„Neodstoupím a v žádném konfliktu zájmů nejsem,“ křičel zase v minulém týdnu Andrej Babiš, a připomínal tak vzteky dupajícího předškoláka, který právě vymáhá na mamince v supermarketu kinder vajíčko. To chování by bylo komické, kdyby nešlo o vážné věci.
Babiš může vyskakovat, jak vysoko chce, ale je zcela nevyvratitelnou realitou, že v konfliktu zájmů je od okamžiku, kdy přijal veřejnou funkci, a ignoroval tak nepsaná pravidla slušného chování, která dodržel třeba Aleš Řebíček při svém nástupu do funkce ministra dopravy, kdy prodal svou stavební firmu. O skutečné efektivitě tohoto kroku a jeho výsledku sice můžeme vést dlouhé diskuse, ale jak Řebíček, tak jeho šéf Topolánek považovali určitá nepsaná pravidla za nepřekročitelná.
Ne tak Babiš. Ten, jak ukázal sám minulý týden v parlamentu, považuje správu státu ve prospěch svého majetku za nezadatelné lidské právo, které mu zlý Kalousek upřel svým lex Babiš. Nicméně ten zákon si Babiš sám svým postojem k vlastnímu konfliktu zájmů vykoledoval. Trochu tak připomíná pána, který přišel vymáhat dluh od kuráta Katze a plival mu tam na podlahu, za což si od Katzova pucfleka Josefa Švejka vykoledoval legendární napomenutí větou: „Pořád jsem se divil, proč tam všude visejí cedulky, že plivat na zem se zakazuje, a teď vidím, že je to kvůli vám. Voni vás asi všude musejí moc dobře znát.“
Čtěte komentář: Babiš nejsilnější
Také Evropská komise si takovou cedulku pořídila v podobě článku 61 v nařízení komise z roku 2018 číslo 1046, které charakterizuje konflikt zájmů ještě šířeji než český lex Babiš. A nyní Brusel svým auditem neudělal nic jiného než Švejk, který plivajícího věřitele popadl za flígr a vystrčil ho za dveře.
Evropská komise postavila českého premiéra do autu a zavřela mu přístup k evropským dotacím, ale to neznamená, že je mimo hru i u nás doma. Na tuzemský lex Babiš udělal premiér dlouhý nos svým svěřenským fondem, který má zcela evidentně pod plnou kontrolou a jehož je jediným beneficientem. Pořád tak mohou jeho firmy získávat státní podporu i veřejné zakázky, protože výklad zákona je na Babišových právnících a premiér prostě má tu moc, jakou mu svěřili voliči.
Musíme se samozřejmě ptát, proč voličům toto vše evidentně nevadí. Na počátku mohlo být naivní přesvědčení silně podporované orgány činnými v trestním řízení, že všichni politici kradou, a víra, že Babiš jako miliardář to nemá zapotřebí. Je zvláštní, že tato víra přetrvává i poté, co kauza Čapí hnízdo dokazuje opak. Je zřejmé, že ani těmi drobnými Babiš nepohrdne a vrátí je, až když ho přitom někdo chytne za ruku jako při kontrole OLAF.
Z politiky ho musejí vytlačit opoziční strany nebo to musí vzdát sám. A to není vyloučeno. Verdikt auditorů Evropské komise znamená těžkou ránu pro financování Agrofertu. Tři čtvrtiny dluhu jsou krátkodobé závazky a banky při zpochybnění dotací, o veřejných zakázkách nemluvě, budou tyto půjčky obnovovat fakt nerady a bude to bolet. Prostě nejde sedět na dvou židlích a dělat rozhodčího na mači, kdy za jeden mančaft nastupujete v bráně. To opravdu není o lidských právech.
Sorry jako.
Čtěte další texty Pavla Párala
