H r o z b a k r i z e
Počátkem podzimu 1998 se velmi zachmuřila čela odborníků na světovou ekonomiku a také politiků v řadě zemí. Série regionálních finančních krizí, která začala na přelomu jara a léta o rok dříve v jihovýchodní Asii, totiž nejen neskončila, ale přeskočila do Ruska a podle všeho se chystala řádit rovněž v Latinské Americe. Teď se ale zdá, že to až tak horké možná nebude.
Když se počátkem října slétly finanční špičky světa do Washingtonu na výroční zasedání brettonwoodských institucí, to jest Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, měly před sebou na stole haldu studií a dokumentů. Ten nejdůležitější z nich, obvyklý Výhled světové ekonomiky, byl z pohledu několika uplynulých let tak trochu netradiční. Po dlouhé době totiž upozorňoval, že se svět možná řítí do globální recese.
Nejen slovní hříčky
Pečlivě připravený Výhled světové ekonomiky, publikovaný 30. září, v zásadě říkal, že mezinárodní hospodářské a finanční podmínky ve světě se v posledních měsících zhoršily natolik, že je třeba počítat v letošním roce v globálním měřítku s výrazným zpomalením růstu. Šance na nějaké podstatné zlepšení v dalším roce byly přitom ohodnoceny jako malé. V textu se naopak zdůrazňovalo riziko, že zpomalení bude ještě výraznější a delší.
Ekonomové, politici, ale ani veřejnost nevěděli, co s tím. V posledních 30 letech se přece světový hrubý domácí produkt z roku na rok ani jednou nesnížil. Vůbec nejhorší za toto období byl rok 1982, kdy světová ekonomika vzrostla pouze o zhruba jedno procento. Relativně špatný byl i rok 1991 s jeho 1,8procentním vzestupem. A teď najednou slova o recesi, možná i krizi. Mnozí si proto asi vzpomněli na dva ropné šoky ze 70. let, na vlastní osobní zážitky či na televizní záběry ze západních velkoměst ochromených nedostatkem benzinu. Možná si ale vzpomněli i na to, že vyspělý svět se nakonec z těchto šoků rychle probral a bez dlouhodobějších otřesů nakonec také úspěšně vyšel, dokonce s novými a v širokém měřítku energeticky výrazně úspornějšími technologiemi.
Co to je recese, co to je krize, co nás to v příštích letech vlastně čeká, ptali se lidé. A odborníci odpovídali.
„Jestliže řekneme, že růst světového HDP o jedno procento či méně je standardem pro světovou recesi, naše nynější předpověď pro letošní rok potom globální recesi neznamená a předpověď pro příští rok, i když připustíme její závažná negativní rizika, také tohoto měřítka nedosahuje. Nicméně jsme se takovému stavu přiblížili, prohlásil na konci září Michael Mussa, ředitel výzkumného oddělení Mezinárodního měnového fondu.
Tato slova stačila, aby analytici, novináři i běžní čtenáři prognózy věnovali pozornost hlavně takovým jejím slůvkům jako „výrazná nejistota , „převaha negativních rizik projekce či „podstatně horší výsledek je zcela zřejmě možný . Máme předpokládat, že čísla ze září mohou být docela dobře vbrzku snížena, ptali se. „Přesně tak, zněla odpověď M. Mussy. Ten ale zároveň neopomenul zdůraznit, že nová hrozba se objevila v době, kdy pokračuje poměrně silný hospodářský růst v Severní Americe i v Evropě. Asie, zejména její nejvíce zasažené ekonomiky, se však podle jeho slov i dostupných hospodářských čísel již do recese dostala. „V některých případech by člověk hovořil dokonce o depresi, vysvětloval M. Mussa, ale zároveň podotkl, že fond se dívá na příští rok 1999 jako na v jistém smyslu trochu vyváženější období, než jak se jeví rok 1998. Že předpokládá určité zpomalení v Severní Americe, zatímco Asie by se mohla dostat z hluboké recese ven. „Lze si samozřejmě představit řadu horších scénářů, neopomenul však podotknout šéf analytiků Mezinárodního měnového fondu.
Podivná etapa
Nebezpečí přišlo z jihovýchodní Asie a zatím, jak se zdá, skončilo v Rusku. Ohrožena byla na podzim sice i Brazílie, kde však světové společenství okamžitě a prozatím také účinně zasáhlo. Kupříkladu ale ředitel Národohospodářského ústavu Akademie věd České republiky a Institutu Williama Davidsona při obchodní škole Michiganské univerzity Jan Švejnar, který už jednou poměrně přesně předpověděl krizi české koruny na jaře roku 1997, má stále obavy právě z vývoje v Brazílii. Podle jeho názoru není tamní hospodářská situace ještě ani zdaleka bezpečná a jiskra recese by mohla v důsledku těsných ekonomických vazeb přeskočit do Spojených států a odtamtud i do Evropy. Mnozí analytici sledují s velkým podezřením i hospodářský vývoj v Číně, kde sice oficiální statistika hlásí pokračují dynamický růst, ale kde to podle řady náznaků a neoficiálních čísel může údajně být ve skutečnosti už velmi špatné. Kdyby se přírůstky hrubého domácího produktu v nejlidnatější zemi světa přiblížily k nule, mohlo by to mít závažné důsledky pro celý svět.
Krize v jihovýchodní Asii vypukla v zásadě proto, že tamní elity nevěnovaly dostatek pozornosti finančnímu zdraví svých národních ekonomik a zahraniční investoři si toho včas nevšimli. Uměle vybuzené přehřívání hospodářství pak najednou ze dne na den skončilo a propukla série měnových devalvací. Zahraniční investoři si zainvestovali, zaspekulovali a pak zmizeli. V dříve oslnivém Japonsku se ukázalo, že jeho bankovní sektor se topí v marasmu.
Úsporná a liberální opatření, jež tradičně takovým zemím ordinuje mezinárodní měnový fond, ještě zabírají, ale současně se objevuje mnoho závažných otázek o povaze dnešního kapitalismu, jehož výsledky už nezávisejí ani tak na výrobě a obchodu, jako spíše na neustálých přesunech velkých finančních částek od světových korporativních investorů sem a tam za ziskem. Ukazuje se, že některé ekonomiky v takovém světě prostě nejsou schopny obstát, a zároveň, že svět nemůže fungovat v podmínkách, kdy jednou zde a podruhé onde propukají finanční krize. Zřejmě i proto kupříkladu světový spekulant číslo jedna George Soros nyní říká, že chce „zabránit tomu, aby kapitalistický svět pohltil sám sebe .
Velmi podmíněná prognóza
Odhad růstu hrubého domácího produktu světa pro letošní rok z dílny Mezinárodního měnového fondu činí pouhá dvě procenta, což je o polovinu méně než skutečný výsledek z roku 1997. V příštím roce by se ale světová ekonomika podle MMF mohla při optimálním scénáři vývoje vzpamatovat a později se vrátit k tempům kolem čtyř procent.
Aby se ale optimální scénář naplnil, musí se obnovit důvěra ve finanční trhy krizí zasažených asijských ekonomik tak, jak se tam budou postupně uskutečňovat zásadní reformy. Klíčovým prvkem této úvahy přitom je, že Japonsko uplatní fiskální stimuly a restrukturuje svůj bankovní sektor, což by mělo být základem k obnovení důvěry a ekonomickému obratu v této zemi. Zároveň se předpokládá, že se obnoví přítok kapitálu do Latinské Ameriky, střední a východní Evropy, na Střední východ a do Afriky, i když ne v takové intenzitě jako ještě před několika málo lety. Jednou z dalších podmínek je, aby se předpovídaný pokles tempa růstu pro Spojené státy nezměnil ve skutečnosti v recesi.
Podle expertů mezinárodního měnového fondu má při překonání dnešních problémů rozhodující roli Japonsko, které musí rozhodným způsobem vyřešit krizi svého bankovního sektoru a zajistit si samostatně udržitelné ozdravení. Čtenáři nechť si laskavě všimnou slova samostatně. Amerika ani Evropa totiž nemají tolik peněz, aby sanovaly hospodářství druhé největší národní ekonomiky světa. Mladé asijské ekonomiky v krizi, jako Thajsko nebo Jižní Korea, se musí podle odborníků zase rozhodně vypořádat se slabostmi v politice a institucích, jež odhalila krize, a také restrukturalizovat finanční a podnikový sektor. Úkolem Ruska je obnova měnové disciplíny, dosažení rozpočtové průhlednosti, restrukturalizace bankovního sektoru a obnova normálních vztahů se zahraničními věřiteli. Pro Spojené státy a novou měnovou oblast eura nastává podle MMF úkol zvážit mírné uvolnění měnové politiky, s jehož pomocí by bylo možné odrazit dopady zhoršujícího se vnějšího prostředí na jejich domácí aktivity a zklidnit globální finanční trhy. Všechny země by se přitom měly vyvarovat obranných manévrů v kursové politice a obchodu.
Mnohé z těchto doporučovaných opatření, včetně poklesu úrokových měr, se už naplňují, což vede světové společenství k mírnému optimismu. Kupříkladu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ve své poslední prognóze z poloviny prosince zdůrazňuje, že rizika propadu světové ekonomiky do stagnace trvají, ale jsou nyní zjevně menší než ještě před několika týdny, kdy se finanční trhy zmítaly v silných otřesech.