PLYN BEZ PROBLÉMŮ

4. 1. 2002

Agrofert se nelíbí

Prakticky bez výhrad se vyjádřili respondenti Manažerského barometru k privatizaci českého plynárenství. Takřka 60 procent ředitelů se shodlo, že prodej Transgasu a osmi distribučních firem německé plynárenské společnosti RWE za 133 miliardy korun je úspěchem a zároveň jistou zárukou do budoucna. „Cena je velmi dobrá a zájemce vykazuje dostatečné znaky seriózního partnera,“ zní často sde opakující názor. Další je mu hodně podobný: „RWE je soused a má pro něj cenu rozvíjet Transgas i regionální distributory. Akvizice Transgasu navíc posiluje jeho sílu vůči konkurenci.“
Stručně zhodnotil výsledek souboje o plyn tento ředitel: „V tomto případě měla vláda více štěstí než rozumu.“ Jiný respondent říká: „Jisté je, že jde o privátní společnost, která není prostředníkem. Nepatří sice k nejvýznamnějším hráčům na trhu, avšak nabídla cenu, která v této chvíli vyvažuje ostatní nedostatky.“ Další manažer tvrdí: „Jsem poněkud překvapen doslova „impotentní“ nabídkou uskupení Ruhrgas – Gas de France. Od těchto společností se dozajista očekávalo mnohem víc.“

Otázka: Vybrala vláda podle vašeho názoru správného zájemce v privatizaci českého plynárenství?
Ano 58,5
Ne 8,5
Nevím 33

Agrofert se nelíbí
Naopak prodej chemického holdingu Unipetrol společnosti Agrofert se nesetkal s příliš pozitivní odezvou respondentů barometru. Většina manažerů je názoru, že Agrofert není tím správným strategickým partnerem, jakého by česká chemie nyní potřebovala. Ředitelům se také nelíbí způsob, jakým byl nový majitel Unipetrolu vybrán. „Agrofert se mi nejeví jako nejlepší partner pro podnik takového významu, jakým Unipetrol je. Ten nutně potřebuje restrukturalizaci a je velkou otázkou, zda právě Agrofert ji dokáže důsledně dotáhnout až do konce, přestože ho podpořila americká firma Conoco,“ zní nejčastější reakce manažerů. Jiná obdobná: „Výběr byl již dávno předem předurčen strategickými tahy. Bohužel to ale neřeší budoucnost odvětví, pokud ihned nedojde k přerozdělení aktiv s Conocem. Přes svou českou velikost je Agrofert totiž epizodní světový hráč v odvětví.“
Někteří ředitelé nesouhlasí s „českou cestou“ privatizace: „Ta je vždy podezřelá a zavání příliš blízkým přátelstvím mezi penězi a politikou. Různých českých manažerů, kteří si budovali svá impéria, už bylo víc než dost.“ Další odpovídá podobně: „Vypadá to, že naši politici postrádají schopnost učit se z vlastních chyb. V naprosté většině případů privatizace českou cestou skončila fiaskem a nezřídka i tunelováním ze strany nových vlastníků. Prodej Unipetrolu do rukou zahraničního strategického investora, který by mohl poskytnout dostatek zdrojů a zkušeností na rozvoj a expanzi, by byl zcela jistě lepší variantou než prodej tuzemskému subjektu, byť jde o druhého největšího průmyslového plátce daní.
Jiný respondent se zamýšlí nad finanční otázkou prodeje: „Celá privatizace Unipetrolu budí dojem, že byla dlouhodobě připravována právě pro jednoho zájemce. Ačkoliv byl doporučován prodej po částech, který by velmi pravděpodobně přinesl větší výnos a větší diverzifikaci, vláda postupovala zcela opačně a celou chemii zkoncentrovala právě do Unipetrolu, což si přál snad jen Agrofert. Způsob konečného výběru investora to jen potvrzuje.“ Další manažer říká: „Tato vláda se snad svou arogancí baví, což mě jako daňového poplatníka bude opět stát fůru peněz. Agrofert není investor s novým kapitálem ani s novými manažerskými schopnostmi. Co tedy pro tuto ekonomiku přináší?“ „Jestliže se stane, že v závěrečném kole zbudou pouze dva zájemci, z čehož je jeden nakonec eliminován takovým způsobem jako Rotch, pak se jako daňový poplatník ptám, proč vláda plýtvá penězi na privatizační poradce,“ nastoluje otázku tento ředitel. „Nevím jestli je to ten správný uchazeč, ale vím určitě, že způsob jakým ho vláda vybrala, je hanba,“ tvrdí jiný manažer. Dva vtipnější komentáře na závěr: „Jedno je již teď jisté. Takzvaným obchodníkům na pražské burze ubudou z toho mála titulů, které si mezi sebou zoufale dokolečka přehazují, akcie dalšího podniku.“ „Záleží z jakého úhlu se na otázku díváme. Z pohledu vlády a jejich členů byl Agrofert zřejmě finančně nejzajímavější volbou pro odchod do politického důchodu…“