Plíživá amerikanizace

Blairova vláda hodlá otevřít mediální trh i pro Murdocha

Řada britských politiků si to ani nedovedla představit; a přece se tak může stát. Australanovi Rupertu Murdochovi bude dovoleno koupit britský televizní kanál. Co k tomu chybí? Vláda Tonyho Blaira musí prosadit svůj návrh nového mediálního zákona. Přípravu nového Communications Bill slibovali labouristé již v minulém volebním období. Sice nezbyl čas, ale mysleli to vážně. Změnu mediálních regulací avizovala královna Alžběta II. ve svém tradičním parlamentním projevu loni po volbách. Některé noviny tehdy napsaly: Královna ohlásila mediální otřesy. Jejich první záchvěv přišel 7. května 2002, kdy náměstkyně ministra kultury Tessa Jowellová představila návrh zákona Dolní komoře parlamentu. Druhé zachvění přinesl poslední červencový den. Tehdy byla zveřejněna zpráva společného výboru obou komor parlamentu, vedená filmovým producentem, labouristou Lordem Puttnamem. Výbor s návrhem vlády v několika bodech vášnivě nesouhlasí.

Uzavřený americký televizní trh.

Ať už ale někdo souhlasí, či nesouhlasí, za nejdůležitější jsou považovány změny týkající se regulace vlastnictví médií:
1. Doposud platí, že televizní či rozhlasovou licenci smějí ve Velké Británii vlastnit pouze firmy z členských zemí Evropské unie. Nyní kabinet tvrdí, že neexistuje logické vysvětlení, proč by toto právo nemohlo platit i pro Američany, Kanaďany, Australany, zkrátka pro všechny neevropské mediální společnosti.
2. Vlastníci celoplošné komerční televizní stanice ITV, společnosti Carlton a Granada, se podle současné normy nesmějí sloučit. Nový mediální zákon by to umožnil.
3. Dovolil by také převzetí televize Channel 5, jejíž signál nepokrývá celou Británii, velkými vlastníky novin (v případě celoplošné ITV platí, že kupec by nesměl kontrolovat více než dvacet procent novinového trhu). 4. Co se rádií týká, návrh zákona ruší staré pravidlo, které omezovalo rozhlasové společnosti k vlastnictví pouze jedné celostátní licence.
5. A konečně, labouristé v návrhu odmítají i současný systém pravidel, který brání sdružování vlastnictví místních komerčních rádií.
Parlamentní výbor Lorda Puttnama ve své zprávě nesouhlasí s vícero vládními představami. Především ovšem navrhuje nedovolit mediálním společnostem z nečlenských zemí EU vstupovat na britský televizní trh. Důvod? Jsou dva. Pokud by některá velká americká mediální organizace přišla do Británie, úroveň programů by podle poslanců klesala úměrně tomu, jak by postupovala „plíživá a laciná amerikanizace“. A za druhé, Puttnamovu výboru chybí reciprocita. Spojené státy rovněž neotevřely svůj televizní trh. Tak proč by měla jednostranně začínat Velká Británie? List Observer uvedl, že proti otevření britského trhu mohutně lobbují jak BBC, tak i televizní stanice Channel 4. Nejvážnější námitkou je ale osoba Ruperta Murdocha. Komise nesouhlasí s tím, aby mohl ovládnout Channel 5. Podle Puttnama a mnohých dalších to není v zájmu britské demokracie. Blairova vláda ovšem - mají-li britské deníky správné informace - hodlá ustoupit pouze v detailech, nikoli ve zmíněných bodech. Až se naplní tříměsíční lhůta určená pro diskusi, hodlá prý zákon postoupit do hlasování v takřka nezměněné podobě.

Vábení zahraničních investorů

Příslušní ministři Tonyho Blaira vysvětlují svůj Communications Bill jako pokus přilákat zahraniční investice do odvětví, které v několika posledních letech trpělo útlumem inzertních příjmů. Jako pokus přizpůsobit se dynamice technologického vývoje. Nakonec jako pokus zbavit se zastaralých regulací a předsudků.
Pokud se týká uvolnění televizního trhu obecně, liberální komentátoři záměr zákona přivítali. „Vláda má absolutní pravdu,“ napsal v redakčním komentáři Independent, „když chce otevřít britskou mediální scénu zahraničnímu vlivu. Televize ITV zkrachovala s projektem ITV Digital a je naprosto neschopná přinášet alternativu BBC. V normálních podmínkách by její vedení bylo historií a jediným důvodem, proč se tak nestalo, je regulační ochrana.“ Na druhou stranu, jak Independent, tak všechny ostatní britské deníky píší o domnělém obchodu, který prý Tony Blair dohodl s Rupertem Murdochem. Vlastník listů Times, Sunday Times, Sun a News of the World, jež představují 32 procent britského novinového trhu, totiž několikrát pohrozil, že dojde-li na referendum o přistoupení Británie k jednotné evropské měně euro, uskuteční kampaň za jasné NE. Podezření o tom, že premiér vyměnil přístup k televizi za euro, se média drží od chvíle, kdy byl Murdoch několik dní po volbách spatřen, jak vychází z Downing Street 10.
Ovšem podle Nicka Highama, mediálního analytika BBC, je nynější povyk spíše rituálním či teoretickým. „Americké společnosti nemají rády regulace a ty zdejší, jakkoli uvolněné, se jim mohou zdát stále příliš těžké.“ Jinými slovy: je jisté, že se Američané do Británie pohrnou, navíc když se i oni vzpamatovávají z inzertní recese? Jak je to s Rupertem Murdochem? Zatím se veřejně nijak nevyslovil a jeho mluvčí pouze prohlásil: „vítáme deregulační přístup“. V každém případě, pokud by se Murdoch nezbavil některých novinových titulů, do celostátní ITV nemůže; a měl by vůbec zájem o Channel 5 s jeho nízkým dosahem? A chtěla by mu ho německá mediální skupina Bertelsmann, která vlastní dvě třetiny akcií, vlastně prodat?
„Ve střednědobém horizontu,“ domnívá se Higham, „by nový mediální zákon ovlivnil pouze rozhlasový trh. Většina pozorovatelů očekává, že komerční rádia si mezi sebou poměrně rychle rozdělí dvě silné skupiny.“

Co je Ofcom?

Představitelé britské parlamentní opozice obecné záměry, které labouristický návrh sleduje, pochválili. Konzervativec Tim Yeo přivítal „liberalizační tendenci“, ale varoval: „skutečným testem vládních návrhů bude teprve práce regulátorů. Zda budou pracovat jemně a citlivě, anebo zda zvolí regulaci tvrdé ruky“.
Tim Yeo má na mysli druhou významnou součást Communications Bill. Zatímco nyní dohlíží na dodržování britských mediálních zákonů a pravidel pět různých komisí, kdysi zřízených podle „odborností“ (Independent Television Comission, Office of Telecommunications, Broadcasting Standards Comission, Radio Authority a Radiocommunications Agency), nový návrh počítá s jedinou. Jmenuje se Office for Communication a média jí neřeknou jinak než Ofcom. Prvním šéfem Ofcomu byl na konci července jmenován Lord Currie z Marylebonu, který se již musel bránit nařčení, že je Blairovým mužem, neboť prý nedělá nic jiného, než popularizuje vládu.
Náměstkyně ministra kultury Tessa Jowellová v již zmíněném květnovém parlamentním slyšení obhajovala sloučení komisí dynamikou mediálního trhu: „Televizní a rozhlasové firmy jsou svázány s novinami, tradiční média poskytují internetové služby, kabelové společnosti nabízejí televizi, rozhlas, telefon, internet a různé interaktivní služby. Toto sdružující se odvětví potřebuje sdruženého regulátora s citlivým přístupem.“ Tak se zdá pravděpodobné, že přívlastek „citlivý“ bude v budoucnu jádrem mnohých britských sporů. Totiž že by Ofcom mohl britský mediální svět výrazně ovlivnit, vyplývá jasně z jeho navržených pravomocí a úkolů. Povinností Ofcomu je například: - chránit trh před agresivitou dominantních hráčů,
- zaručit spravedlivý přístup k hlavním informačním sítím,
- artikulovat zájmy spotřebitelů s přihlédnutím k regionálním odlišnostem Skotska, Walesu a Severního Irska,
- při zachování nezávislosti Guvernérů BBC, zkoumat služby BBC z hlediska kvót zavedených pro regionální produkce
- zrušit současná pravidla licenčního řízení pro telekomunikační systémy a nahradit je jednodušším režimem
- zajistit, aby v každém regionu existovaly vedle BBC tři nezávislé komerční subjekty, a to jak na trhu televizí, tak i rozhlasu a novin, - vyšetřit, bude-li to nutné, všechna obvinění z nestrannosti či nepřesnosti v jakémkoli zpravodajství místních médií,
- neustále kontrolovat naplňování licenčních podmínek ITV, zvláště pokud se týká regionální produkce a zpravodajského servisu.
Nad slibem oné „lehké regulační ruky“ se ovšem ironicky usmívá kdekdo, nejen opoziční poslanci. Také mnozí komentátoři předpovídají „těžký sentiment“. Proč? Protože se prý dá očekávat, že členové Ofcomu přijdou z původních zrušených komisí. Tedy, jak napsal Independent, „z dávno minulých časů“.

Výměnou za euro.

Labouristé ve svém volebním manifestu slíbili, že Communications Bill vstoupí v platnost ještě v roce 2003. Ačkoli jim parlament vyšel vstříc a zahájil předlegislativní proceduru rychleji, než mu nařizují pravidla, termín nemusí vyjít. Ministr kultury Kim Howells omlouvá toto zdržení rychlostí technologických změn a výměnou důležitých lidí po volbách v roce 2001. V každém případě to znamená důležitou zprávu pro lobbisty. Zákon začne platit až poté, co se uskuteční referendum o euru. A obecněji: začne platit v době, kdy poměry na britském, evropském i americkém mediálním trhu budou jiné, než poměry dnešní. Takže, kdo dnes s jistotou řekne, jakým transakcím Communications Bill nakonec otevírá cestu?