Mini Cooper představuje poměrně zvláštní kategorii vozů. Nemá 300 koní, aby na okruzích proháněl Porsche 911, nemá ani velký kufr, aby konkuroval městským vozům. Stojí trošku mimo všechny obvyklé škatulky, což je přesně záměr jeho tvůrců.
Už po nasednutí překvapí rozlehlost vnitřního prostoru vozu, kterou podporuje hlavně téměř kolmé čelní sklo. Daní za tento pocit velikosti interiéru je ale aerodynamika letící cihly a horší výhled na semafory, u nichž je třeba zastavit s několikametrovým odstupem, aby se řidič nemusel hrbit a mžourat pod hranu střechy při pátrání, která že to barva vlastně svítí. Vnitřek automobilu je zajímavě zpracovaný. Před řidičem místo běžné sestavy budíků leží pouze otáčkoměr, tachometr je umístěný na středovém panelu. Na poněkud neobvyklé rozložení přístrojů je třeba si chvíli zvykat, po ní jsem ale dal BMW za pravdu. Rychlost je možné jednak odečíst z digitálního údaje na otáčkoměru, jednak se lze orientovat na základě otáček. Tachometr není nutné mít pořád před očima a pohled na ručičku otáčkoměru, směřující ostrým tempem do červených oblastí, je přece jen zajímavější. Posez v anatomicky tvarovaných sedačkách je pohodlný až na jejich poněkud nešťastné zúžení v horní polovině kolem ramen, znesnadňující technicky správné řízení. Volant do pravé zatáčky má tlačit levá paže, zapřená lopatkou do opěradla, což v mini lze jen při opravdu správně nastavené poloze sedačky. Po nastartování stisknutím tlačítka vedle volantu a po prvních pár kilometrech se totiž rychle ukáže, že korektní technika řízení je nutná.
Mini Cooper pohání benzinová šestnáctka o výkonu 120 koní. Na první pohled to není nic moc, kdejaký rodinný sedan má i více, jenže s výkonem spolupracuje ještě nízká hmotnost kolem jedné tuny, široký rozchod a dlouhý rozvor s minimálními převisy. Vůz má v rychlostech do sta kilometrů za hodinu velmi solidní dynamiku, a jakmile se dostane do pořádně zakroucených silnic mimo město, nastává rodeo. Tam, kde všechny ostatní vozy musejí před zatáčkou brzdit, mini v klidu projede konstantní rychlostí. Přimět obutí vozu jen zlehka zapískat znamená jet na hraně hazardu, přesto však lze mít na palubní desce sklenici vody, z níž se ani v neostřejších zatáčkách nevylije ani kapka. Nastavení podvozku je totiž tak tvrdé, že náklony vozu nejsou ani při hodně divoké jízdě v zatáčkách téměř znatelné. Mini má dost síly na rychlé a bezpečné předjíždění, při prudkých manévrech je radost cítit okamžitou reakci vozu na otočení volantem. Souhra motoru, podvozku a řízení je tak dokonalá, že člověk má pocit, jako by řídil auto ještě o dobrých padesát koní silnější. Jezdit s Mini Cooperem je zkrátka jako vrátit se o pár desítek let zpátky k představám, které se honily hlavou při hře s modelem závodního autíčka. Jenže tentokrát to už nejsou představy, nýbrž realita.
BMW vozem také dokazuje, že umí vyrobit i úsporný automobil. Má parametry obvyklé spíše u dieselových motorů. Výrobce uvádí v kombinovaném režimu apetit vozu na 5,8 litru, což je na poskytovaný výkon vynikající údaj. V praxi jsem s vozem jezdil po městě zhruba za devět litrů, mimo město za necelých osm. Jenže rozhodně ne s lehkou nohou, ta prostě autu nesedí. Mini chce jezdit na doraz, jen potom je opravdu zábavné. Při nudné pomalé jízdě člověk totiž začne přemýšlet, proč auto nemá prakticky žádný kufr nebo proč je z něj špatně vidět nahoru. Jakmile ale řidič přišlápne plyn, vůz se postará o to, aby podobné myšlenky rychle zmizely.
Na menší prodejnosti Mini Cooperu má vinu hlavně jeho vyšší cena. Nulová užitná hodnota je však víc než vyvážená porcí zábavy s originálním vozem. Dvaapadesát automobilů, které loni v Česku našly majitele, znamená až 29. místo ze 32 v kategorii malých vozů. Dokládá však také fakt, že automobil dosud není nás okoukaný..
Klady
design
jízdní vlastnosti
motor
zápory
špatný výhled
minikufr
tabulka
Mini Cooper
motor 1598 ccm88/6000, 160/4250, zážehový čtyřválec
zrychlení 9,1
max. rychlost 203
převodovka šestistupňová manuální
spotřeba 5,8 kombi
cena 525000, testovaný vůz 631 129,-
