Proč se bát zisku, když vede k lepším službám a hospodaření
Zpracovával jsem projekt změny právní formy pro poskytování zdravotní péče v Plzeňském kraji a chci se vyjádřit k probíhající diskusi na téma „privatizace“, respektive „revitalizace“ nemocnic.
Účelová záměna.
V souladu se zákonem se kraje od 1. ledna 2003 staly zřizovateli nemocnic okresního typu. Nemocnice s sebou nesly velké množství dluhů, které nasbíraly v době, než přešly z režimu státní příspěvkové organizace do režimu příspěvkové organizace kraje. Kraj při plnění povinnosti zajišťovat poskytování zdravotní péče na svém území a zároveň i řádné hospodaření se svěřenými prostředky, má volit takovou formu poskytování zdravotní péče, která odpovídá nejen řádnému plnění jeho povinností, ale také slouží co nejlépe potřebám pacientů.
Touto myšlenkou byli vedeni představitelé Plzeňského kraje při rozhodování o zvolení optimální formy pro zajištění svých povinností. Pokud má kraj volbu na základě zákona setrvávat na formě příspěvkové organizace, která se dost dobře neosvědčila, nebo obchodní společnosti (zde pak pouze společnosti s ručením omezeným eventuálně akciové společnosti), pak musí postupovat tak, aby věc napravil a poskytování zdravotní péče optimalizoval (obchodní společnost je termín právní).
Z faktů o výši zadluženosti nemocnic a o vyvíjející se prosperitě nově zřízených právních forem je patrné, že při stejném přístupu k pacientovi, při stejném přístupu k pojišťovnám, a samozřejmě i stejném, respektive u všech oblastí se zlepšujícím přístupu k personálu, jsou nepochybně výhodnější formou obchodní společnosti. Provozování činnosti v obchodních společnostech však nutně není privatizací, jak se snaží někteří představitelé lékařských odborových svazů či představitelé příslušného ministerstva spekulativně přednášet a účelově předkládat svým potenciálním voličům.
Nefunkční hybrid.
Bez ohledu na to, která strana politického spektra používá jakých argumentů (pokud je vůbec má), je nutné konstatovat, že jedinou nemocnicí, která v Plzeňském kraji nefunguje vzhledem k právě probíhajícímu konkurzní řízení, je bývalá státní příspěvková organizace – Nemocnice v Plané. Právě plánská nemocnice se „péčí svých hospodářů“ dostala do této situace. Na druhé straně existují obchodní společnosti se stoprocentní účastí kraje jako vlastníka. Nejen že tyto formy poskytování zdravotní péče nestagnují, ale při respektování a využívání stejných podmínek, jaké mají pro poskytování zdravotní péče také příspěvkové organizace, prosperují a poskytují stejnou či lepší zdravotní péči. Odlišná je totiž odpovědnost krajského zřizovatele vůči jím zřizovaným subjektům (také v souvislosti s odpovědností managementu v těchto obchodních společnostech) oproti odpovědnosti a vymezené pravomoci státu či jiného územně samosprávného celku vůči příspěvkovým organizacím. Není třeba vytvářet model nezavedený v samotném právním systému či napodobovat hybrid, který dosud absolutně nefungoval. Mlhavá argumentace, využívaná a předkládaná odbory a týkající se evropských trendů, není jednak pravdivá (současný stav ve Spolkové republice Německo), ba dokonce není ani věcná ve své argumentaci.
Ministerská negace.
Obava (z privatizace či revitalizace?) nemůže být namístě, neboť jde právě o revitalizaci a ekonomické i provozní oživení s využitím všech poznatků v právní i daňové oblasti. To vše při respektování současné právní úpravy pro poskytování zdravotní péče včetně vazeb k pojišťovnám.
Pokud je však do optimálního právního rámce ve vztahu k posuzované problematice zasazeno i lepší hospodaření, větší prosperita, zlepšení služeb pacientům a také zlepšení postavení těch, kteří tyto služby fyzicky vykonávají, pak není třeba diskutovat o tom, zda je třeba se bát zisku, zda je nutné posuzovat věc jako obchodování se zdravím apod.
V tomto komplexním pohledu by však problematiku mělo posoudit Ministerstvo zdravotnictví ČR. Proto mě upřímně udivuje, že pouze účelovou a nepravdivou negací, bez náležité argumentace, představitelé ministerstva nevyslovují přesvědčení, že jediným zájmem ministerstva by mělo být optimalizování poskytované zdravotní péče, a to jak pro zlepšení služeb pacientům, tak s tím souvisejícím postavením lékařů a zdravotnického personálu. Pokud proti argumentům stojí pouze pocity, které jsou ještě ke všemu postaveny na špatných a chybných předpokladech, pak to nesvědčí o snaze optimalizovat poskytování zdravotní péče v naší zemi.
