Pletací kauza

26. 2. 2002

(EURO 7/2002)

Vážený pane šéfredaktore,
z Vašeho článku jsem se dozvěděl řadu novinek, především o vztazích ČSOB-Monarch a děkuji za ně.
Je to ale jen konec celého příběhu - z mého pohledu nebyly uvedeny některé důležité věci, které všemu předcházely:
- Po rozpadu Investy (distributora pletacích strojů na konci socialismu) si na začátku devadesátých let musel Uniplet Třebíč za desetimilionových nákladů vybudovat vlastní celosvětovou obchodní síť. Spočívalo to buď ve zřízení vlastní pobočky, například v USA, nebo v příspěvcích na vybudování zastoupení smluvních partnerů, to jest například financování výstav a propagaci strojů Unipletu v jednotlivých státech).
- Trustfin získal v létě 1998 asi 48procentní podíl v Unipletu, v té době už vlastnila 34 procent akcií Unipletu firma Orizio z Itálie.
- Přestože byl Trustfin konkurentem Unipletu v řadě oborů činnosti, dosadil si do představenstva Unipletu některé stejné lidi, kteří byli současně v představenstvu Trustfinu (Jsem přesvědčen, že už tehdy tím byl porušen Obchodní zákoník i stanovy Unipletu, a rejstříkový soud je vůbec neměl zapsat do obchodního rejstříku jako statutární orgány).
- Aniž by s tím byli seznámeni a odsouhlasili to ostatní akcionáři Unipletu, ukradl (slovy Trustfinu „převzal“) ještě v roce 1998 Trustfin odbytové a marketingové oddělení Unipletu s jeho zaměstnanci i s celosvětovou obchodní a servisní sítí (Veškerý obchod Unipletu od té doby musí jít přes Trustfin, který Unipletu absolutně nic nepřinesl - jen si bral ze všech obchodů tučnou provizi).
- Aniž by s tím byli seznámeni a odsouhlasili to ostatní akcionáři Unipletu, ukradl (slovy Trustfinu „převedl“) Trustfin na sebe v roce 1999 prakticky veškeré duševní vlastnictví Unipletu (cca 20 patentů, cca 30 užitných vzorů a pět ochranných známek, dokonce včetně ochranné známky „UNIPLET“). Smlouvu mezi Unipletem a Trustfinem podepsali stejní lidé, kteří tehdy byli v představenstvu obou společností (Trestní řízení pro podezření z trestného činu „zneužití informací v obchodním styku“ proti lidem, kteří smlouvu podepsali, ještě stále „běží“ a určitě ještě dlouho poběží - není divu, když to v Třebíči dostal na vyšetření policejní nadpraporčík, jehož největším případem zatím zřejmě bylo pouze ztracené dětské jízdní kolo, a o významu duševního vlastnictví toho moc netuší). Pikantní je v této souvislosti to, že současně se smlouvou o převodu všeho duševního vlastnictví Unipletu na Trustfin byla podepsána i „licenční“ smlouva, kterou Trustfin dovoluje Unipletu toto vlastnictví za poplatek využívat, tedy i „svoji“ ochrannou známku Uniplet (Není to zcela originální způsob, jak se dá vytunelovat jakákoliv firma? Třeba převést na sebe její ochrannou známku a pak si za její použití nechat od původního vlastníka platit v libovolné výši? Stačí k tomu mít 48 procent akcií nějaké firmy…).
- Aniž by s tím byli seznámeni a odsouhlasili to ostatní akcionáři Unipletu, rozhodl se naprosto svévolně Trustfin (který měl tehdy stále jen 48 procent akcií), že omezí vývoj maloprůměrových pletacích strojů (které se v Unipletu předtím vyráběly 50 let) a v září 1999 oznámil na tiskové konferenci v Praze, že se v Unipletu budou vyrábět středoprůměrové stroje, které se tam nikdy (mimo bezvýznamných experimentů) předtím sériově nedělaly. Následně byly na vývoj středoprůměrového stroje vyčleněny klíčové vývojové kapacity konstrukce Unipletu. Vývoj punčochových strojů byl kvůli tomu zcela zastaven a ponožkových podstatně omezen.
- Trustfin se pokoušel různými nepříliš čestnými způsoby (například svoláním valné hromady na Silvestra 1999, která měla změnit stanovy a základní jmění) zcela vyšachovat už tak bezmocného druhého velkého akcionáře - firmu Orizio.
- Duševní vlastnictví a konstrukční potenciál, získané „za pět prstů“ z Unipletu, poté zřejmě posloužily Trustfinu jako „vklad“ do společného podniku Trustfin-Vanguard s firmou Monarch.
- V létě 2000 zřejmě konečně firmě Orizio dochází, že je na české zloděje krátká, a tak svůj podíl 34 procent hluboko pod cenou (139 Kč/akcii) Trustfinu prodává.
- Na podzim 2000 Trustfin nabízí akcionářům Unipletu odkup jejich akcií (za cenu 18,80 Kč/akcii - přitom v té době měl Uniplet čistý zisk zhruba 700 Kč/akcii/rok - zisk naprosto unikátní a ojedinělý v rámci českých strojírenských firem).
- Na jaře 2001 je na výstavě ve Veroně předveden středoprůměrový pletací stroj z Unipletu, ale - na rozdíl od údajů ve Vašem článku - celá akce končí neslavně (nabídka Unipletu je totiž nesrovnatelná - nabízí jeden či dva průměry a dělení stroje, zatímco konkurence má zhruba 50krát širší sortiment).
Výsledek 3,5 roku působení Trustfinu v Unipletu je ten, že Uniplet teď asi nemá žádný nový moderní pletací stroj na ponožkové či punčochové zboží (a žije z projede těch starých a ještě starších a náhradních dílů na ně), nemá možnost sám stroje prodávat, a nepatří mu dokonce ani ochranná známka Uniplet. (Mimochodem - je sporná i informace pana Tománka, že ČSOB nemá přímý vztah k Unipletu. ČSOB, která teď vykonává akcionářská práva v Unipletu za Trustfin, dosadila vloni pouze své lidi do dozorčí rady Unipletu, a stanovy Unipletu byly změněny tak, že dozorčí rada může kdykoliv odvolat představenstvo. Samozřejmě i celé představenstvo včetně jeho předsedy pana Košuta bylo dosazeno lidmi z ČSOB.)
Pokud tedy dojde k nějaké mezinárodní arbitráži s firmou Monarch, nebude mi to vadit - mohlo by se přitom totiž také ukázat, že ten, kdo byl především vinou neschopnosti našeho státu ochránit investice nejvíce poškozen, byli hlavně akcionáři Unipletu.