Souhlasíte se zrušením lustračního zákona?
- ano 17,1 %
- ne 74,8 %
- nemám názor 8,1 %
KSČM navrhla koncem listopadu zrušení lustračních zákonů, zapovídajících exponentům bývalého režimu možnost zastávat funkce ve státní správě. Premiér Jiří Paroubek tento návrh podpořil a konstatoval, že tyto zákony považuje za nadbytečné a překonané. Prohlásil, že zrušení lustrací může ještě rok či dva počkat, neboť nechce riskovat rozpad koalice. Tvrdí však, že zmíněné zákony jsou nemorální, protože jsou založeny na principu kolektivní viny. Souhlasí účastníci Manažerského barometru s premiérovým postojem? Takřka 75 procent dotazovaných se zrušením lustračního zákona nesouhlasí.
Autor první odpovědi se domnívá, že alespoň ještě deset let je zapotřebí lustračního zákona v české společností využívat: „Nedělám si iluzi, že lustrační zákon postihuje všechny případy pronikání příslušníků StB a komunistických funkcionářů do mocenských struktur státního aparátu, ale vytváří pro to alespoň určitou základnu a bariéru, kterých by se společnost v nejbližších zhruba deseti letech neměla zbavovat. Vždyť dnes se dostávají do věku nad 40 let lidé, kteří se ke spolupráci s StB dostali bez jakéhokoli sociálního nebo politického tlaku, často na škole nebo těsně po ní, jsou ve struktuře státního mocenského aparátu často velmi nebezpeční. Navíc jsem přesvědčen, že řada špiček StB, kterým se podařilo včas smazat stopy, sedí na významných pozicích. Že jsou mezi komunisté, kteří se permanentně snaží o zrušení lustračního zákona, asi nikoho nepřekvapí.“
I druhá reakce se zaměřila na skutečnost, že musí ještě uplynout deset let, aby bývalí exponenti režimu odešli do důchod, a situace se tak vyřešila sama: „Lustrační zákon není dokonalý, avšak postihuje důležitou část těch nejhorších přisluhovačů a konfidentů komunistického režimu, kterým zabraňuje pronikat do funkcí ve státní správě. Je třeba si uvědomit, že ve dnes dostupných evidovaných svazcích jsou podchyceni především lidé, kteří donášeli na svoje sousedy, přátele a známé a byli tou nejhorší špínou, o niž se předchozí režim opíral. Nevím, proč bych měl litovat, že jako vysocí státní úředníci nemohou působit bývalí komunističtí práskači. Elitní agenti byli dle informací z veřejných zdrojů dozajista evidováni úplně jinde a jinak. Lustrační zákon tak de facto postavil sice mírně děravou, přesto v mnoha směrech účinnou hráz návratu starých pořádků. Lustrační zákon se navíc vztahuje pouze a jen na státní správu, na podnikání a komerční sféru se nevztahuje vůbec. Proto by měl být minimálně ještě deset let zachován, poté jeho důležitost samovolně vyprchá s tím, jak tito lidé dosáhnou důchodového věku.“
Tento manažer premiérovu kroku fandí, neboť si myslí, že je to jeho vážná první politická chyba: „Lidé, kteří se upsali StB, překročili morální hranici a vstoupili na území, ze kterého cesta zpět nevede. To, že Paroubek navrhuje zrušení lustračního zákona, je však třeba uvítat. Je to jeho první vážná chyba, která už způsobila, že část voličů, kteří neměli v úmyslu volit ODS, nyní mění svůj názor. Další jeho chybou, která by se dala využít, bylo odložení přijetí eura. Pokud by ODS slíbila dřívější termín, osloví váhající proevropské voliče, ale neztratí euroskeptiky, kteří vědí, že přijetí eura je neodvratné.“
Demokratizační proces v České republice ještě zdaleka neskončil, a není proto správné odstoupit od lustrací: „Přestože jeho praktická účinnost je problematická, v kontextu současného vývoje na politické scéně jej považuji za nezbytnou součást právního rámce. Jeho zrušení by podle mne znamenalo zásadní odklon od demokratizačního procesu, který u nás ještě zdaleka neskončil, jak se někteří domnívají.“
Následující reakce stojí za stanoviskem, že uvedená legislativa je pojistka, kterou stále ještě potřebujeme: „Je to stále fungující pojistka zejména proti drzosti bývalých profesionálních estébáků. Mnozí, zejména sociálnědemokratičtí politici by je bez uzardění usadili do křesel moci. Zákon je nutno držet v platnosti i přesto, že tím mohou trpět i někteří poctiví jedinci. Octli se na seznamech za specifických okolností a zákon nemůže postihnout všechnu roztodivnost jednotlivých životních situací v totalitním režimu.“
Poslední odpovídající je zastáncem názoru, že zákon je zcela určitě nedemokratický: „Zákon je nedemokratický, diskriminuje některé občany na základě údajů a informací nedůvěryhodné organizace, kterou náš právní řád označil za zločineckou. Lustrační zákon nepatří do demokratického právního řádu.“
Odpovídalo 123 manažerů