Armáda zkoumá, jak využít blesky či povodně v bojových operacích
Blesk seslaný z nebes na nepřátelskou loď by mohl brzy vyhrávat války. A není to jediná položka velmi nekonvenčního vojenského arzenálu budoucnosti: Bouře taková, že nevyletí jediná stíhačka. Dlouhotrvající liják vykouzlený na objednávku, který působí devastující povodně, strhává mosty nebo mění terén v rozbahněnou překážku postupujících vojsk. Lokálně zacílené zemětřesení, jež pohltí střeženou a opevněnou základnu. Hurikány, v jejichž moci je zlikvidovat fungující ekonomiku během několika dní. Sněhové bouře, mučivá vedra a sucha… Klimatickými zbraněmi se zabývají nejen futurologové či armádní teoretici, ale především tvůrci rozličných konspiračních teorií. Podle nich byly i povodně na Moravě způsobeny aktivitou cizích států. „Je to klimatická válka. Nějaký náš protivník (Rusové? Američané? Někdo jiný?) prostě zaútočil na naše území svými klimatickými zbraněmi, aby způsobil co největší škody. Nebo objednal útok na příslušných místech. Zde opět musí nutně být ve hře naše vláda, která je tímto způsobem kvůli něčemu vydírána, zajisté by byla útočníkem varována, a která nám tímto opět lže,“ píše se třeba na „paranoidním“ blogu OrgoNet. Od roku 1996, kdy bylo americké letectvo (USAF) nařčeno z rozsypávání neznámých látek ovlivňujících klima – překřtěných na „chemtrails“ – takové aktivity oficiálně vylučují politici, generálové i vědci. Jaká je však skutečnost?
Poručíme blesku, dešti!
Týden před Štědrým večerem se na americkém webu FBO.gov, jenž v USA nabízí federální podnikatelské příležitosti, objevil nenápadný dokument. Má číslo DARPA-BAA-10-18. Armádní výzkumná organizace DARPA, která je financována Pentagonem jakožto elitní badatelská instituce v oblasti futuristických technologií pro boj (EURO 51/2008), v něm shání spolupracovníky pro výzkum fyziky blesku. Dle plánu má předpokládané bádání umožnit „inovativní přístupy a zásadní pokroky ve vědě o atmosféře a ionosféře, které se vztahují k blesku“. Zjištění by měla přispět k ovládnutí přírodních sil blesků, jež podle projektové zprávy způsobí jen ve Spojených státech amerických ročně škody ve výši miliardy dolarů. Po objasnění zákonitostí blesku by se jej DARPA chtěla naučit „strategicky přesměrovat“; dalším krokem by mohl být vznik nových zbraní mytické povahy. Budou se snad podobat Thórovu kladivu, bájnému Mjölniru, které metá svazky zářících výbojů a neomylně kosí nepřátele?
Čiň bahno, nikoli válku
Jak je počasí pro výsledek boje důležité, vědí stratégové války odedávna. Psal o tom již mistr Sun’c, věděl to i pruský stratég Carl von Clausewitz. Časy se však mění. Dříve se kadeti učili, jak v boji využívat klimatických nástrah a přizpůsobit se jim. Už za pár let by se mladíci z akademií mohli starat o to, jak si bojové podmínky co nejlépe nastavit. Poté, co byla mlha přemožena radarem a noc si podmanil noktovizor, je na řadě počasí obecně. Historie nám – co se týče vojenských Weather Modification Operations (WMO) – dává nejednu lekci. Krátce po druhé světové válce už byla rozháněna mračna nad letišti, probíhaly i experimenty s odpalováním „odmlžovacích“ raket…
V roce 1962 zahájili Američané projekt Stormfury, který počítal s práškováním center tropických cyklon jodidem stříbra, aby se zabránilo vzniku hurikánů. A během vietnamské války spustilo US Air Force další práškovací operaci: tentokrát s názvem PopEye, jež neměla žádný menší cíl nežli v Laosu prodloužit dobu dešťů, aby se ztížilo zásobování nepřítele. Od března 1967 do července 1972 létaly z Thajska tři letouny C-130 Hercules a dva F-4C Phantom nad oblaky a zásobovaly je speciální směsí, přestože oficiálně plnily průzkumné mise pro předpověď počasí. Pověstná Hočiminova stezka, sloužící vietnamské logistice, byla skutečně rozbahněna. A piloti 54. průzkumné skvadrony USAF se řídili pozměněným mottem hippíků: „Make mud, not war!“
Stopka s razítkem OSN
Právě akce PopEye, ač celkem úspěšná, byla dost možná labutí písní první fáze experimentů s počasím. Novinář Jack Anderson, držitel Pulitzerovy ceny a jeden z guru moderních investigativců, zveřejnil v roce 1971 ve svém sloupku pravdu o „dešťových“ akcích nad jihovýchodní Asií. Rok poté se programu detailně věnovaly i New York Times a pouhé dva dny nato byly lety ukončeny. Rozvířila se i veřejná debata, do jaké míry mohou vůbec lidé zasahovat do ovlivňování počasí. Představa, jak nepřátelé podloudně a jaksi „přirozeně“ ničí zemi na dálku, byla děsivá. Výsledkem je mezinárodní úmluva OSN z prosince 1976 s číslem TIAS 9614, jež zakazuje vojenské či jinak nepřátelské využití technik měnících počasí. V prvním článku se státy zavazují „neúčastnit se vojenských a nepřátelských modifikací počasí, které by měly dalekosáhlé, dlouhotrvající a vážné dopady na jinou zemi ve smyslu ničení, poškození nebo zranění.“ Konvence byla podepsána v Ženevě 18. května 1977. Do potíží by se tak lehce mohl dostat třeba i miliardář Bill Gates, jenž nedávno představil své vize na ovládnutí tornád (EURO 48/2009). Jeden z meteorologů si záhy položil řečnickou, ale zásadní otázku: „A co budeme dělat, když se námi odehnaný hurikán stočí třeba na Kubu? Vyhlásí nám potom válku?“
Von Clausewitz by se divil
Jenže diplomatické závazky jsou jedna věc, vojenský výzkum druhá. I v období studené války probíhaly na obou stranách barikády pokusy s ovlivňováním klimatu; čínské nebo ruské rozhánění mraků stíhačkami dnes už nikoho nepřekvapí. V roce 2008 však vzbudil menší pozdvižení i zveřejněný plán z archivů US Navy. Datován není, ale nejspíše pochází z konce osmdesátých let. „Návrh doporučuje studie nejnovějších technik k ovlivnění počasí, aby americká armáda znovu získala tuto živoucí a moderní schopnost. S tím budou moci US jednotky znemožnit pohyb osob nebo proviantu díky lijákům i sněžným blizzardům. A rozložit ekonomiku skrze povodně, období sucha a podobně,“ citoval z textu magazín Wired.
V práci připravené pro americké letectvo a nazvané Weather As A Force Multiplier: Owning The Weather In 2025, kterou v roce 1997 zveřejnil časopis Popular Mechanics, se vojenští teoretici chystají na opravdové Weather Wars. Klimaktické války. Podle autorů budou mít generálové do patnácti let k dispozici fantaskní nástroje k ovlivňování počasí; na štábu prý postačí lusknout prsty, ihned budou vyslány letouny stealth a z nebes se na nepřítele posype sníh, kroupy nebo spustí lijavec. Rozmoklý terén pak učiní z nebohých pěšáků snadný terč. Speciální lasery zase rozčísnou oblohu a aktivují blesk, který sestřelí rivalovy bombardéry. Mikrovlnné transmitéry rozpálí ionosféru a přeruší veškerou komunikaci nepřítele. Armáda dokument bagatelizovala, prý šlo jen o vizionářský text z Air War College. Ať už jsou to všechno konspirační teorie, povídačky nebo realita, kterého generála by nevzrušily. A je úplně jedno, zda čínského nebo amerického.
Více na: www.weathermodification.org
