Vláda oddaluje liberalizaci českého plynárenského podnikání
Drahá ropa a silný dolar způsobují manažerům státního podniku Transgas značné potíže. Cenová politika kabinetu je příčinou toho, že podnik na každém kubíku zemního plynu, který prodá svým tuzemským klientům, ztratí sedmdesát pět haléřů. Když Transgas kupuje plyn v období, kdy barel ropy stojí v průměru 25 dolarů a dolar 37,5 koruny (což je kalkulace firmy pro rok 2001), tak náklady na kubík plynu představují 4,52 koruny. Distribučním společnostem ho ale nemůže prodat dráž než za 3,81 koruny. Pokud se letos pro ně cena plynu nezvýší, ztratí Transgas přes sedm miliard korun. To, co je pro tento státní podnik ztráta, znamená pro miliony lidí této země zisk. Český stát takto, prostřednictvím svého podniku, dotuje nízké ceny pro obyvatelstvo. Kdy půjdeme do lesa? Čeští plynaři proto říkají, že u nás investují do plynového vytápění i ti, kteří by v sousedním Německu chodili na šišky. Svým způsobem na to doplácíme všichni. Vytváří se totiž falešné povědomí, že plyn je levné médium, a chudší vrstvy používají tuto komoditu v naději, že na ni budou stále mít. Pro celou společnost je to špatný signál. Ten ale vysílaly všechny dosavadní vládní garnitury: čeští politici zatím nenašli odvahu zdražit plyn pro obyvatele tak, jak by si to realita vyžadovala. A nenašli ji ani letos. Urgence státního podniku Transgas, který už od jara upozor–ňuje na neúnosnou situaci, zůstaly bez odezvy. Požadované říjnové zvýšení cen odmítly oba rozhodující úřady, ministerstvo průmyslu a obchodu i ministerstvo financí. Grégrův úřad nicméně uprostřed minulého týdne oznámil, že navrhuje, aby se přístí rok zvýšila cena pro domácnosti o 24,9 až 34,9 procenta. Ministerstvo financí, které má ovšem při stanovení nových cen poslední slovo, se zatím k navrhovanému zdražení plynu nevyjádřilo. Mluvčí ministerstva Libor Vacek vyjádřil překvapení, že Grégův úřad tento návrh zveřejnil, aniž by ho s ministerstvem financí předem konzultoval. „Žádný návrh jsme ještě nedostali, takže ho zatím nemůžeme komentovat, uvedl koncem minulého týdne Vacek. Další analýzy ovšem připravuje i Grégrův úřad. „V analýze vývoje dovozních cen budeme pokračovat, protože nelze jednoznačně říci, zda se nynější vysoké ceny ropy udrží delší dobu, uvedla mluvčí Dagmar Plachá. Ministerstvo si nechává otevřená zadní vrátka a další změnu cen plánuje k 30. březnu příštího roku. „Po analýze vývoje cen k tomuto datu spolu s ministerstvem financí rozhodneme o eventuálních změnách cen pro konečné odběratele pro zbytek roku 2001, řekla Plachá. Nynější návrh ministerstva průmyslu má více variant. Ve všech se ovšem zdražení týká všech kategorií odběratelů. Miliardy lítají. Transgas však zažívá horké chvíle už letos. Propad z prodeje plynu distribučkám narůstá. Ještě že příjmy Transgasu z přepravy plynu přes území ČR dosáhnou 8,5 miliardy korun, takže podnik nakonec vykáže zisk. Ale nikoliv téměř devět miliard korun, jako například loni, kdy se barel ropy prodával i pod deset dolarů. Kvůli sociální opatrnosti vlád – kromě loňska – měl Transgas od roku 1996 z obchodu s plynem vždy vysoké ztráty. Kabinet při schvalování usnesení o postupné nápravě cen zemního plynu do roku 2002 vycházel z prognózy, která věštila levnou ropu a výhodný kurs dolaru. „Vláda vše schválila podle předpokladů, které dnes už neplatí a nejspíše nebudou platit už nikdy. Barel ropy stojí kolem 33 dolarů, dolar přes 41 korun, řekl týdeníku EURO finanční ředitel Transgasu Petr Klimeš. „Počítali jsme s tím, že od 1. října dojde ke zvýšení cen, ale zřejmě se tak nestane, dodal. Jak se vyvíjely letošní ceny? V lednu se průměrná předací cena mezi Transgasem a osmi regionálními distribučními společnostmi zdražila z 2,86 koruny za kubík na 3,29 koruny. Představovalo to zhruba patnáctiprocentní nárůst. Ten byl plánovaný. V dubnu pak došlo k další korekci (zvýšení o 15,82 procenta), ale distribučky ji podle instrukcí vrchního ředitele ministerstva průmyslu a obchodu, regulátora Petr Kacvinského mohly promítnout jen do cen pro velkoodběratele, domácnosti byly ušetřeny. V této době mohl Transgas prodat kubík plynu distribučním společnostem za 3,81 koruny, přičemž náklady na kubík činily 4,52 koruny. Při této cenové konstelaci se ztráta Transgasu z obchodu s plynem měla letos vyšplhat podle jarních odhadů na 4,6 miliardy korun. Takový byl plán, ale drahá ropa a drahý dolar dnes věští ztrátu o téměř tři miliardy vyšší. Analýza analýz. Manažeři Transgasu už v dubnu tušili, že to nebude zdaleka stačit, a na základě analýzy ministerstvu průmyslu a obchodu navrhli další zdražení od 1. října o 18,6 procenta. „Měli jsme ústní dohodu s panem Kacvinským, že bude–li to nutné, navrhne na podzim další korekci, aby ztráta Transgasu byla mírnější, tvrdí Klimeš. Analýzu pravděpodobného vývoje předali zástupci Transgasu MPO v květnu (viz tabulka), to samé učinila Česká plynárenská unie z pohledu distribučních společností. Bohužel, analýza analýz trvala Grégrovým úředníkům do podzimu, kdy výchozí parametry z května již zdaleka neplatily. „Cena ropy a dolaru se mezitím dostala na mnohem vyšší úroveň, než jsme předpokládali. Překvapivě absolutně selhaly i prognózy bank pro kurs dolaru. Ještě v srpnu nám bankéři tvrdili, že ke konci roku bude dolar vůči euru jedna ku jedné. My plynaři nejsme takoví experti, abychom mohli kursy odhadovat sami, takže jsme museli věřit bankám, říká finanční ředitel Transgasu Klimeš. Konkurence se jmenuje topný olej. Česká plynárenská unie by podle informací týdeníku EURO další zdražení neuvítala. Obává se, že by někteří velkoodběratelé místo plynu začali používat topný olej. Většinou totiž používají dvoupalivový systém (plyn a topný olej či mazut). Mnozí odborníci tvrdí, že velkoodběratelé na topné oleje přecházet nezačnou. Ty se totiž dělají z ropy, jež se do jejich cen promítá přímo, zatímco cenu plynu dražší ropa ovlivní méně. Je to pravda, ale opomíjí česká specifika. U nás – zřejmě kvůli podvodům, nedokonalým zákonům a kontrolám – je tuzemská cena topných olejů jiná než na rotterdamské burze. „Mazut a lehký topný olej se dají v Česku koupit i za polovinu světové ceny. Najdou–li velcí odběratelé takový zdroj topného oleje, odebírat příliš drahý plyn obvykle odmítnou, řekl týdeníku EURO nejmenovaný energetický expert. To by pro distribučky znamenalo snížení tržeb a zisků. Již neudržitelný vládní harmonogram narovnání cen stanoví, že by se od ledna příštího roku měl zdražit plyn o 10,7 procenta a od roku 2002 o dalších 7,5 procenta. Podle usnesení vlády však má jít o zvýšení ceny nad skutečnou nákladovou cenou Transgasu. Pokud by vláda chtěla postupovat podle svého usnesení, tak by měl kubík plynu stát místo dnešních 3,81 až 5,4 koruny. Neměl by se ale zdražit každý kubík. Distribuční společnosti by podnikům mohly zvednout cenu například jen o desetník, domácnostem třeba až o tři koruny. Klaus jako Zeman. Nejen sociálnědemokratická vláda, ale ani konzervativní kabinet Václava Klause nebral v potaz tržní mechanismy. Preferují spíše jiné pohledy: zabrzdit inflaci a pokles své popularity u voličů. Neodhodlá–li se kabinet k výraznému zvýšení cen plynu pro obyvatelstvo ještě letos, reálnou šanci na to bude mít až začátkem roku 2003. Volby budou v roce 2002 a zdražit plyn v období před nimi není z taktických důvodů moudré a ani nová vláda nebude chtít podobným krokem naštvat své voliče–spotřebitele hned. První náznaky takové opatrnosti se objevily nedávno, když ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr změnil zavedený postup při zvyšování ceny plynu. Dříve stačilo, že vrchní ředitel MPO Kacvinský jako regulátor navrhl cenu ministerstvu financí, které pak rozhodlo. Nyní k novým cenám Grégr svolává velkou poradu vedení resortu. Podle informací týdeníku EURO zvýšení ceny plynu je natolik citlivá věc, že ministr průmyslu a obchodu ji pravděpodobně „přežene i do vlády . Topné oleje a uhlí. Poté, co Transgas podepsal s Rusy dlouhodobý kontrakt na dovoz plynu, dohodl s nimi i složení takzvaného eskalačního koeficientu. To znamená, že se konečná cena bude odvíjet od burzovních cen lehkých topných olejů, těžkých topných olejů a uhlí, což je česká zvláštnost. Jakmile se zvýší cena ropy, po několika měsících jde nahoru plyn, i když uhlí cenu trochu brzdí. Do tohoto vzorce dostala česká strana úspěšně uhlí s argumenty, že plyn s ním musí u nás svádět konkurenční boj, neboť všichni producenti plynu mají zájem i o jeho využití při výrobě elektřiny. A pokud se v Česku většina elektřiny vyrábí z uhlí, musí být na tuto skutečnost brán zřetel. Do ceny plynu se ceny topných olejů nepromítají okamžitě, ale až s šestiměsíčním zpožděním, aby cena plynu nestoupala zároveň s ropou. Potíž je v tom, že když ropa padá, plyn paradoxně ještě stoupá, což někteří vysocí úředníci ministerstva financí údajně dlouho nedokázali pochopit. Až půjde zase ropa nahoru, tak plyn kvůli časovému posunu období, ve kterém se počítá průměr ceny, bude ještě klesat. Rusové ještě nedávno tlačili na odtažení ceny plynu od ropy. Ta byla levná, Gazprom potřeboval peníze a chtěl, aby cena plynu stoupala rychleji. Neuspěli, protože většina amerických olejářských společností těží ropu i plyn a nechtějí samy sobě konkurovat. Finanční ředitel Transgasu Petr Klimeš připomíná, že klesne–li cena ropy, nebude muset – na rozdíl od dřívějších zkušeností – cena topných olejů automaticky klesat. Důvod: v posledních třech měsících se ceny topných olejů překvapivě odtrhly od ceny ropy a jdou rychleji nahoru. „Díky moderním technologiím se z ropy celosvětově rafinuje více benzinu než dříve. To se projevilo ve světových zásobách topných olejů a zvyšuje se poptávka. Navíc náš čeká zima, kdy se využití topných olejů bude zvyšovat, tvrdí Klimeš. Sporákáři a podniky. Odborníkům je jasné, že kabinet bude muset co nejrychleji svůj plán na narovnání cen plynu přehodnotit a počítat s průměrnou cenou ropy kolem 25 dolarů za barel, nikoliv osmnácti. Druhá věc a možná horší je, že dolar je dražší a 42 korun je něco jiného než částka 28, z níž vláda vycházela. Sociální demokraté si musí uvědomit, že ropy ve světě ubývá, zatímco spotřeba jejích derivátů roste. Tak jak se mění ceny pohonných hmot a kurs dolaru, bude se muset měnit i cena dováženého plynu. A „sporákáři , jak plynaři malým odběratelům říkají, si na to budou muset zvyknout. Ceny plynu pro průmysl jsou u nás téměř tak vysoké jako na Západě, velkoodběratelé tedy dotují domácnosti, což direktiva Evropské unie nepovolují. Jak vzít peníze ze státního podniku. Nelitujme Transgas, vždyť po ztrátě sedmi miliard z obchodu stejně vykáže zisk – díky tranzitním poplatkům – asi dvou miliard, což firmě pro krásný život bohatě postačí. Možná že někteří politici jako zástupci majitele státního Transgasu takto přemýšlejí. Jsou to ostatně peníze státu, myslí si zřejmě. Transgas není akciová společnost a dotace je jediná forma, jak si stát může pro peníze do podniku přijít. Je to ale nemravné, protože se tím hrubě zkresluje cena plynu. Již rok se uvažuje o tom, že se podnik přetransformuje na akciovou společnost. Mertlíkův a Grégrův resort jsou ale natolik rozhádané kvůli chystané privatizaci, že se jejich úředníci nemohli dohodnout ani na tomto nutném kroku. Stát by měl nalézt vhodnější formu, jak použít zisk Transgasu a říct: plyn stojí pět korun, zisk se vloží do zvláštní rozpočtové kapitoly, z níž se bude vyplácet dotace těm, kteří je potřebují. O jejich využití by mohl rozhodnout resort práce a sociálních věcí. Na druhé straně je nutno přiznat, že systém státních dotací je velmi složitý a může být zdrojem korupce. Plyn není tank. S trochou nadsázky se dá říci, že za pomoci velké části sumy, kterou Transgas vykazuje jako ztrátu z obchodní činnosti, dosahují distribuční společnosti zisk. Transgas letos pravděpodobně přijde o šest a půl miliardy korun. Profit osmi distribuček za první pololetí letošního roku činil 2,43 miliardy korun a bude–li tuhá zima, jejich celkový letošní zisk může dosáhnout až sedm miliard korun. Jsou to sice zisky menší než loni, ale stále dosti značné. Přitom tyto společnosti mají zisky zakalkulovány v korunové ceně. Jediné, co přesně nevědí, je prodané množství plynu, proto vždy plánují, že prodají méně. Zkrátka nenesou žádné riziko. Zato Transgas musí prodávat kubík za 3,81 koruny, ať už ho doveze za pět, či sedm korun. Na rozdíl od distribučních společností nese i kursové riziko a odhady na cenu ropy a kurs dolaru v poslední době většinou nevycházejí. „Transgas se snažil vyjednávat a zkoušel přesvědčit úředníky, aby kursové riziko nesly i distribuční společnosti. Bylo nám ale řečeno, že my jsme dovozce, tak ať se pojistíme. Dá se jistit, ale stoprocentně je možné to jistit jen v případě, když dovezu jednou za pět let tank. Když dovážím každý den plyn, mohu stabilizovat cenu jen na určité období, protože náklady na dlouhodobé jištění jsou tak vysoké, že se nakonec nevyplácejí, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO plynárenský manažer. Nicméně regulátor distribučkám nařídil, že v roce 2001 již nemohou mít vyšší zisk než ten, jenž odpovídá 3,9 procenta základního jmění (na letošní rok je 7,8 procenta). Nejabsurdnější příklad českého byznysu s plynem je, když zástupci státu hlasují na valných hromadách pro to, aby se ze zisku distribučních společností vyplácely dividendy. K tomu stát tlačí zahraniční akcionáři těchto společností a Fond národního majetku také potřebuje koruny. V distribučkách vlastní významné podíly i přímí či nepřímí konkurenti Transgasu, kteří si dividendy odnášejí. Transgas tedy hrubě řečeno financuje svými nízkými cenami, které mu nutí stát, své nepřátele. Tomu se říká byznys se zemním plynem na neliberalizovaném českém trhu. Daleko od Bruselu. Cenová politika státu tlačí jeden podnik dolů, druhý táhne nahoru. V Evropské unii je to nezákonné. Brusel říká, že liberalizovaný trh je to, když každý prodává za skutečné náklady. Bohužel, věta o narovnání cen v plynárenství se v pozičních dokumentech vztahuje až k roku 2002. Pštrosí politika kabinetu může nepříznivě ovlivnit i privatizaci Transgasu. Seriózní investor bude chtít vědět, jak bude vypadat cenová náprava v příštích letech, aby si mohl spočítat, kolik za podnik nabídne. Bohužel, kvůli cenovému skoku ropy a silnému dolaru se výchozí předpoklady deregulace významně změnily. Vláda bude povinna se k této otázce vrátit, protože jinak se neslušně zachová i vůči voličům. Kdyby se vypsal tendr na Transgas bez nového scénáře nápravy cen, tak stát vlastně nemá co investorům nabídnout. Transgas je podnik, který leží na území České republiky a strategická rozhodnutí, které se ho týkají, jsou přijímána v Praze. Tato situace by mu neměla přinést tržní výhody, ale ani nevýhody. Na to by neměli zapomenout jak Miroslav Grégr, tak Pavel Mertlík, ale ani premiér, až budou rozhodovat o osudu českého plynárenství.
LEVNĚJŠÍ UŽ ASI NEBUDE Analytici začínají měnit prognózy, podle nichž se měl růst u plynu zastavit během příštích měsíců. „Čekali jsme, že se to zlomí do konce tohoto roku, teď se však zdá, že se vysoké ceny udrží ještě rok či dva, řekl týdeníku EURO Vladimír Štěpán z poradenské agentury ENA. Pesimistické vyhlídky odborníků nyní posiluje i další nepříznivý faktor. Kromě vysoké ceny ropy je to rostoucí světová poptávka po energiích. Štěpán tvrdí, že je důsledkem ekonomického boomu. Ten je zřejmý nejen v západní Evropě a Severní Americe, ale i v jihovýchodní Asii. „I když se stále mluví o úsporách energií, v podstatě platí, že se s růstem HDP vždy zvyšuje poptávka, vysvětluje. Tahounem rostoucí poptávky, s nímž ještě vloni nikdo nepočítal, jsou v posledním období asijské země, například Čína. Ve světě se nyní zvyšuje těžba plynu a veškeré kapacity jedou naplno. Na Východě a zejména v Asii se mohutně investuje do otevírání nových nalezišť. Převis nabídky zemního plynu, který by mohl opět stlačit cenu dolů, se však objeví nejdřív napřesrok. Vladimír Štěpán upozorňuje, že tento popis platí jen z celosvětového hlediska. V Evropě je stále plynu nadbytek, ale je drahý, protože jeho cena je ve většině zemí západní Evropy přímo závislá na ceně ropy. Přesněji, kopíruje cenu topných olejů, které jsou ovšem přímým produktem zpracování ropy. Tyto oleje se nejvíc využívají v Rakousku a v Německu, kde se podílejí téměř z padesáti procent na vytápění. Podíl zemního plynu nedosahuje ani pětadvaceti procent. U nás se topné oleje využívají minimálně a například jako médium k topení slouží sotva ze dvou procent. V kontraktech s Rusy i Nory jsou přesto nákupní ceny zemního plynu s cenou topných olejů svázány, i když volněji než v západní Evropě. Štěpán se domnívá, že ve složitých vzorcích, podle nichž se momentální nákupní ceny počítají, mají ceny topných olejů větší váhu, než si zaslouží. „Výsledkem je paradoxní situace z letošního léta. V období, kdy se netopí, bylo tradičně plynu nadbytek, ale přesto nákupní cena rostla, i když ji k tomu netlačila ani konkurenční paliva. Těmi jsou v ČR uhlí a elektřina. Jejich ceny se nezvedly vůbec. V evropských zemích se už dlouho o konstrukci cen plynu diskutuje. Jiné než dosavadní vzorce pro výpočty požadují zejména země, které podobně jako ČR téměř žádný vlastní plyn nemají a topný olej využívají jen okrajově. Štěpán si myslí, že k úpravám by nyní byli ochotni zejména ruští dodavatelé. „Byli by vstřícní, protože jim záleží na zvýšení odbytu, říká. Cenová konstrukce, v níž by se více zohlednil poměr nabídky a poptávky, by mohla být výhodná i pro ně. Ruská naleziště, která potřebují stamiliardy na modernizaci, by jistě mohla při stabilnějších prodejních cenách lépe plánovat nutné investice.
