Pochybný geopolitický experiment

Orientace Topolánkovy vlády na USA je cestou do pozice páté kolony EU

Současná česká vláda završuje dlouhodobý proces, jak se stát z kritiků Evropské unie (což je čestná role, neboť EU má daleko k dokonalosti) jejími „sladkými“ rozbíječi. Jisté politické struktury pokračují v „protievropské“ politice z dob před vstupem ČR do EU, protože tomu se jim prostě zabránit nepodařilo. Ve střední Evropě tedy neuspěla „balkánská“ taktika, o níž jedni mluví jako o „americkém experimentu s evropskými národy a státy“. Sami Američané ji však trefněji charakterizují jako snahu udržovat území mimo svůj vliv ve stavu trvalé dekompozice, aby nebyla k ovládnutí ani protistranou.

Vzdalování se vůli obyvatel

Historik Vladimír Nálevka v příspěvku na Konferenci o krizovém řízení v roce 2006 – s odvoláním na knihu Velká šachovnice poradce mnoha amerických prezidentů Zbigniewa Brzezinského – píše: „Proto Washington musí usilovat o geopolitický pluralismus Eurasie, neboť jedině tak může zabránit vzniku nepřátelské koalice, která by mohla ‚usilovat o zpochybnění amerického prvenství‘. Rada pro tvůrce zahraniční politiky Bílého domu je poměrně jednoduchá – západní část Eurasie by měla být vtažena do orbitu euroatlantické koalice, v jižních a východních oblastech rozehrávat politickou hru takovým způsobem, aby se nedostaly pod kontrolu jednoho hráče.“
Vláda se tím v rámci aktivního zapojení do velmi pochybného geopolitického experimentu silně vzdaluje, až protiví vůli a očekávání obyvatel. Jejich postoj totiž dobře vyjadřuje kritický hlas jednoho odborníka: „Je-li Evropská unie cenou za 60 let míru mezi jejími členskými státy, pak ji rád platím.“

Civilizační minimum

Vládní „přichýlení se“ k současnému hegemonovi asociuje doby velmi zapomněníhodné, ale především je prováděno nevynuceně a naprosto nerozmyšleně, pouze ku prospěchu jedinců. Trochu to připomíná baseball, jehož intelektuální náročnost odpovídá hloubce promyšlenosti zahraničněpolitických kroků současné washingtonské administrativy. Ta například začala uvažovat o poválečném rozvoji Iráku až v době, kdy již spustila válečnou kampaň! My bychom se však měli držet dobré evropské tradice a přemýšlet minimálně jeden tah dopředu. Například zkusit si představit ještě před odpalem, kam všude by baseballový míček mohl dopadnout. Popravdě řečeno, promýšlet jeden tah dopředu je opravdu intelektuální a civilizační minimum.
Takto však máme velkou šanci se stát pátou kolonou, která je z pozice uvnitř jednoho společenství silně navázána a pracuje ve prospěch subjektu zcela vnějšího. A nezastírejme si, po ekonomické stránce zcela konkurenčního. Již dlouho je veden boj, zda se ropa bude obchodovat za dolary, nebo za euro. V podstatě to hýbe euroatlantickou částí světa, která však je z pohledu akcelerující Asie čím dál méně zajímavá.

Pomalá a dlouhá léčba

Evropa se léčí ze sebestřednosti dlouho a pomalu. Stále se leckomu zdá, že jsme pupkem světa. Komickým to shledal například politolog Rudolf Kučera (EURO 4/2008). USA to ještě nějaký čas potrvá a bude to proces bolestný. Smršťující se ego bude kolem sebe vztekle kopat a způsobí mnoho škody. Není však velká naděje, že v souboji upadajících civilizací, charakterizovaných měnou (dolar versus euro), bude dolarové straně intimně nachýlená Česká republika stát někdy „svému“ hegemonovi za intervenci. Gruzínský prezident Michail Saakašvili už ví své. Zřekne-li se totiž někdo dobrovolně úcty výměnou za vidinu profitu, je to proces nevratný. A se subjekty bez úcty je všude na světě zacházeno stejně, ať v prostředí ekonomickém, zpravodajském, politickém, společenském, policejním či kulturním: opět bez úcty.
Vláda chce poskytnout území k výstavbě americké vojenské instalace, která– bude-li vůbec co chránit– bude přinejlepším chránit pouze část členských států NATO. Je nepochybné, že NATO se jako celek nemůže podílet na systému, který by chránil jenom některé jeho členy. Nadto je tato privátní aktivita ČR zahalena podezřením, že jde o něco jiného, než je deklarováno. A to zejména k celosvětově eskalující zpravodajské činnosti v ekonomickém oblasti (průmyslová špionáž). Mirkem Topolánkem a spol. prosazovanou cestou tedy kráčíme s písní na rtech do pozice páté kolony EU. Chceme to? Jen proto, aby ve výsledku profitovalo několik protekčních privátních firem?

Souvislosti

Současná Topolánkova vláda chce poskytnout území k výstavbě americké vojenské instalace.
Ta bude přinejlepším chránit pouze část členských států NATO.
Je nepochybné, že se NATO jako celek nemůže podílet na systému, který by chránil jen některé jeho členy.
Tato privátní aktivita ČR je navíc zahalena podezřením, že jde o něco jiného, než je deklarováno.