A také tradičně silné odbory nejsou tím hlavním, co zaručuje lidem v těchto zemích vysoký životní standard. Oni tam prostě dělali méně chyb v hospodářské politice, než jinde.
A jak dosáhnout vyššího růstu mezd u nás? Ani v Česku větší odborářská asertivita nepomůže, když socialistické vlády odborům velmi blízké až příliš robustní podporou zahraničních investic deformovaly v letech 1998 až 2006 strukturu českého průmyslu dovozem kapacit pro nekvalifikovanou pracovní sílu, která prostě není a nebude nikdy v budoucnu mzdovým tahounem.
Subdodavatelská ekonomika
Jsme nyní subdodavatelskou ekonomikou a v té mzdy nejsou nikdy srovnatelné s ekonomikou finalizující a vyvážející produkty s vysokou přidanou hodnotou.
Druhým důvodem neochoty zaměstnavatelů zvyšovat mzdy jsou extrémně vysoké sociální a zdravotní odvody. Nejde jen o sazbu, ale také o to, že Němci platí pojistné jen do výše jedenapůlnásobku průměrné mzdy. V Německu se tak vyplatí zaměstnávat vysoce kvalifikované síly, u nás mizerně placené manuály. A podle toho cestuje i kapitál tvořící pracovní místa.
Zbývá jen dodat, že tato vláda tento trend nejen neobrací, ale docela citelně prohlubuje. Ale abychom nebyli úplně pesimističtí, je zcela jasné, že s rostoucí ekonomikou a klesající nezaměstnaností platy začnou samy od sebe růst o dost rychleji, než rostly v posledních šesti letech.
Ono to už asi docela dost lidí zapomnělo, ale pamětníci dobře vědí, jak v letech 2006 a 2007 bylo těžké sehnat zaměstnance a jak si kvalifikovaní dělníci mohli říci takřka o cokoli.
Čtěte další komentáře autora:
Pavel Páral: Koncepce stálé energetické nejistoty
Pavel Páral: Falešné cinkání ve státní kase
Pavel Páral: Užitečné i nepříjemné kočkování
