Po bankéřích soudci

Dohoda s Nomurou je opět na stole

Nucený správce Petr Staněk v neděli 16. června definitivně opustil svou kancelář v IP bance, a už o tři dny později ležela na soudě žaloba na vydání věci. Znovu samostatně fungující IP banka, zbytek ze zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB), se v ní domáhá zrušení Smlouvy o prodeji podniku IPB, kterou uzavřel Staněk s ČSOB 19. června 2000. Žaloba žádá, aby prodaný majetek byl vrácen zpět původním akcionářům, nebo výplatu náhrady v penězích. Důvodem je skutečnost, že smlouva byla údajně uzavřena v rozporu se zákonem, hospodářskou soutěží i v rozporu s dobrými mravy.

Vzpoura představenstva.

Představenstvo IP banky tak vlastně chce zvrátit právě končící transakci. Překvapivě členy představenstva postupujícími proti zájmům státu jsou lidé dosazeni na své posty nuceným správcem. Navíc jde o současné či bývalé pracovníky České finanční (ČF), dcery České konsolidační agentury (ČKA), tedy o zaměstnance státu. Předseda představenstva David Štědra je vedoucím odboru ČF, místopředseda představenstva Tomáš Valder z ČF odešel v květnu tohoto roku z funkce šéfa hospodářské správy. Poslední členkou představenstva je Renata Přílepková, zaměstnankyně ČF, toho času na mateřské dovolené. Šéf České konsolidační agentury Pavel Řežábek se od jejich činnosti zcela distancuje. Říká, že do funkcí je vybral nucený správce a vedení agentury s nimi o jejich působení nikdy nekomunikovalo. Představenstvo je zjevně pod silným tlakem dozorčí rady, která zůstala v téměř nezměněné podobě od doby uvalení nucené správy. Ovládají ji především zástupci Nomury. Výpis z obchodního rejstříku uvádí, že rada nemá předsedu, prvním místopředsedou je Randall Dillard, členy rady Eduard Onderka a Daniel Patrick Jackson. Nomura totiž stále kontroluje 46 procent akcií IP banky a Československé obchodní banky (ČSOB) prostřednictvím kajmanských struktur jen 34,3 procenta. Navíc - jak uvádí mluvčí ČSOB Milan Tománek - má valná hromada na počátku srpna jednat o navýšení základního jmění. Situaci komplikuje skutečnost, že nucený správce ještě před ukončením svého působení, požádal bankovní dohled České národní banky (ČNB) o souhlas v případným vrácením bankovní licence a dostal ho. V případě, že tento krok odhlasuje valná hromada, vymaní se IP banka z bankovní regulace. Pokud by licenci akcionáři nevrátili, mohla by jim ji odebrat ČNB z vlastního rozhodnutí a ustanovit v IP bance vlastního likvidátora, který by měl patrně jiný názor na soudní spor s ČSOB, případně se státem. Na základě původních stanov existovala šance, že by ČSOB mohla vrácení licence zablokovat a ČNB by mohla potom konat. Vrácení licence patřilo mezi kroky, které musely schválit dvě třetiny akcionářů, které by Nomura nikdy nezískala. Jenže nucený správce před svým odchodem stanovy změnil a nyní stačí na vrácení licence prostá většina na valné hromadě. Soud se tedy zdá neodvratný.

Spor o cenu.

Zástupci ČSOB považují žalobu za málo kvalitní, nicméně argumentace může být během řízení doplňována a výsledek soudu není dopředu jasný. Týdeník EURO získal informace, že právním zástupcem IP Banky má být advokát Tomáš Sokol. Již dnes je však jasné, že vrácení aktiv IPB nepřipadá v úvahu, protože už došlo k fúzi prodaného podniku s ČSOB a další aktiva jsou převedena do ČKA. Vysoudit tak lze pouze náhradu škody. Zde však může ČSOB argumentovat tím, že znalec JP Morgan ohodnotil cenu podniku IPB na záporných 65,4 až 70,2 miliardy korun. Tudíž vlastně není co odškodňovat. Jenže představenstvo IP banky učinilo kroky pro to, aby vzneslo žalobu i v případě ocenění. IP banka informovala - jak je její povinností - Komisi pro cenné papíry o najmutí britské advokátní kanceláře pro zahájení arbitrážního řízení s JP Morgan a možná také s ČSOB. Zároveň KCP oznámila, že ocenění nelze považovat za definitivní. Pokud by JP Morgan v arbitráži prohrál, nebude nic platit, protože uzavřel s ČSOB i s nuceným správcem dohodou o indemnitě čili o odškodnění v případě prohraných sporů.
Samotné ocenění z dílny JP Morgan považují i někteří státní úředníci za poměrně nestandardní, neboť má jen tři strany a většina textu se věnuje výčtu toho, za co oceňovatel nenese odpovědnost. Obsahuje pouze výslednou sumu, bez popisu použitých metod a předpokladů, jejichž prostřednictvím oceňovatelé dospěli k výsledku. Navíc dokument obsahuje větu: „Dále do našeho ocenění nebyla zahrnuta taková aktiva a pasiva, jejichž hodnota nemůže být s dostatečnou přesností určena k datu tohoto dopisu.“ Takže aktiva, o nichž by ČSOB neposkytla z nějakých důvodů dostatek informací, byla oceněna na nulu. Z toho by žalobce mohl vyvodit, že ČSOB mohla zásadně ovlivnit ocenění. Už nucený správce z těchto důvodů odmítl uhradit odměnu pro JP Morgan a složil peníze na notářský účet
Placení by, v případě prohry v obou sporech, určitě bylo z velké části na ČSOB. Milan Tománek říká, že banka, by pak tyto peníze požadovala v rámci smlouvy o záruce po ČNB. Ze smlouvy však takový nárok nelze jednoznačně vyvodit.

Co jsme si, to jsme si.

O vzniklé situaci jednala minulý týden porada u náměstka ministra financí Eduarda Janoty. Zúčastnili se jí zástupci ČSOB, ČNB, ČKA a ministerští úředníci. Právě na této poradě přednesl Radek Šnábl, odcházející poradce bývalého ministra financí Jiřího Rusnoka, návrh na uzavření dohody s Nomurou o narovnání v celé kauze. S dohodou přišla sice Nomura, ve finále však měla být prezentována jako iniciativa českého státu. Její podstatou je takzvaná nulová varianta. Obě strany se mají zavázat, že stáhnou všechny žaloby a budou považovat vzájemné vztahy za urovnané. Na rozdíl od dřívějších návrhů Nomury jde jen o obchodní žaloby, nikoli o již vedená trestní stíhání. Podání IP banky tak může být jen další nátlakovou akcí, která by měla přimět český stát k větší vstřícnosti. Nomura prostřednictvím nizozemské společnosti Saluka, která byla oficiálním držitelem akcií IPB, již žalovala Českou republiku u mezinárodní arbitráže. Řízení bylo zahájeno 18. července a na základě rozhodnutí arbitrážního tribunálu předalo ministerstvo financí Nomuře několik desítek tisíc stran dokumentů. Nomura má hlavní podání žaloby, takzvaný Memoriál, předložit do 15. srpna. V rámci Memoriálu bude muset zaujmout striktní pozici vůči České republice, a to omezí možnosti mimosoudní dohody. Proto Šnábl soudí, že je třeba jednat velmi rychle. Týdeník EURO má informace, že nikdo z účastníků porady nebyl zásadně proti. Smířlivé stanovisko zaujal i Jan Lamser, člen představenstva ČSOB. V diskusi se údajně zvažovaly možné výnosy probíhajících soudních sporů, zejména v kauze České pivo. Srovnávaly se s rizikem, že stát v arbitráži může prohrát, což by znamenalo zaplatit čtyřicet miliard korun. Někteří zástupci státu přitom upozorňovali na skutečnost, že ČSOB dosud nepředložila ani státním orgánům průkazné doklady o nezákonném postupu Nomury v IPB. Navíc ČSOB ve dvou sporech v Nizozemsku a ve Velké Británii neuspěla.
Nový ministr financí Bohuslav Sobotka, na němž bylo rozhodnutí, zda zahájit vyjednávání s Nomurou na vyšší úrovni, však nerozhodl. V MF Dnes uvedl, že šlo pouze o ústní návrh, ke kterému se nemůže vyjádřit. Vysoký úředník ministerstva projevil názor, že ochota Nomury k nulové variantě nasvědčuje slabosti její pozice. Je však třeba zvážit možné zisky z probíhajících sporů.. Pravděpodobnost, že se o vyrovnání s Nomurou bude opravdu jednat, je však velmi vysoká. Týdeník EURO získal informace, že by měl být z dovolené odvolán náměstek ministra financí Ladislav Zelinka, který je pověřen řešením vztahů s Nomurou.

Nejasná podpora.

Soudy s Nomurou přitom nejsou jediným právním problémem státu v kauze IPB. Problematické je také již dva roky staré a dosud ne zcela dořešené udělení výjimky ze zákazu veřejné podpory. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže udělil na základě žádosti ministerstva financí v den prodeje podniku IPB výjimku podle zákona 59/2000. Šlo o poskytnutí státní záruky na aktiva IPB, která přebírala ČSOB. Jenže jako příjemce podpory je - v souladu s žádostí ministerstva financí - v rozhodnutí úřadu označena Investiční a Poštovní banka. Ze smlouvy o státní záruce však jednoznačně vyplývá, že příjemcem podpory je Československá obchodní banka.
Vzniká tak riziko, že se najde žalobce, který se bude dovolávat faktu, že je státními orgány zastírána skutečnost, kdy vzhledem k veřejné podpoře získala ČSOB dominantní místo na bankovním trhu. To by bylo patrně neslučitelné se závazky, které České republice vyplývají z Evropské dohody o přidružení, která zásadně veřejnou podporu zakazuje. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se přitom zatím chová velmi opatrně a žádné stanovisko k těmto skutečnostem nevydal.

Stahování kajmana.

Zatímco kauza IPB začíná být soustem pro advokáty a soudce, bankéři pomalu dokončují svůj díl práce. Na konci minulého týdne měla být převedena z ČSOB na Českou konsolidační agenturu poslední aktiva. Mezi nimi především nehlasovací akcie (non-voting shares) ke kajmanským fondům. Nehlasovací akcie jsou obdobou našich podílových listů. Nakonec k tomu však nedošlo. Aby ČKA mohla nabýt zahraniční cenné papíry potřebuje totiž souhlas vlády, a ta ho zatím nevydala. Na programu by měla mít tento bod vláda již ve středu. Potom by již měly zůstat v ČSOB pouze zbytková aktiva spojená se složitými soudními spory. Banka by v těchto sporech měla vystupovat jako agent státu. Po Konečnému výpočtu čisté hodnoty aktiv, z níž je odvozena cena za státní záruku, kterou ČSOB zaplatí státu, by pak již nic nemělo stát v cestě. Ještě nedávno se soudilo, že banka zaplatí zhruba devět miliard korun. Ve skutečnosti to ale bude zřejmě mnohem méně.
Spor se dále vede o hlasovací akcie, které umožňují ovládání celé offshorové struktury. ČSOB stále tvrdí, že kontrolní akcie nabyla vlastním přičiněním koupí od advokáta Schwartze. IPB údajně nikdy neměla uzavřenu žádnou smlouvu, která by zaručovala přístup k hlasovacím akciím.
ČKA je však přesvědčena o opaku. Využívá přitom některé nově objevené skutečnosti. Například mandátní dopis od advokátní kanceláře Burns Schwartz z 2. 11. 1998 potvrzuje, že advokáti vykonávali veškeré své aktivity při zřizování kajmanských struktur jako poradci IPB. Materiál pro jednání představenstva s názvem „Feeder Funds – popis operace a její základní rysy“ hovoří o tom, že administrace a koordinace bude řízena advokátní kanceláří Burns Schwartz. V dokumentu je společnost Tee Square definována jako koordinátor, jehož prostřednictvím právní kancelář zakládá fondy pro IPB. Za tuto úlohu a za koordinaci měli právníci dostat od IPB 35 milionů korun.
Milan Tománek z ČSOB přesto trvá na tom, že nic z toho nedokazuje, že by IPB skutečně kontrolovala Kajmany. Platit mohla ve prospěch jiných subjektů, například stále záhadných společností Red Shield a Red Lion, a jejich dosud neznámých vlastníků. Obě firmy skutečně původně držely hlasovací akcie až do doby, kdy kontrolu nad Tee Square získala ČSOB. Ta využila opci, kterou společnost Tee Square na akcie držela, a převzala plnou kontrolu nad celou strukturou. Dnes je ČSOB ochotna vydat tyto akcie jen v případě, když stát vyhoví jejím požadavkům na převzetí některých majetkových účastí z fondů Tritton a Accord. Pro ČKA je přitom velmi důležité, aby se dostala k majetkovým účastem uloženým ve fondech. Převzala totiž zhruba padesát miliard úvěrů v nominální hodnotě, které jsou s těmito majetkovými podíly svázány.
Pro stát patrně bude vyřešení sporu mnohem jednoduší, než se dosud zdálo. Hlasovací akcie k tomu přitom ani nebude potřebovat. Ze stanov fondů totiž vyplývá, že držitel podílových listů, pokud drží celých sto procent emise, může získat celé portfolio. Podmínkou je, že své akcie předloží manažerovi fondů, a ten nebude schopen v určité lhůtě vyplatit celé čisté obchodní jmění. Tento krok mohla učinit i ČSOB, nicméně to neudělala. Naopak udržovala kajmanskou strukturu v chodu. Konečně zveřejněný audit společnosti Arthur Andersen uvádí, že čistá obchodní hodnota obou fondů činí ke konci roku 2001 20,2 miliardy korun. Rok před tím to bylo 18,9 miliardy. ČSOB, která je nyní manažerem, tak musí buď vyplatit dvacet miliard, nebo vydat akcie a další cenné papíry z portfolia obou fondů. IPB přitom převedla na Kajmany aktiva v nominální hodnotě zhruba 45 miliard korun. ČSOB tvrdí, že původní správce, kterým byla společnost Fortis, nevedla řádně účetnictví, a ocenění proto trvalo celé dva roky. Spíše se však zdá, že touto taktikou banka zdržovala předání kontroly nad tímto majetkem státu.