Evropští politici udělali chybu. Školáckou, zcela zásadní, a navíc takovou, které se mohli díky zástupu lekcí z historie docela jednoduše vyhnout. Minulý týden se začalo zcela otevřeně hovořit o tom, že Řecký exit z eurozóny je celkem reálný. Ne že by to tak nebylo. Po posledních řeckých volbách, v nichž získala neobvykle vysoký počet hlasů radikální levice prosazující ukončení úsporného plánu, se východisko z patové situace hledá jen velmi těžko. Dá se tak lidsky pochopit, že toho už Němci mají po krk. Obzvlášť prohlášení ministra financí Wolfganga Scheubla vyznívající v tom smyslu, že „je tady vlastně nepotřebujeme“, znělo hodně podrážděně. Podobně se vyjádřila kancléřka Merkelová a další zástupci evropských států.
Jenže všichni jako by zapomněli na pravidla, podle kterých se tahle hra od začátku hraje. Kouzelné slůvko se nazývá „důvěra“. Když se poprvé od celé krize otevřeně hovoří o exitu Řecka reálně, má to své důsledky. Například v podobě propadajících se trhů nebo v bilancích řeckých bank, z nichž klienti vybrali v průběhu jediného týdne odhadem až 1,2 miliardy eur (přesná čísla nejsou dostupná). Depozita v řeckých finančních domech jsou už na třetině své hodnoty od roku 2009. Začíná snad v Řecku run na banky? Nereálné to není. Kdybyste byli Řek, nechali byste snad své peníze ležet na bankovním účtu a čekali, až se vaše země vrátí k drachmě a všechny úspory automaticky převede na tuto dramaticky rychle devalvující měnu? Asi ne.
Pokud někdo reálně v Evropě uvažuje o vystoupení Řecka z eurozóny, měl by o tom mlčet až do poslední chvíle, a pokud nebude zbytí, oznámit výsledek v pátek večer, až zavřou bankovní pobočky. Jedině tak se dá zdecimovaný řecký bankovní systém udržet při životě. Jestli se bude evropská rétorika vyžívat v siláckých řečech, za chvíli nebude co zachraňovat a nákaza se velmi rychle přelije do dalších zemí.
Když už je řeč o řeckých bankách, zajímavý je přístup Evropské centrální banky (ECB), která přestala některým z nich půjčovat peníze. Jsou prý podkapitalizované. Jak by také nebyly, když většina z nich vlastnila pořádnou nálož řeckého dluhu. Ano, toho dluhu, jehož většinu musely vládě v rámci nedávné restrukturalizační smlouvy před dvěma měsíci odpustit. ECB v tom sehrála nemalou roli. Znamená její nynější postoj, že jí nyní na záchraně Řecka tolik nezáleží? Pokud ano, ať si to probůh nechá zatím pro sebe. A stejně tak všichni ostatní.
