Po ovoci suďte

Jsem asi nejprověřenější policista v republice, říká šéf Národní protidrogové centrály

Jiří Komorous (46) Absolvent Sportovního gymnázia v Přípotoční ulici v Praze (judo, vzpírání) a Právnické fakulty UK. Po vojně nastoupil k Veřejné bezpečnosti (1984 útvar vyšetřování Praha 9, problematika mládeže a toxikomanie, 1985 vyšetřovací tým při Městské správě VB, hospodářská trestná činnost - například kauza Domácí potřeby), v roce 1988 vstoupil do Důstojnického internátního kurzu I. Správy Sboru národní bezpečnosti. V roce 1990 kurz řádně ukončil, byl prověřen prověrkovou komisí a vrátil se na kriminálku. Začínal jako detektiv protinarkotického oddělení Správy hlavního města Prahy; 1991 náměstek ředitele Protidrogové brigády Federálního policejního sboru; 1993 zástupce vedoucího Odboru drog Ústředny kriminální policie ČR; 1994 vedoucí téhož odboru; 1995 ředitel Národní protidrogové centrály Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu; 2001 ředitel Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování (NPC).

EURO: V poslední době zažíváte další kolo mediální masáže. Co můžete říct k meritu věci? KOMOROUS: Prý jsem sloužil v rozvědce. Nesloužil - tabulkově jsem byl zařazen nejprve na kriminálce, po dobu studia Důstojnického internátního kurzu pak v činných zálohách náčelníka I. Správy SNB. Nikde jinde. Pro výsledek lustrace na základě příslušného zákona je rozhodující tabulkové zařazení - a to, zda jsem chtěl nastoupit do rozvědky, na něj nemůže mít vliv. Přesto mnozí stále jako by nechápali, proč mám „čistý lustrák“. Loni jsem podruhé dostal bezpečnostní prověrku na stupeň tajné. Novináři svojí usilovnou činností laicky doplňují bezpečnostní šetření k mé osobě. Jsem asi nejprověřenější policista v republice. Všechny detaily svého životopisu jsem přitom uvedl při prověrkách v roce 1990; většina zajímavých detailů byla jako „aféra“ publikována už v 1993 v Právu. Proto jsem médiím sám dal další anonymy s tématy, která se opakují: že mám výrobnu či distribuci drog nebo že jsem chtěl zavraždit Javiera Solanu…

EURO: A ideologické floskule ve vašich formulářích? KOMOROUS: Socioložka Jiřina Šiklová (Lidové noviny 17. 3. 2007 - pozn. redakce) napsala, že „formálně souhlas s internacionální pomocí nebo s takzvanými maďarskými událostmi nebo demonstracemi v Gdaňsku představoval základní podmínku zařazení do normální společnosti“. Zkuste si projít kádrové materiály lidí, kteří se tehdy ucházeli o nějaké zajímavější posty… Když jsem nastupoval na kurz pod rozvědkou, vyplňoval jsem takzvaný systémový dotazník. U uchazeče, který se chtěl do kurzu dostat, bylo proto těžko představitelné, že by nezaškrtl požadované odpovědi, jak o nich píše Šiklová. A ještě něco: Leccos můžete vyvodit již z toho, že jsem své materiály uchoval v úplnosti. Jistě by se daly podrobit „odtučňovací kúře“, to ale není můj styl. Přiznávám, toto všechno jsem já. Suďte mne podle činů.

EURO: Může taková mediální kampaň vyvést z konceptu policistu, který podepsal přísahu, že v případě nutnosti nasadí vlastní život? KOMOROUS: Z konceptu mne to vyvést nemůže, ale je mi líto, že se to děje. Že napadají mne, na to jsem si zvykl, ale že je napadána protidrogovka (Národní protidrogová centrála - pozn. redakce) a s ní vlastně celá policie, to je mi líto. Kdyby to byla kritika, pak to beru. Zde ale od roku 1993 nepadly žádné nové argumenty, neobjevily se žádné nové skutečnosti. Přesto to mnohé lidi zajímá, jiní se tím baví, jiné to mate. Není to důstojné.

EURO: Jak lze podobné kampaně překonávat? Co vám pomáhá? Působí na vás vliv této kampaně na okolí, jehož reakci těžko můžete ovlivnit? Je vůbec vhodné se o tom bavit? Má cenu poskytovat iniciátorům zpětnou vazbu na jejich kampaň? KOMOROUS: Poskytneme zpětnou vazbu. Dostává se mi totiž podpory od lidí, kterých si velmi vážím - politických vězňů, disidentů a umělců - ale i od těch, kteří mne normálně moc nemusí. Za všechny jednu SMS: „Hříchy mládí mají tu povahu, že se občas vynořují. Pokud nejsou z těch, které je nutno trestat, není nutné jich dbát. Nicméně nikdy bychom na ně neměli zapomenout, protože jen tak jsme schopni jít k lepšímu. Vím, že Ty se o to snažíš.“ To mne přivádí k mé oblíbené četbě - Coelhově Rukověti bojovníka; rád čtu i historické romány, literaturu faktu, odbornou, ale i duchovní. Kdosi napsal, že dělám kariéru - takhle si ale asi kariéru člověk nepředstavuje, mít opakovaně avizováno ohrožení na životě, být vláčen tiskem. Opakuji, že bych se neobešel bez podpory mnoha přátel a jednotky, jejíž příslušníci jsou velmi - naštváni je snad ten nejpřiléhavější ze slušných výrazů. Lze říci, že je to v práci pozitivně motivuje, neboť všichni už lecčím prošli a vědí, odkud vítr vane. Nakonec lze říci, že je to z hlediska záměru kampaň kontraproduktivní.

EURO: A jak to všechno vlastně začalo? Rodinná tradice? KOMOROUS: Už v šesté třídě jsem chtěl být detektivem. Není divu, už dědeček byl četník. Mám tady pochvalné vysvědčení, které děda dostal od zemského četnického velitele za obzvláště horlivé a důvtipně zahájené pátrání, zatčení a usvědčení pachatele loupeže a zajištění téměř celé uloupené částky. Ovšem tentýž dědeček se jako četník podílel i na rozhánění dělnických bouří za první republiky - z této strany do mne ještě nikdo nekopal, takže - prosím. Jak vidno, všelijaké rozpory máme také v rodinné tradici. Otec též sloužil. Proto i já jsem po právech nastoupil k VB.

EURO: Jeden mediálně, nikoliv osobnostně významný disident se „proslavil“ výrokem, že již ve svých 18 letech si o režimu myslel totéž, co o dvacet let později. Soudný člověk se však poznání nebrání. KOMOROUS: No, já jsem se v něčem změnil. Pomalu a obtížně, ale pořád jsem to já. Myslím si, že dobrých četníků je potřeba v každém režimu. Špatných četníků a špatných režimů je na světě i tak dost. V něčem jsem se změnil, v něčem ne. Změnila se moje motivace, nikoliv však snaha být dobrým policistou. Rád bych byl posuzován podle činů.

EURO: Služba v rozvědce je ale trochu jiné kafe. Profesionálně je to pro policistu za každého režimu vysoká meta. Měl jste v té době nějaká morální dilemata? KOMOROUS: Přiznávám, že jsem se o disidentské záležitosti moc nezajímal. Trempoval jsem, hrál jsem bigbít. Nicméně určité tlaky zažíval asi každý. Jednou jsem prověřoval udání, že nějaká paní padělala nemocenský průkaz. Případ jsem nakonec odložil, přestože to celé bylo nastrojeno, aby paní byla odsouzena a nedostala se za svým synem do zahraničí. Byl jsem ale idealista, pohlížel jsem na režim jako na špatný spíše z druhé strany - že totiž nenaplňoval proklamované ideály. Pokračujícím časem jsem tomu už moc nevěřil, bylo to dost vzdálené od původních idejí.

EURO: Proč jste se tedy přihlásil do kurzu pro rozvědčíky? KOMOROUS: Strašně jsem se chtěl dostat z kanceláře do operativy. Moje žádosti však byly opakovaně zamítány, protože byl nedostatek vyšetřovatelů s právním vzděláním, a s civilním zvláště. Jako jediná schůdná cesta se pak objevil tento kurz - a zájmu rozvědky nemohlo vedení VB nevyhovět.

EURO: Jak vypadal listopad 1989 očima frekventantů Důstojnického internátního kurzu? KOMOROUS: My jsme měli jednoznačný pokyn, do ničeho se nepleťte, normálně studujte, jsme profesionálové, pokračujeme ve studiu, nijak se neangažujte. Listopadové události v roce 1989 tedy průběh kurzu nijak neovlivnily. V březnu 1990 jsme šli k závěrečným zkouškám, potom před prověrkové komise. Prošel jsem bez problémů a dostal jsem nabídku jít na rozvědku. Šel jsem zpět na kriminálku.

EURO: Měl jste se stát členem úzce výběrové organizace, která obecně neoplývá respektem vůči zákonům cizích zemí. Jak vás hodnotí byvší protivníci? KOMOROUS: Jsou pragmatičtí, k minulosti se moc nevracejí. Respekt, jednoznačná podpora, žádný ideologický problém. Britský ministr vnitra veřejně ocenil přínos NPC k řešení britské protidrogové problematiky v konkrétním případě v roce 1995. Při oficiální návštěvě předsedy vlády ČR ve skandinávských zemích byla práce protidrogovky oceněna podobným způsobem (operace Viking, 1999 - pozn. redakce). V roce 1997 jsme byli oceněni americkou DEA (viz faksimile). S Izraelci jsme uskutečnili rozsáhlou společnou akci proti extázi. Intenzivní spolupráci máme ještě s Němci, Francouzi, Italy. Zde mají všude protidrogové útvary s poměrně velkou samostatností v oblasti mezinárodní spolupráce. Jisté komplikace máme tam, kde bylo zrušeno samostatné postavení protidrogovek, což se týká některých sousedních zemí.

EURO: Jak zahraniční partneři posuzují onen rozvědný kurz? Nakolik se dají v něm získané poznatky využít v práci protidrogového specialisty? KOMOROUS: Setkávám se s respektem a uznáním. Partneři pokládají absolvování tohoto kurzu za součást profesionálního růstu policejního specialisty. Když jsem přijel do Francie na stáž, nechtěla vedoucí mezinárodního odboru protidrogové centrály pařížské policie věřit, že jsem se naučil tak dobře francouzsky v policejní škole. Když jsem jí řekl jméno učitele, hned věděla, že to byla přípravka rozvědky. Na můj překvapený dotaz řekla, že dříve byla v československém odboru francouzské kontrarozvědky… Velmi jsme se spřátelili. Pak mi prozradila, že právě náš kurz byl západními zpravodajci hodnocen jako jeden nejlepších v branži. Není asi divu, že dodnes z toho kurzu odborně těžím. Jeho náplní bylo sledování, kontrasledování, osobní a neosobní spojení, fotografování, pronikání do objektu a hlavně intenzivní jazyková příprava. Bylo to nejlepší odborné školení, kterého se mi dostalo. Podobná americká školení se liší pouze v detailech. Musím zmínit jednu důležitou věc - na kurzu panovala velmi otevřená, kritická a vysoce odborná atmosféra, což tehdy bylo téměř protistátní, byť se vedly řeči - z dnešního hlediska řečeno - normální. Byl rok 1988 a leccos už bylo jinak - a na rozvědce tomu tak bylo mnohem dříve. Jinak ten kurz byl velmi náročný, zejména co do jazykové úrovně. Každý měsíc bylo přezkoušení, když uchazeč nesplnil, dostal výstrahu, která se podruhé neopakovala. Buď to uchazeč dohnal, nebo tam už nebyl. Žádná protekce by nepomohla. Z patnácti uchazečů, kteří jsme přišli z VB - ostatní tam byli z civilního sektoru - jsme kurz dokončili dva. Mimochodem, ten druhý je na Slovensku a dodnes slouží, bez problémů a mediálních afér.

EURO: Má současná kampaň nějakou skrytou logiku? KOMOROUS: Podstatným momentem jsou významné zásahy naší jednotky proti narkobyznysu. Podařilo se nám ve spolupráci s kolegy z finanční, dříve protikorupční, policie dostat zločince - a to zejména z kosovsko-albánských gangů - do platební neschopnosti, což neuvěřitelně účinně omezilo jejich operační možnosti. Dokonce nastaly situace, že ti, kteří pro dlouhodobě dobré „odběratelsko-dodavatelské vztahy“ dostávali drogy k distribuci „na dluh“, přišli policejním zásahem nejen o drogy, ale i o peníze a museli se rychle spakovat a utéci ze zorného pole svých dodavatelů, aby nepřišli i o krk. Proto v některých lokalitách naší republiky jisté zločinecké organizace úplně vyklidily pole. Toto pokládám za zásadní kvalitativní změnu v potírání drogové kriminality - a každý profesionál se jistě musí zeptat i na případnou souvislost tohoto úspěchu s novým trapným pokusem oživit kampaň proti Národní protidrogové centrále. Trapným proto, že se hraje se starými, dávno odkrytými kartami. Navíc se kdosi snaží využít toho, že lidé zapomínají, a v zajímavé časové koincidenci s podobnou kampaní proti bývalému premiérovi Tošovskému vzbudit zdání, že se jedná o novou hru.

EURO: Takže jde o reakci na nové formy a metody činnosti centrály? KOMOROUS: NPC navázala spolupráci s finančními experty v policii již dávno, protože se dařilo zatýkat pachatele a zabavovat drogy, ale nedařilo se rozbíjet logistické zázemí organizovaného zločinu. Jeho struktury se po zásazích rychle vzpamatovaly, přišli další lidé a pokračovali dál. Zkvalitnění činnosti centrály spočívá i v tom, že jsme zavedli týmovou práci, kdy na jednom případu dělají operativci, vyšetřovatel a analytik. Je významné, že se zvyšuje procento „odsouzenosti“ námi zpracovaných případů. Jinými slovy, zvýšila se kvalita trestního řízení, což znamená lepší důkazní postavení obžaloby a mnohem menší procento stíhaných, kteří nejsou odsouzeni. To si zločinci rychle mezi sebou povyprávějí a funguje to jako další prvek protidrogové prevence. Samozřejmě vadí i to, že protidrogovka zastává po léta neměnné, negativní stanovisko k problematice legalizace takzvaných měkkých drog. Stejně tak ale dlouhodobě prosazujeme vyváženost protidrogové represe s protidrogovou prevencí, která usiluje o dosažení stavu, kdy by k problému s drogami vůbec nedocházelo.

EURO: Co lze ještě očekávat? KOMOROUS: Určitě neskončí útoky s cílem destabilizovat NPC - ta má totiž renomé v zahraničí, neunikají z ní informace a není zkorumpovaná. Od jejího vzniku se útoky až kampaně opakují každé tři čtyři roky. Tato kampaň na mne působí dojmem, že se její strůjce inspiroval četbou Bittmanovy teorie dezinformace. Pouze inspiroval, ale nepoučil. Jsem si jist, že se to obrátí proti němu. Na jedné straně pokládám tuto kampaň za ocenění naší práce. Na druhé straně řezat do vedoucího protidrogovky, když sedmnáct let loajálně slouží ve výkonném útvaru, protože před 20 lety napsal totéž, co psala většina lidí, kteří se snažili dostat na nějaké zajímavé místo, pokládám skutečně za společenskou anomálii. Přitom nikdo nemůže doložit, že bych někomu ublížil. Je tristní, argumentují-li, že kdyby nepřišel listopad 1989, jistě bych to udělal.