. Nikoli však pro platby za kilometr, ale se zachováním časového principu.
Má jít údajně o mezikrok k mýtnému pro osobní dopravu, ale dle mne mělo být výkonové zpoplatnění zavedeno rovnou. A současně se zavedením mýta na další komunikace, jako jsou silnice I. nebo II. třídy. Kvalitní a rozvinutá dopravní infrastruktura sice na něco přijde, ale je vizitkou každého vyspělého státu. Vytváří nezbytné podmínky pro růst HDP a celé ekonomiky. Stát proto musí zajistit její dlouhodobé financování.
