Je mezi vlivnými lidmi příliš nepropraných peněz?
Pochybovat o prospěšnosti přijetí eura jako státní měny je naprosto legitimní. Správné je i důkladně zkoumat argumenty protistrany. To je korektní a čestný střet názorů. Atmosféra však těžkne a houstne, pokud jsou argumenty nahrazovány tvrzeními, která lze těžko přezkoumat. To pak vypovídá více o stylu než o problému samém.
Odpůrci eura tvrdí, že prospěšnost jeho přijetí je sporná, že mohou obrovsky vzrůst ceny a že by mohly „zdražit“ půjčované peníze. Je zřejmé, že tyto těžko přezkoumatelné obavy jsou motivovány politicky. Logicky proto vyvstalo podezření, zda v oddalování přijetí eura nehraje roli příliš mnoho nepropraných peněz mezi vlivnými lidmi. Tato otázka, kterou položil týdeník EURO manažerům, vypadala zpočátku spíše jako škádlivá. Analýza odpovědí sice vyzněla ve smyslu otázky negativně, ale v pozadí některých z nich bylo možno cítit jistý snad úlek či tušení souvislostí.
Připusťme hypoteticky situaci, že v malém státě, o jehož oběživo v zahraničí není valný zájem, leží mimo oficiální finanční systém velké množství hotovostních peněz. Chtěl-li by tento stát přijmout za svou úplně jinou měnu, muselo by se stát několik věcí, aby se z oněch hotovostních peněz nestala bezcenná makulatura. Tolik teorie. Praktické zjištění, že se některé z těchto věcí skutečně staly, je pak jistě zarážející. Jistěže z toho nelze bezesporně vyvozovat, že se naplňuje teoreticky postulovaný scénář.
Co ale říci například na to, jak říká europoslankyně Jana Hybášková, že Česká republika je poslední zemí evropské sedmadvacítky, která do svého práva nezahrnula ani jedinou ze tří závazných směrnic EU týkajících se opatření proti praní špinavých peněz?
A co potom říci na to, že vláda postupuje naprosto proti intencím EU, když zrušila specializovaný policejní útvar na zajišťování výnosů z trestné činnosti (což jsou jen jinak nazvané „špinavé“ peníze, o nichž je řeč). Přitom koncem tohoto roku musí každý stát EU podle požadavku Evropské komise takový útvar mít. Možná skutečně před koncem roku takový potěmkinovský útvar vznikne, a to poměrně snadno. Finanční policie (FIPO) totiž nikdy nebyla de iure zrušena, neboť vznikla usnesením vlády, takže nemohla být zrušena ministerským aktem. FIPO tedy vlastně stále existuje, jen do ní budou zařazeni místo vyškolených odborníků lidé, pro které tato problematika bude zcela nová. Finanční policie tudíž bude, ale neškodná.
Zrušením finanční policie byla nejen (symptomaticky?) oslabena kapacita státu v boji proti praní peněz, ale utrpěla i jeho prestiž. Kvalitní investory netransparentní prostředí neláká. Opak platí pro všechny ty, jimž kalné vody vyhovují. A podezřelé peníze s sebou nesou podezřelé způsoby, což vše podporuje prorůstání zločinu do veřejné správy.
Pak se také může stát, že zákonem uložená povinnost finančním institucím hlásit podezřelé transakce zůstane pouze na papíře. Například jakýsi pan Čunek opakovaně ukládal hotovostní peníze v množství převyšujícím práh pro povinnou identifikaci klienta. Jednou dokonce ty peníze vezl do vzdálené bankovní pobočky, kde se prokázal neplatným občanským průkazem. Příznaky podezřelých bankovních operací jako z učebnice! Ale u nás nikoho prý nic netrklo. Podle vyjádření kpt. Bc. Romana Skřepka, vrchního komisaře a tiskového mluvčího Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, Policie ČR prověřovala v souvislosti s kauzami Jiřího Čunka několik podnětů. „V rámci probíhajících trestních řízení se však Policie ČR praním špinavých peněz nezabývala, neboť informace získané v rámci prověřování případné trestné činnosti takovému jednání nenasvědčovaly. Prošetřování skutečnosti, zda banka akceptovala či neakceptovala neplatný identifikační průkaz, nebylo ze strany našeho útvaru prováděno,“ říká Skřepka. Tomu se říká: Policie zadarmo drahá!
Proto ten neodbytný pocit vlhka. Jako v prádelně. Proto ty vlhké a plesnivé peníze. Proto ty drzé otázky týdeníku EURO ohledně přijetí eura.
