POBOČNÍK MINISTRA

Jeho kolegové si cení, že nechce nic lámat přes koleno

V médiích se jméno Jiří Havel často neobjevuje. Nicméně o jeho osobě se již spekulovalo. Poprvé to bylo tehdy, když se hledali odborníci do Komise pro cenné papíry. Letos zase Lidové noviny oznámily, že se stal novým náměstkem nového ministra financí Pavla Mertlíka. Nestal, v roli úředníka by se necítil dobře. Byl a zůstal jeho externím poradcem. Havlova kandidatura do Komise pro cenné papíry v Tošovského vládě neprošla. Jak dnes někteří tehdejší ministři přiznávají, vadilo mimo jiné, že je členem sociální demokracie. Není paradoxní, že dnes je členem téže strany sám předseda komise Jan Müller, za kterého dal ruku do ohně bývalý ministr financí Ivan Pilip? Možná však blíže pravdě bude, že v době zřizování komise stály proti sobě dvě skupiny - na jedné straně Tomáš Ježek s Janem Müllerem a na druhé Jiří Schwarz (Liberální institut) a Jiří Havel. Předpokládalo se tehdy, že budoucí instit uci najisto povede Ježek, a proto volba padla na jeho souputníka. O odborných předpokladech Jiřího Havla těžko mohlo být pochyb. V té době na Institutu ekonomických věd Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy vedl katedru kapitálových trhů, připravoval návrh Obchodního zákoníku: „Pracoval jsem na ustanoveních, která se do něj nikdy nedostala, takže se těším na podzim, kdy se diskuse o něm znovu otevře. Na institut, který si rychle získal renomé - „pověst až snad lehce nezaslouženou, poznamenává - přišel v roce 1991. Kvalitu školy ovšem dokládají její absolventi. Názory analytiků, kterým dala základ vzdělání, jsou citovány skoro denně. Byl to Hav el, kdo vychoval mnoho nevládních ekonomů patřících ke kritikům sociálnědemokratické vlády. Studenti ho měli (a mají) rádi. „Má lehce jízlivý, trefný humor a věci rozumí, říkají. Paralelně s přednášením, zpočátku aby se uživil, provozoval poradenskou činnost a působil ve fondech SIS. Bližší mu je ale akademická půda. Po absolutoriu akademického gymnázia v Praze vystudoval Jiří Havel Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické, působil na ní i jako asistent. Stejně jako Pavel Mertlík. Ostatně Mertlík posléze učil s Jiřím Havlem na institutu, kde sdíleli společnou kancelář. V osmdesátých letech hojně Havel komunikoval s lidmi z Ekonomického ústavu ČSAV, patřil do skupiny, na kterou Tomáš Ježek vzpomíná jako na líheň liberálních ekonomů. „Pod hlavičkou SSM se v Harrachově pořádaly soutěže ekonomů, na které je zdili třeba Tomáš Ježek a Václav Klaus. Klaus měl mého Samuelsona, jeden ze dvou výtisků, které tehdy byly v republice. Už coby student byl členem KSČ. „Měl jsem takové rodinné zázemí a přišlo mi to normální. V roce 1990 se pokoušel vystavět novou levicovou stranu nazvanou Nezávislá levice. Ta měla názorově velmi blízko k sociálním demokratům, později se také s ČSSD sloučila. V roce 1994 oslovili Havla lidé z odborných komisí ČSSD, s jednou z nich - národohospodářskou - začal také spolupracovat. Oponoval například „antibalíček , který Miloš Zeman předložil Poslanecké sněmovně. Národohospodářská komise se posléze rozdělila na jedenáct subkomisí, Havel pracoval v jedné z nich, zaměřené na kapitálový a pen ěžní trh. „Má sociálnědemokratické cítění, vidí věci racionálně. Ví, že se nic nesmí lámat přes koleno, říkají o něm kolegové z ČSSD. A jak vidí současný kapitálový trh? „Trochu se spletly pojmy, redistribuční mechanismus pro kuponovou privatizaci jsme nazvali kapitálovým trhem, a on je trochu něco jiného. Nevyznává ani fetiš hlídacích zákonů, věří spíše v okruh seriózních institucí se samočisticí funkcí, jako je Unie investičních společností. „Obchodníci musí mít sami zájem vytěsnit nepoctivé, úředník či policajt jsou vždycky až poslední alternativou. Tento názor není osamocený. Původně se předpokládalo, že Komise pro cenné papíry bude delegovat některé pravomoci na samoregulující orgány. Později se však ukázalo, že s výjimkou jistých náznaků na Burze cenných papírů a v Unii investičních společností v tuzemsku žádné samoregulující instituce neexistují. Řádně ovšem nefunguje ani Komise pro cenné papíry. „Nepracuje dobře a v prezidiu nepanují dobré vztahy. Tato situace vládu i mě osobně jako ministra financí znepokojuje. Těžko komisi ještě po roce a půl existence tolerovat, že jí stále chybí štábní kultura, řekl Pavel Mertlík (EURO 35/1999). Ač to o sobě nerozhlašuje, je Jiří Havel tím, kdo má urovnat těžké neshody mezi jednotlivými komisaři na Komisi pro cenné papíry. Přesněji řečeno, do tří měsíců má postavit do latě jejího předsedu Jana Müllera.