Co obléknout na ples, co na show do televize?
Bez koroptve na hlavě budete za sto let nemožní. Ale ten smoking se do kalhot opravdu nezastrkuje, pánové.
V černých kapsáčích a košili s vyšitým drakem se může mladý muž cítit i jako bojovník proti konvencím. Angličané ale mají pro podobné situace, jako když se dostavíte na audienci u britské královny v džínách, dokonce termín: underdressed. Jeho opakem je overdressed, například přijít v hedvábných šatech k zubařce nebo ve smokingu na jednání. I když, dnes už tím lze sotva způsobit neomluvitelný skandál. Mnohem spíš si vybudujete pověst burana. Jistý fotograf se dostavil na společenskou akci v kšiltovce. Ochranka ho požádala, aby si ji sundal. „Aha. Tak si ji radši nechte,“ rezignovali poté, co se na ně usmál fotograf s vlasy vyholenými do známého kosočtverce.
I v pravidlech společenského odívání se projevila dvě stigmata doby: postmodernismus a globalizace. Můžete namítnout, že to jsou dnes už vyčpělé pojmy, ale v decentním obleku nebo smokingu se budete cítit dobře na společenské události v New Yorku, v Šanghaji i v Neustupově. A když si náhodou obléknete v Tokiu oblek hnědé barvy, což je přece jen trochu faux-pas, vezmou to Japonci shovívavě – ostatně ani oni už dávno nevědí, proč nemají hnědou na oblecích rádi. Jen k tomu nezačít hlasitě smrkat do ušmudlaného kapesníku, to už by vážně nemuselo projít.
Ve světě, který již viděl skoro všechno, je čím dál těžší šokovat ve společnosti oděvem. Soustavné odhalování posledních zbytků tkaniny na tělech černošských div má v médiích jepičí život. Zajímá tak nanejvýš cenzory, slintající při představě možných omezení. To, co je šokující, nevkusné nebo urážející, si už každý vytříbí na první pohled. Ale rozlišit mezi ordinérním a trvale krásným již tak snadné není. Zvlášť, když se „klasika“ přece jen mění. Dnes „klasický“ smoking si dal v roce 1886 poprvé ušít excentrický milionář Pierre Lorillard, když chtěl něco „extra“. Třeba se za sto let podobně naplní vize současného návrháře číslo jedna Johna Galliana, který se ve společnosti objevuje pouze v rozdrbaných maskáčích a s liškou, koroptví nebo jiným loveckým výjevem na hlavě.
Právě velké společenské události, jako plesy, předávání různých cen či výjimečné kulturní akce, jsou prostorem pro předvedení toho nejkrásnějšího, co ze sebe dokážeme udělat. Platí zde přesná pravidla a společenské konvence - přenášejí nás do koloběhu rituálů, které nás činí lidmi. S podobně vznešenými ideály vstupovala na slavnostní společenskou akci i stylistka Elen Švarcová: „Na pozvánce byl jako dresscode uveden black-tie, tedy smoking. Musím říci, že jsme tam byli s partnerem ve smokingu a dlouhých šatech jediní. Všichni měli oblek, ve kterém přišli z práce, a jejich partnerky buď krátké šaty, nebo nudné černé kalhoty s bílou košilí.“ Kam zmizela elegance české společnosti třicátých let?
V patnáctileté historii od oficiálního otevření módních hranic jsme toho na plesech a večerních slavnostech vůbec zažili hodně: křiklavé kravaty, velká dvouřadová saka na hubeňourech, zlatavé kusy vázanky spíchnuté umělou perlou, domácí pokusy o velkou večerní a nespočet variací na téma černé kalhoty a něco k tomu. Počátkem devadesátých let ovládly maturitní plesy dokonce nevěsty, které neváhaly přijít v bělostných šatech z půjčovny. Poté si ženy ze země věstonické Venuše oblíbily lesklý satén, špagetová ramínka či korzety. Muži se nenechali zahanbit a odhalovali krátké rukávy košil, bílé ponožky a placatku v náprsní kapse.
Dobu divokých experimentů máme snad za sebou. K vytříbenému vkusu má ale český společenský živel daleko. Dělí se do tří skupin: největší představuje šedý průměr, který je ovládán omezenou mírou peněz a/nebo vkusu. Druhou skupinou je uzavřený svět showbyznysu a celebrit. Tihle lidé neustále řeší dilema, jak se dostat na první stranu, a přitom neskončit na záchytce módní policie. Poslední menšinu ani nelze nazvat skupinou: tvoří ji totiž osobnosti. Pánové mají většinou ve skříni kvalitní společenský oblek, případně i smoking šitý na míru. Dámy vsadí na to, co jim sluší a v čem se cítí nejlépe. Nepovažují za ostudu, když se ve stejném oblečení objeví na více akcích. Když chtějí vypadat nově, poradí si s doplňky.
Muži to - jako obyčejně - mají snazší: pánský oblek je víceméně stále stejný a může se nosit pořád dokola. Proto po něm často sáhnou i ženy. Málokterá má ale originál od Yves Saint Laurenta, duchovního otce ženského smokingu, a sex-appeal Marlene Diettrichové k tomu. Taková Jennifer Anistonová má vše, a navíc za manžela Brada Pitta, takže vypadá na červeném koberci úžasně. Jinak je tomu s Hankou Zagorovou, která má pánské obleky také v oblibě. Pitt s Anistonovou představují také další trend, kterému věnují pozornost nejen moderátoři večerních zpráv: pár by k sobě měl ladit. Nemusíte to brát jako módní diktát, spíš jako vyjádření toho, že patříte k sobě a nestydíte se to dát najevo.
Ani sebelepší oblek totiž nezakryje vaši osobnost, úroveň a náladu. Pokud máte obličej jako rozvařený knedlík, chování hokynářky a aroganci taxikáře, jste na nejlepší cestě opatřit si císařovy nové šaty.
Co si mám vzít na sebe?
Dámy na ples
Ano: Šaty, které se budou hezky vlnit při tanci.
Ne: Dlouhé úzké šaty, ve kterých nebudete moci udělat ani krok.
Pánové na ples
Ano: Tmavý oblek s výraznou, slavnostní vázankou, můžete ji sladit s tmavší košilí.
Ne: Vážně si myslíte, že když budete mít celý večer rozepnuté sako, nikdo nepozná, že jste v tom obleku maturoval?
Dámy na slavnostní předávání cen
(neplatí pro frašky typu Ceny Elsa):
Ano: Nebojte se být hvězdou červeného koberce – kam jinam si máte vzít ty nejkrásnější šaty?
Ne: Nedělejte se starší – laciné lesklé materiály se vzorem vám pár let a kilo přidají.
Pánové na slavnostní předávání cen:
Ano: Investujte do smokingu na míru a ukažte nejen své ženě, že jste džentlmen.
Ne: Oblek, ve kterém jste seděl celý den na jednání.
Dámy na významnou odpolední akci:
Ano: Říká vám něco slovo koktejlky? Pokud ne, buď na podobné akce nechodíte, nebo nejste dáma.
Ne: Korzet a dlouhá kolová sukně, pěkně nevypadají ani špagetová ramínka.
Pánové na významnou odpolední akci:
Ano: Pokud si u nás opravdu obléknete předepsaný bílý smoking, smiřte se s tím, že si vás budou plést s Davidem Macháčkem.
Ne: Světle zelené sako se vzorem kohoutí stopy a ošoupané manšestráky.
Jste lev salonů?
• Při slově ples se vám vybaví pouze váš maturitní. Na maturitní ples svého syna jste si chtěl vzít oblek, ve kterém jste se ženil.
Jste 5% lev – aspoň jednou jste podlehl.
• Na ples jdete jen výjimečně, taneční kroky jste dávno zapomněl, ale přece nenecháte tancovat manželku s tím úlisným ředitelem!
Jste 30% lev a vaše manželka vás jistě obdivuje, přinejmenším pro tu sympatickou drzost.
• Plesy i společenské večírky docela můžete, koneckonců potkáváte tam dost přátel a obchodních partnerů. Chodíte v obleku, když není vyhnutí, smoking si opatříte v půjčovně.
Jste 60% lev –ale ten smoking už si prosím vás nechte ušít, ve vašem věku, s vašimi penězi, ts, ts…
• Máte smoking na míru, poznáte rozdíl mezi žaketem a frakem, umíte si uvázat motýlka a k Vánocům si přejete diamantové manžetové knoflíčky.
Jste absolutní lev salonů – jde jen o to, jakých.
