Estonsko, Litva a Lotyšsko zažívají nejhorší recesi od obnovení nezávislosti v roce 1991
Pobaltským republikám se nedaří bojovat s nepříznivým ekonomickým vývojem, který již na počátku loňského roku vyvolal vlnu diskusí, zda těmto ekonomickým tygrům nedochází dech. Jak se ukazuje nyní, tak dechu jim skutečně ubývá, a to velmi rychle. Otazníky nad zdravotním stavem Pobaltí se začaly ve zvýšené míře objevovat již na základě zveřejnění ekonomických dat za rok 2007. Po slibné expanzi regionu s nejvyššími tempy růstu HDP v Evropské unii dosahujícími téměř dvanácti procent v roce 2006 přišlo vystřízlivění v podobě zpomalení tempa růstu. Daleko horší časy ale měly teprve přijít.
TYGŘI KROTÍ CENY Po expanzi tažené vysokou spotřebitelskou poptávkou, širokou dostupností levných úvěrů a stavebním boomem čelí Pobaltí bolestivé ekonomické recesi, které nedokázaly vlády jednotlivých zemí zabránit. Ačkoli zareagovaly na nepříznivý ekonomický vývoj řadou opatření, jež měla za cíl stabilizaci ekonomiky, nepřinášejí tato opatření žádoucí výsledky. Naděje na rychlé ozdravení regionu navíc vzaly za své v kontextu současného globálního zpomalení a finanční krize. Největším neduhem, jenž Pobaltí sužuje, je vysoká inflace, kterou se úplně nedaří krotit. Dvouciferné hodnoty inflace v druhém a částečně i třetím čtvrtletí 2008 byly zapříčiněny především růstem cen potravin, energií a nemovitostí a předchozím zvyšováním spotřebních daní na alkohol, tabákové výrobky a pohonné hmoty. Přijatá antiinflační opatření v pobaltských zemích výrazněji zabrala až ke konci roku. Lotyšská inflace, nejvyšší v EU, dosáhla v květnu meziročně téměř 18 procent a v prosinci se ji podařilo snížit skoro o osm procentních bodů. V Estonsku zpomalila na hodnotu 7,5 procenta z 11,4 vykázaných za červen. V Litvě loňské červnové maximum 12,5 procenta dokázala opatření stáhnout na 8,5 procenta. Vysoká inflace a celkové zpomalení pobaltských ekonomik představuje také nejzávažnější překážku přijetí eura. Estonsko, Litva a Lotyšsko vstoupily do mechanismu směnných kurzů ERM II a zafixovaly kurzy svých měn vůči euru v roce 2004, respektive 2005 v případě Lotyšska. Mechanismus ERM II představuje dvouletou zkoušku plnění kritéria stability směnného kurzu, aby mohla být daná země přijata do eurozóny a zavedla euro jako národní měnu. Zpráva Evropské komise ale poukazuje na rostoucí nestabilitu a rozkolísanost měn pobaltských zemí a dává za vinu vládám těchto států nedostatečné úsilí k dosažení rovnováhy. Původní termín přijetí eura v roce 2007 se ukázal nereálný již před časem a nyní se v souvislosti se zavedením eura hovoří nejdříve o roce 2011. S ohledem na stávající ekonomický výhled je však i tento předpoklad spíše nereálný, a občané pobaltských republik si tak budou muset na placení eurem v obchodech počkat pravděpodobně ještě déle.
MÍSTO RŮSTU PROPAD
Vzhledem k celosvětovému zpomalení se v nejbližší době ekonomický zázrak v Pobaltí nebude opakovat. Regionu se zcela jistě nevyhne finanční rozkolísanost světových trhů, což je i jeden z důvodů změn očekávaných výsledků ekonomik v příštích dvou letech.
Svá ekonomická očekávání revidovaly pobaltské země již v průběhu loňského druhého čtvrtletí, kdy bylo jasné, že původní odhady jsou mimo jejich možnosti. Nejstrmější ekonomický propad vykazuje Lotyšsko, jehož HDP klesá již od posledního kvartálu roku 2007 a výhled na rok 2009 podle zpřesněného odhadu Evropské komise prorokuje katastrofický propad o 6,9 procenta. V minusu je od stejného období i Estonsko, které by se mohlo do kladných čísel dostat podle prognóz v roce 2010 (1,2 procenta). Jediná Litva zatím podle Eurostatu vykazuje jakýsi růst HDP, za rok 2008 by měl být 3,4 procenta, ten letošní i následující se ale litevská ekonomika bude zřejmě také propadat do recese (podle odhadů o čtyři procenta v roce 2009 a o 2,6 procenta v roce 2010). Špatná prognóza výrazně souvisí s faktem, že Litva se bude muset vyrovnat s uzavřením jaderné elektrárny Ignalina.
KONEC ÚSPĚŠNÉHO PŘÍBĚHU
Jedna ze zpráv Evropské komise upozorňuje také na potenciální hrozbu v bankovním sektoru, kde je 80 procent bank ovládáno zahraničním kapitálem. Největší bankou v Pobaltí je Swedbank AB s centrálou ve Stockholmu. Skandinávské banky již pocítily špatný vývoj v regionu na snížených ratingových výhledech kvůli svým investicím v pobaltských republikách. „Švédské mateřské banky se staly předmětem zvýšeného zájmu investorů vzhledem k jejich tamějším aktivitám, jak je patrné z vývoje cen akcií těchto bank a jejich úvěrovým podmínkám,“ uvádí zpráva komise. Bengt Dennis, bývalý guvernér švédské centrální banky, shrnuje vývoj demokratického Pobaltí výstižně: „Byl to úspěšný příběh. Nyní však směřují pobaltské země špatným směrem.“
Analytici odhadují, že i přes stávající pokles zahraniční poptávky bude obnova růstu Pobaltí tažená především exportem. Baltské ekonomiky by se ovšem neměly spoléhat jen na externí trhy, ale měly by se zaměřit na zlepšení vnitřního fungování státní správy a zvýšení produktivity práce při zachování nákladů práce. Cena práce v pobaltských ekonomikách rostla v minulých obdobích rychlým tempem, ale nebyla provázena odpovídajícím růstem produktivity. Report Evropské komise uvádí jako hlavní výzvy ekonomik Pobaltí právě obnovení konkurenceschopnosti zemí a optimalizaci tempa růstu mezd v porovnání s růstem produktivity práce.
„Situace Pobaltí je složitá. Ekonomická krize ukázala, že vlády zemí nebyly připraveny reagovat a také to, že se stále jedná o chudší země. Situace bude obzvláště těžká pro lidi bez zaměstnání či dlouhodobě neschopné pracovat a pro lidi v důchodovém věku“, říká Dennis. Míra nezaměstnanosti se v Pobaltí výrazně zvýšila. V listopadu 2008 činila v Lotyšsku devět procent a v Estonsku 8,3 procenta, a je tak výrazně nad průměrem EU (7,2 procenta). Ještě před rokem přitom dosahovala míra nezaměstnanosti 5,5 procenta v Lotyšsku, a dokonce jen 4,1 procenta v Estonsku. Stejně nízkou míru nezaměstnanosti vykazovala v říjnu 2007 i Litva. Ani ta si ji však nedokázala udržet na nízké úrovni. Dle posledních údajů Eurostatu za listopad 2008 tam nezaměstnaných bylo celých sedm procent obyvatel.
Pobaltské země zažívají nejhorší recesi od obnovení jejich nezávislosti v roce 1991. Lotyšsko a Estonsko je v čele žebříčku ekonomických propadů EU. Pobaltí se pomalými krůčky blížilo k recesi i bez přispění kolapsů na světových finančních trzích. Ty ale nyní značně komplikují rychlé ekonomické vyléčení regionu. Na tahu jsou vlády postižených zemí, aby se situaci postavily zodpovědně a přijaly potřebná opatření znovu a tentokrát lépe. I ta opatření, která jim volební hlasy nepřinesou, jako je omezení vysokých vládních výdajů. A zde určitě platí známé „čím dříve, tím lépe“. Je na jejich vědomí i svědomí, zda toho budou schopny.
*
SITUACE
Lotyšsko se kvůli krizi loni dostalo do mimořádné situace, kdy kvůli problémům s veřejnými financemi a poklesu ekonomiky nebylo schopno financovat svůj dluh vydáním nových dluhopisů na kapitálovém trhu. Následně tak požádalo o pomoc ve výši 7,5 miliardy eur, přičemž 3,1 miliardy mají poskytnout země EU a zbytek Mezinárodní měnový fond.
BOX
Lidové bouře
Zraněním více než 40 lidí skončila 13. ledna protivládní demonstrace v centru lotyšské metropole Rigy. Policie zadržela přes sto protestujících. Pokojná akce, jíž se zúčastnilo asi 10000 lidí, což bylo nejvíc od roku 1991, se změnila v násilnosti, při nichž demonstranti zaútočili na policisty kameny a lahvemi. Občané Lotyšska jsou rozhořčeni stoupající nezaměstnaností a ekonomickými problémy země, požadují odstoupení vlády a vypsání nových voleb. V násilí vyústily 16. ledna i protivládní protesty v litevském Vilniusu, na nichž se sešlo na 7000 občanů, kteří kritizovali vládu kvůli špatné ekonomické situaci, zvýšení daní a škrtům v rozpočtu. Policie proti demonstrantům použila slzotvorný plyn a gumové projektily. Podle ministra vnitra bylo zraněno patnáct osob, mezi nimi i čtyři policisté.
BOX
Lepší časy v nedohlednu**
(růst HDP v Pobaltí podle zpřesněného odhadu Evropské komise; v procentech)
Země* 2008* 2009* 2010*
Estonsko* - 2,4* - 4,7* 1,2*
Lotyšsko* - 2,3* - 6,9* - 2,4*
Litva* 3,4* -4,0* -2,6*
Pramen: Evropská komise
