Snímky mrtvého diktátora Muammara Kaddáfího obletěly celý svět. Libyi zaplavila vlna nadšení – skončilo mnohaměsíční úsilí povstalců o osvobození země a také éra nejdéle vládnoucího despoty v moderních dějinách. „Jde o historický moment, konec tyranie a diktatury,“ řekl předseda přechodné vlády v Libyi Mahmúd Džibríl. Za příležitost k začátku potřebných změn označila tuto událost také většina světových státníků.
Vůbec prvním úkolem prozatímní vlády bude obnovení bezpečnosti. Na procesu ustavení nového režimu se bude muset domluvit s dalšími aktéry libyjské revoluce – ozbrojenými složkami, náboženskými lídry a regionálními vůdci.
Stabilizace poničeného hospodářství bude do značné míry záviset na rychlosti obnovení těžby ropy. Vrty sice po svržení Kaddáfího koncem srpna znovu ožily, zhruba 350 tisíc barelů denně však představuje pouhý zlomek z původní produkce. Letos v lednu, před zahájením protirežimních bojů, se těžilo přibližně 1,6 milionu barelů za den.
Současná úroveň těžby stačí sotva pro domácí spotřebu, vývoz bude možný až po jejím zvýšení. V tomto ohledu se už objevily nadějné informace. Libyjská společnost National Oil Corp začala minulý týden – už před dopadením diktátora – nabízet kontrakty na listopadové dodávky ropy z naleziště Zuetina. Analytici nyní odhadují, že do konce roku by se mohla libyjská produkce této suroviny zvýšit na zhruba 600 tisíc barelů denně.
Největší část vytěžené ropy před revolucí směřovala do Evropy. Vůbec největší produkční kapacity měla na lybijských polích italská firma ENI. Únorové přerušení těžby ale postihlo i další velké energetické hráče: britskou BP, nizozemsko-britskou Royal Dutch Shell nebo americkou Occidental Petroleum. Těžbu v severní Africe nyní může obnovit i brazilský Petrobras.
V hledáčku zahraničních firem byl v posledním desetiletí i zemní plyn. Licence na průzkum ložisek nebo dohody o společných aktivitách měly před pádem Kaddáfího režimu energetické koncerny jako například ruský Gazprom, polská PGNiG nebo japonské firmy. Dohodu o průzkumu a budoucí těžbě uzavřely s libyjskou vládou v roce 2005 společnosti Nippon Oil, Mitsubishi Corp a prospektorská JAPEX.
Mezi firmy, jimž přineslo přerušení aktivit v Libyi největší ztráty, nicméně patří americký stavební kolos AECOM. Ten měl v zemi kontrakt na budování infrastruktury za 500 milionů dolarů a v době zahájení bojů už většinu staveb dokončenou nebo před dokončením.
Obnova libyjské ekonomiky zajímá i další investory a spolu s nimi také jejich vlády. Francie minulý měsíc avizovala, že uvolní ve prospěch libyjské povstalecké vlády 1,5 miliardy eur. Podle listu Libération to nebude zcela zadarmo, výměnou by prý získala třetinový podíl libyjské ropné produkce.
O podpoře při obnově poničené země se hovořilo už v září také na vrcholné schůzce v Paříži. Akce pořádané Nicolasem Sarkozym se zúčastnili zástupci 49 zemí a osmi mezinárodních organizací včetně OSN, NATO a Evropské unie.
