„Neodstoupím a v žádném konfliktu zájmů nejsem,“ křičel zase v minulém týdnu Andrej Babiš, a připomínal tak vzteky dupajícího předškoláka, který právě vymáhá na mamince v supermarketu kinder vajíčko. To chování by bylo komické, kdyby nešlo o vážné věci.
Babiš může vyskakovat, jak vysoko chce, ale je zcela nevyvratitelnou realitou, že v konfliktu zájmů je od okamžiku, kdy přijal veřejnou funkci, a ignoroval tak nepsaná pravidla slušného chování, která dodržel třeba Aleš Řebíček při svém nástupu do funkce ministra dopravy, kdy prodal svou stavební firmu. O skutečné efektivitě tohoto kroku a jeho výsledku sice můžeme vést dlouhé diskuse, ale jak Řebíček, tak jeho šéf Topolánek považovali určitá nepsaná pravidla za nepřekročitelná.
Věříte, že Andrej Babiš neovládá Agrofert?
Ne tak Babiš. Ten, jak ukázal sám minulý týden v parlamentu, považuje správu státu ve prospěch svého majetku za nezadatelné lidské právo, které mu zlý Kalousek upřel svým lex Babiš. Nicméně ten zákon si Babiš sám svým postojem k vlastnímu konfliktu zájmů vykoledoval. Trochu tak připomíná pána, který přišel vymáhat dluh od kuráta Katze a plival mu tam na podlahu, za což si od Katzova pucfleka Josefa Švejka vykoledoval legendární napomenutí větou: „Pořád jsem se divil, proč tam všude visejí cedulky, že plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, že je to kvůli vám. Voni vás asi všude musejí moc dobře znát.“
Čtěte komentář: Babiš nejsilnější
Také Evropská komise si takovou cedulku pořídila v podobě článku 61 v nařízení komise z roku 2018 číslo 1046, které charakterizuje konflikt zájmů ještě šířeji než český lex Babiš. A nyní Brusel svým auditem neudělal nic jiného než Švejk, který plivajícího věřitele popadl za flígr a vystrčil ho za dveře.
Evropská komise postavila českého premiéra do autu a zavřela mu přístup k evropským dotacím, ale to neznamená, že je mimo hru i u nás doma. Na tuzemský lex Babiš udělal premiér dlouhý nos svým svěřenským fondem, který má zcela evidentně pod plnou kontrolou a jehož je jediným beneficientem. Pořád tak mohou jeho firmy získávat státní podporu i veřejné zakázky, protože výklad zákona je na Babišových právnících a premiér prostě má tu moc, jakou mu svěřili voliči.
Musíme se samozřejmě ptát, proč voličům toto vše evidentně nevadí. Na počátku mohlo být naivní přesvědčení silně podporované orgány činnými v trestním řízení, že všichni politici kradou, a víra, že Babiš jako miliardář to nemá zapotřebí. Je zvláštní, že tato víra přetrvává i poté, co kauza Čapí hnízdo dokazuje opak. Je zřejmé, že ani těmi drobnými Babiš nepohrdne a vrátí je, až když ho přitom někdo chytne za ruku jako při kontrole OLAF.
Z politiky ho musejí vytlačit opoziční strany nebo to musí vzdát sám. A to není vyloučeno. Verdikt auditorů Evropské komise znamená těžkou ránu pro financování Agrofertu. Tři čtvrtiny dluhu jsou krátkodobé závazky a banky při zpochybnění dotací, o veřejných zakázkách nemluvě, budou tyto půjčky obnovovat fakt nerady a bude to bolet. Prostě nejde sedět na dvou židlích a dělat rozhodčího na mači, kdy za jeden mančaft nastupujete v bráně. To opravdu není o lidských právech.
Sorry jako.
Čtěte další texty Pavla Párala
