Kapitola 121
Zcela jiný zájem * Automat v hrobu * Na chudý lid musí být přísnost * Zmužilá televize?
Zcela jiný zájem
Vedení deníku The New York Times, který málokdy zveřejňuje tabuizovaná témata ohledně boji proti terorismu, nyní rozhodlo, že otiskne úryvky z knihy Michaela Scheuera Marching Toward Hell (Pochod do pekel). Nejnovější kniha Scheuera, který byl v CIA ředitelem takzvané sekce Osama Bin-Ladin, má v USA obrovský ohlas. Autor v knize píše o tom, že svoje dílo začal psát, protože se stále rostoucím zájmem se pídil po odpovědi na následující otázku: Je ochrana amerických zájmů a amerických občanů nejdůležitější pro federální vládu ve Washingtonu? Scheuer ve svém pátrání dospěl k názoru, že na tuto otázku nelze odpovědět ani s „opatrným ano“. V pozadí je zcela jiný zájem, tvrdí autor.
Automat v hrobu
Dva opoziční poslanci maďarského parlamentu za pravicový Fidesz minulý týden symbolicky pohřbili automat na vybírání zdravotnických poplatků, respektive jeho maketu. Stalo se to necelé dva týdny poté, co Maďaři v referendu placení těchto poplatků (podobných těm, které se platí i v Česku) jednoznačně odmítli. „Mnozí z nás jej (automat - pozn. red.) znali, skoro všichni neměli rádi a budeme na něj vzpomínat jen ve špatném,“ prohlásil jeden z politiků. Automat byl pohřben do velmi hlubokého hrobu proto, aby se nikdy nemohl vrátit.
Na chudý lid musí být přísnost
Česká policie konečně začíná v případech recidivistů, které opakovaně zadrží při řízení pod vlivem alkoholu, aplikovat institut zabavení věci použité ke spáchání činu. „Řízení automobilu pod vlivem alkoholu je dle okolností buď trestným činem, nebo přestupkem. V obou případech lze vyslovit trest propadnutí věci, které bylo ke spáchání činu použito, u přestupků ve správním řízení, nebo podle trestního zákona,“ řekl deníku Právu advokát Jiří Teryngel.
Dle policejního prezidia není zatím vydaná žádná metodika, upravující postup policie v této oblasti. To by však mělo vedení policie rychle napravit! V praxi by se totiž policisté mohli začít řídit vskutku orwellovským dovětkem advokáta Teryngela, v němž cituje zásadu, že cena zabavené věci by měla být úměrná závažnosti spáchaného deliktu. To je jistě v pořádku, ale advocatus diaboli Teryngel tuto zásadu interpretuje absolutisticky, nikoli demokraticky. Dovozuje totiž, že by měly být zabavované pouze „otlučené škodovky“ a podobné vozy v hodnotě do 300 tisíc korun. Dle Teryngela by se to však nemělo týkat řidiče například Rolls-Roycu, protože by to prý byl neúměrný trest.
Dojemná starost, aby nebyli ožebračováni ti nejbohatší! Pak lze ale dle advokáta Teryngela natvrdo dovodit, že škodovka v rukou opilce je zabaveníhodná zbraň, kdežto Rolls-Royce nikoli! A zcela v duchu této logiky považovat odejmutí škodovky člověku, který se velmi pravděpodobně na nic jiného nezmohl, za stejně úměrný trest jako odejmutí Rolls-Royce člověku, v jehož majetku je Rolls-Royce nepochybně podílem mnohem menším, než je tomu u majitele škodovky. Takže kterou cestou se vydáme? Ubrání se demokratičtí zákonodárci absolutisticko-totalitnímu mámení?
Zmužilá televize?
Označovat Karla Čapka za génia je nošením dřeva i sov do lesa a učením orla létat. O to záslužnější je čin České televize, na který dlužno upozornit, ač nejsme jejím programovým týdeníkem. V neděli 6. dubna před polednem totiž uvede ČT2 pod názvem Spravedlnost pro Selvina inscenaci povídky Karla Čapka v režii Jiřího Weisse.
Pozoruhodnou okolností je nadčasovost tématu a přehršel velmi aktuálních asociací, které film vyvolává. To je ostatně u Čapka dobrým zvykem. Jednou větou, jde o epickou analýzu kampaně vzniklé ze solidarity s nespravedlivě odsouzeným. Čapek to napsal a Weiss zrežíroval dávno před Chartou 77, Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných, sametovou revolucí, Tibetem a dalšími kampaněmi s takzvaným „lidskoprávním“ aspektem. Film zajímavý a potřebný v každé době. Jeho pointou totiž není přiklonění se k jedné, nebo k druhé straně, jednoznačné přikývnutí, či odmítnutí, ale příklon k nepoplatnému přemýšlení. To je Čapkův odkaz a je nám ctí se jej pokusit doporučit ctěnému čtenářstvu a potenciálnímu televiznímu diváctvu.
Doufejme, že jde o signál toho, že se veřejnoprávní masmédium „pochlapuje“. A doufejme tuplem, že až tak, že by konečně reprizovalo v roce 1992 uvedenou a poté až dosud divákům zatajovanou vynikající televizní inscenaci o Husově procesu v Kostnici Ecce Constantia. Nebo je její autor Pavel Kohout zase už na indexu?
