Azbest je jedním z nejlepších tepelněizolačních materiálů. Azbestová vlákna jsou nevodivá, chemicky rezistentní a především odolná vůči vysokým teplotám. Pro tyto vlastnosti se azbest využíval po několik desítek let jako neodmyslitelná součást izolací. V devadesátých letech minulého století však přišlo rozčarování. Zjistilo se, že volné azbestové jehličky mohou přivodit choroby od azbestózy až po rakovinu. Proto bylo roku 1998 využití azbestu postaveno mimo zákon.
Poslyšte však sladké tajemství: většina budov stavěných mezi 50. a 80. lety je azbestem vyplněná od sklepa až na střechu. A domy, které mají eternitovou krytinu, dokonce až po hřeben. Spí-li azbest uvnitř konstrukce, nic se neděje. Neštěstí nastává, když se konstrukce otevře a azbestový prach se uvolní. K tomu samozřejmě dochází při rekonstrukcích bytových jader, kde riskantní zónu rozšiřují ještě osinkocementové trubky. Povinností investora je proto likvidaci azbestu svěřit odborníkům.
Pečlivá likvidace materiálu je o to důležitější, že jeho nebezpečí je skryto a může se projevit až po deseti patnácti letech od zasažení organismu. I proto je třeba expozici azbestu hlídat u obyvatel bytů a zejména u stavebních dělníků.
Coby otřesný příklad nechť poslouží úpravy na žižkovském sídlišti Na chmelnici. Nešetrné likvidace azbestového potrubí si občané povšimli už při rekonstrukci prvního domovního vchodu. Přesto firma SPS engineering pokračovala a poslala své dělníky (bez pomůcek) i do dalších domů. Zasažení prachem tím pádem postihlo i obyvatele 210 bytů. Většina z nich to už dávno hodila za hlavu; proč se trápit kvůli tak malému riziku a ještě k tomu za tolik let? Tvrdé jádro poškozených zůstává, přestože je radnice Prahy 3 (investor) považuje za kverulanty, kteří chtějí ze sporu „vyrazit“ výhody. Naopak, jsou to hrdinové, kteří bojují proti nenápadnému nebezpečí a úřední přezíravosti i za nás lehkovážné.
