Platová diskriminace: proč berou muži víc?

O čtvrtinu nižší platy než muži mají v Česku ženy na stejných pozicích. V zemích Evropské unie je rozdíl v průměru o šest procent nižší. Odlišnost je způsobena tím, že některé země mají zákaz platového rozdílu ustanoven zákonem.

Autor: Cisco

Vítězka v soutěži Manažerka roku 2008 Bohuslava Šenkýřová, která je rektorkou Vysoké školy finanční a správní v Praze, přiznává, že v minulosti měla menší plat než muž, byť zastávala stejnou práci. Podle jejích zkušeností se rozdíly v platech zmenšují mezi oběma pohlavími na vrcholových manažerských pozicích.

Ke stejnému názoru se kloní i Lucie Teisler ze společnosti Anderson Willinger, která zveřejnila aktuální mzdy. V poslední době klesá platová diskriminace při stejném postavení, praxi a odpovědnostech na vyšších místech. „Především v případě senior managementu je plat žen již na srovnatelné úrovni jako plat mužů,“ míní Teisler. Ženy se však na těchto pozicích vyskytují zřídkakdy. Ve velkých českých firmách zastává vysoké funkce jen 5,8 procenta žen. Jedná se hlavně o profese v oddělení řízení lidských zdrojů a marketingu.

Hodně také záleží na manažerovi, jak moc je v uvozovkách pokrokový nebo ne. Je-li tím nadřízeným muž, tak bude častější případ, kdy ženy jsou placeny méně,“ vysvětluje rektorka Šenkýřová s tím, že pokud jde o její školu, rozdíly mezi platy žen a mužů určitě neexistují.

Rumunsko je na tom lépe

V tuzemsku je rozdíl mezi platy mužů a žen 23,6 procenta, v Rakousku dokonce 25,5 procenta. Naopak francouzské společnosti podléhají každoročnímu auditu, při němž se zjišťují případné nesrovnalosti v platech podle pohlaví, což vede k nižším rozdílům – přes patnáct procent.

V porovnání se západoevropskými státy jsou rozdíly v platech na východ ještě menší. Například v Bulharsku a Rumunsku se pohybují málo nad deset, ve Slovinsku a Polsku dokonce pod deset procent.

„V regionu střední a východní Evropy je zaměstnaných nejvíce žen takzvané mladé generace, žen ambiciózních, které dosahují vysokých postů, kde se vyskytuje minimální rozdíl v platech,“ vysvětluje Teisler.

Ženy se zbytečně podceňují

ROZDÍLY PLATŮ ŽEN A MUŽŮ*

Rakousko - 25,5 %

Česko - 23,6 %

Slovensko - 23,6 %

Německo - 23,0 %

Velká Británie - 21,1 %

Maďarsko - 16,3 %

Francie - 15,8 %

Bulharsko - 12,7 %

Rumunsko - 12,4 %

Slovinsko - 8,3 %

Polsko - 7,5 %

• ) Za rok 2008

Pramen: Anderson Willinger

Odborníci tvrdí, že hlavní důvod k platové diskriminaci žen nemusí být jen v tom, že práce žen není stále hodnocena shodně, jako práce odvedená muži. Podstatným důvodem je také, že ženy preferují v zaměstnání stálost. Nestřídají tolik zaměstnavatele jako muži, z rodinných důvodů dávají přednost osmihodinové pracovní době, vyhýbají se přesčasům a obchodním cestám. „Ženy se také občas finančně podceňují,“ říká Lucie Teisler.

Bohuslava Šenkýřová tvrdí, že řada žen se bohužel této diskriminaci ani nebrání. „Ženy často vytvoří svému nadřízenému nebo kolegovi i podmínky, aby mohl být dravější, úspěšnější. Ustupují mu, nedostatečně se brání,“ uvažuje Šenkýřová, která přiznává, že ženy pracují jiným způsobem. „Rozhodně ne hůř. Muži bojují, ženy hledají spojence. Silný tým by se měl skládat ze silných osobností, žen i mužů, a samozřejmě je i shodně zaplatit.“

Vlasta Dolanská, výkonná ředitelka Poštovní spořitelny, doplňuje, že ženy by se vysokých postů rozhodně neměly bát a vsugerovávat si dopředu nějaký handicap. Ženy podle ní mají plno vlastností, které odpovídají kvalitám úspěšné manažerky.

„Například si mnohdy dokážou práci lépe zorganizovat a umí si stanovit priority, což souvisí i s řízením domácnosti. Pokud má žena potřebné předpoklady, samostatné odrostlé děti a vstřícného manžela, který její nové místo nebere jako důvod k soupeření, tak by pro ni manažerský post neměl představovat nejmenší problém,“ usmívá se Dolanská s tím, že důkazem tohoto tvrzení je koneckonců ona sama.

Za stejnou práci stejné peníze

Průzkumy nezaznamenaly markantní rozdíl mezi zahraničními a lokálními společnostmi. Hlavní diference v platovém ohodnocení mužů a žen spočívá spíše ve velikosti firmy. S růstem rozsáhlosti zaměstnavatele se snižuje rozdíl mezi muži a ženami.

Ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová je přesvědčena, že v žádném případě není správné či racionální tvrdit, že žena by za stejnou práci měla dostat méně než muž. Ale statisticky průměrně vzato, ženy se práci věnují hlavně kvůli rodině o něco méně než muži. Ačkoliv přiznává, že existují i opačné případy, které ovšem statistická čísla tolik neovlivňují.

„Když vezmeme tisícovku žen na pozici ředitele a stejný počet mužů na shodném postu, pak oněch tisíc žen bude mít pravděpodobně dohromady méně přesčasů než muži. Proto jako celek si nejspíše vydělají méně peněz než muži,“ uvažuje Šichtařová, podle níž by zaměstnavatel, který by chtěl ženám za stejnou práci platit méně než mužům, byl hlupák. „Navíc by s takovou personální politikou asi moc daleko nedošel.“

Nižší
rozdíly? Do deseti let |PRŮMĚRNÉ HRUBÉ MĚSÍČNÍ MZDY |||
|rok |muži |ženy**|

Šéfka společnosti Next Finance tvrdí, že vzhledem ke statistice zřejmě budou i nadále ženy v průměru méně placené. O něco optimističtější je rektorka Vysoké školy finanční a správní, která srovnává situaci před padesáti lety a dnes. „Podmínky se narovnávají,“ je přesvědčena Šenkýřová s tím, že jde o generační problém. Novým pokolením se situace bude dál měnit, protože jde o mentalitu, myšlení, stav společnosti.

„Hodně cestuji a v některých zemích je to mnohem horší. Domnívám se, že přijde doba a bude to jinak. Chcete-li vědět kdy, obávám se, že já už se toho nedožiji. Ale jsem přesvědčena, že ženy jsou hybatelkami rozvoje,“ uvádí šestapadesátiletá Manažerka roku 2008.

Lucie Teisler z konzultační firmy Anderson Willinger, zabývající se výběrem senior managementu v regionu střední a východní Evropy, míní, že platová situace žen v tuzemsku se bude neustále zlepšovat. I proto, že Česko je rozvinutá země a následuje de facto ekonomické dění na západě Evropy, kde se v současné době zavádějí zákony na podporu platové rovnosti žen a mužů. „Česko se touto cestou také vydá a situace se bude do budoucna zlepšovat. Podstatné snížení rozdílů očekáváme během následujících deseti let,“ předpovídá Teisler.