Pilná Vlasta Štěpová bude ovlivňovat štrasburskou instituci
V Radě Evropy se v posledním půlroce zrodil polo–pokus, polo–fáma: Příští prezidentkou bude od počátku roku 2002 jedna z nejpilnějších žen štrasburského parlamentního shromáždění, česká sociální demokratka Vlasta Štěpová. Zaběhaný kolotoč. volba prezidenta Rady Evropy je železně předjednanou záležitostí. Pět nejmocnějších politických frakcí vytvořilo před mnoha lety rotační princip, na jehož základě předsedové těchto pěti uskupení postupně získávají prezidentské křeslo. Nahlédnuto perspektivou rotace, nynější zástupce liberálů lord Russell–Johnston si již dost užil, řada je na sociálních demokratech. Potíž je samozřejmě v tom, že sjednaný kolotoč se ne vždy hodí. Proto se někteří poslanci Rady Evropy snažili v uplynulém půlroce změnit nezměnitelné alespoň zčásti: Co kdyby se prezidentem sice stal sociální demokrat, ale nikoli předseda frakce? A někteří šli ve svých úvahách ještě dál: Co kdybychom zvolili prezidentku, když už o rovnosti mezi pohlavími vydáváme tolik dokumentů, tolik doporučení? A co dát konečně šanci někomu ze zemí bývalého sovětského bloku? Funkce na ni nakonec zbude. Onen pokus, ať už byl míněn vážně, anebo hrál jen roli jakéhosi nevážně míněného testovacího balonku, pochopitelně nevyšel: rakouský sociální demokrat Peter Schieder přece nečeká v roli šéfa frakce řadu let jen proto, aby se prezidentem nakonec nestal. Navíc předsedové jiných uskupení, která přijdou na řadu za několik let, přece nemohou dopustit podivný precedens. A konečně, česká pozice není v Evropě zase natolik silná, aby Německo, Velká Británie, Francie či Rusko podpořily tento volební experiment. Ostatně bylo by zajímavé zeptat se i jinak, z domova: Kdo všechno z českých politiků by stál o to, aby se žena, která nalezla smysl své politické práce v podpoře evropského cestovního ruchu, v ochraně památek a kulturního dědictví, domohla takového postavení? Ale ať už se to bude líbit, nebo ne, Vlastě Štěpové po oné prezidentské epizodě přece jen nějaká funkce zbyde. Aby se mohl stát prezidentem, Peter Schieder na podzim složí předsednickou funkci a na jeho místo téměř jistě usedne britský labourista Terry Davis. Jeho zástupkyní – dohodla se sociálně
- demokratická frakce v Radě Evropy
- bude Vlasta Štěpová. Volební kandidaturu – jak mně potvrdila na konci června ve Štrasburku – už závazně přislíbila.
Netradiční Schwimmer. Takže: pokud předem sepsaný scénář frakčních voleb nic nenaruší, stane se Vlasta Štěpová docela vlivnou osobou. Veškerá zásadní rozhodnutí Rady Evropy totiž dohadují mezi sebou politické kluby, jež povětšinou následují své lídry. A především: role vůdčích osob štrasburských stranických klubů přesahují i zdi Rady Evropy. I kdyby nevyužila tohoto širšího politického vlivu, bude mít česká sociální demokratka přinejmenším možnost ovlivňovat činy štrasburské instituce. Ta, jak známo, bojuje již delší čas o své evropské postavení, a tedy i o budoucí existenci. Jaký styl vnese do Rady Evropy Peter Schieder, těžko předpovídat. Současný generální tajemník, jeho krajan, lidovec Walter Schwimmer, jedná spíše netradičně a v kuloárech s ním dnes vyjadřují nespokojenost i ti poslanci, kteří ho před dvěma lety volili. Šedivě vyhlížející politik připomínající více úředníka než vůdce zavedl totiž cosi, co nebývalo v Radě Evropy zvykem. Činí občas vlastní politické kroky, jež nekonzultuje s kolegy ve vedení; někdy činí vlastní mediální prohlášení a příliš prestižně soutěží s další evropskou organizací, OBSE. Na červnové schůzi jsem ve Štrasburku hovořil s několika poslanci, kteří si stěžovali především na projekt pozorovatelské mise v Kosovu. Na základě dlouhodobých dohod měli dlouho očekávané podzimní volby v této provincii „pozorovat pouze lidé z OBSE. Walter Schwimmer se ovšem rozhodl prosadit, aby skupina z Rady Evropy do Kosova jela rovněž – a to i bez ohledu na to, že v rozpočtu jeho instituce na kosovské volby peníze nejsou. Generální tajemník vyhrál – a do Kosova se jede. Ale za jakou cenu? Za tu, že Schwimmer musí objíždět velké plátce, totiž Velkou Británii, Itálii, Rusko, Německo a Francii, aby poskytly peníze na navýšení rozpočtu. (Ovšemže bezúspěšně.) A především za cenu, že ona mise nemůže příliš přinést. Protože i OBSE vnímá sebe samu prestižně a nechce si svůj úkol nechat vzít, členové mise Rady Evropy pojedou zřejmě do Kosova pouze pozorovat pozorovatele OBSE, zda pozorují dobře. Rada Evropy, míní dokonce i většina jejích členů, by zřejmě už brzy neexis–tovala nebýt Soudu lidských práv. I přes tuto skutečnost hrozí nyní soudu kolaps. Do jeho působnosti patří asi osm set milionů Evropanů a dvanáct tisíc žádostí ročně se dá zvládnout jen stěží. Mimo jiné proto, že rozpočet soudu neumožňuje zvýšit počty vzdělaného personálu. Takže? Štrasburský soud má k dispozici šestnáct procent rozpočtu celé Rady Evropy, přičemž jeho prezident Luzius Wildhaber tvrdí, že by stačilo procent osmnáct. Že by se dvě procenta nedala v oné obří instituci ušetřit? Vlasta Štěpová by se měla kolegů Rakušanů zeptat. Brzy – a nahlas.
