Menu Zavřít

Pod dohledem zlikvidovaného Buddhy

15. 7. 2008
Autor: Euro.cz

Afghánský večer s příjemným kulturním dobrodružstvím

Na takzvaně „etnické“ čili mimoevropské restaurace je Praha ve srovnání s většinou západnějších velkoměst ještě poměrně chudá. S výjimkou restaurací čínských, které najdeme na každém druhém rohu v každém českém městě. Ty si jsou jídelníčkem i provedením všechny natolik podobné, že vypadají, jako by byly jedním řetězcem nějakého Mao-c´Donalda. Do Česka nedorazily rozdíly a vytříbenosti jednotlivých čínských regionálních kuchyní jako kantonská, pekingská, šanghajská, hainanská či sečuánská, ani pestrochuťové bochánky a taštičky zvané dim-sum. Za těmi všemi pořád musíme jezdit do Londýna. Taky si už delší dobu kladu otázku, kde jsou restaurace vietnamské, když tu žije tolik Vietnamců? To už se tak počeštili, že jedí svíčkovou s knedlíkem?
Trochu zajímavěji se vyvíjí menší síť restaurací thajských, ale zdá se, že i ony začínají trochu omezovat repertoár ve snaze vyhovět českým chuťovým buňkám. Z japonské kuchyně se chytá sushi díky nové české vášni pro čerstvé ryby. Indii se tu pořád nedaří a nepředvádí nic pamětihodného, třebaže už by se v Česku mohl usazovat neomezený počet britských Indů (a britská indická kuchyně je mistrovské dílo). Úplně chybějí zástupci Indonésie, Malajsie, Persie a Turecka, Libanon po pár pokusech zkrachoval a přikrčuje se jen v sympatické ale spíše studentské Karavanseraj naproti Mánesu. Maghreb (Tunisko, Alžírsko a Maroko) je zastoupen - pokud vím - jen jednou pořádnou restaurací.
O to příjemnějším zjištěním je, že snad už desátý rok nenápadně přežívá pražský Afghánistán. Afghánská kuchyně je chuťově a repertoárově tak někde napůl mezi indickou a perskou (ostřejší než perská, mírnější než indická) a patří ke světovým lahůdkám. Dnes méně známým možná následkem půl století existence šílených režimů, od komunistického po Taliban, které z Afghánistánu udělaly kulturní (a tím samozřejmě i kulinární) poušť. Připomeňme si ale, že v Afghánistánu kdysi kulturně převládal poměrně liberální mystický súfismus oslavující radost ze života a vládla mu osvícená aristokracie. Ariana bylo starověké jméno dnešního Afghánistánu a znamenalo zemi, odkud přišli Árijové, prapředci všech indoevropských etnik mluvících indoevropskými jazyky.
K proslulým afghánským specialitám patří vonná šafránová rýže basmati obohacená tenoučkými kousíčky pomerančové kůry. Tu Ariana sice nedělá, ale její „kabuli uzbeky“ (specialita kábulských Uzbeků?) jí není moc daleko. Je to rýže basmati promíchaná s kousky mrkve, hrozinek a jehněčího. O jehněčím je to tu hlavně a jeho milovníci by Arianu neměli vynechat.
Interiér je věrnou kopií trhu perských (pardon, afghánských) koberců, kterými jsou i ověšeny stěny. Barovému pultu dominuje kopie přes dvě a půl tisíciletí starého do skály vytesaného Buddhy, kterého před několika lety Talibánci vyhodili do povětří coby artefakt předislámského modlářství. Ariana tím dává najevo, že je institucí silně netalibánskou.
Afghánské stolování je podobné všeobecně orientálnímu. Všechna jídla se rozdělují mezi stolující, a každý si tak může ochutnat od každého chodu. Doporučuji neřídit se pořadím chodů podle jídelníčku, nýbrž brouzdat namátkou tu a tam po celém jeho obsahu. Uvedené předkrmy jsou nápadně až banálně neafghánské (mozzarella s rajčaty a krevetový koktejl???). Přeskakujeme je a lovíme uprostřed jídelníčku v části označené „Speciality“. Tam nacházíme vařené taštičky plněné mletým jehněčím provázené pařeným zelím s cibulí, zalité jogurtem a posypané hrozinkami a žlutou čočkou, zvané „mantu“. A shledáváme je vhodným úvodem do afghánské chuťové palety. Kořeněné jen mírně, ale přesto výrazně orientální. Hlavní používané koření je pravděpodobně jemný a lehce nakyslý tmavočervený sumak. Vařené taštičky jsou zřejmě ta specialita, která odlišuje kuchyni afghánskou od indické i perské.
Coby milovníci baklažánů přibíráme k předkrmům porci dušených baklažánů v rajčatové omáčce a jogurtu zvanou „borani badendžan“. Baklažán po boránsku, nejspíš. Podobný přípravě perské nebo turecké: mírně dlouze smažený a dušený v olivovém oleji, a pak zalitý a dochucený omáčkami a opět znovu ohřívaný. K tomu v „Přílohách“ nacházíme porci „sabzi“ čili špenátu jen lehce přiostřeného, přičesnekovaného a přibylinkovaného. Je-li to tentýž sabzi jako v kuchyni perské, pak by ty bylinky měly být pažitka, koriandr, máta a kopr, jenže to se už ve splývající kombinaci chutí ve špenátu těžko poznává. Placičky jménem „dashi“ jsou velkým zklamáním. Jsou tuhé a gumové, chybí jim tradiční křupavost orientálních placatých chlebů a vůně čerstvé mouky, ale nejsou ani dostatečně houbovité, aby se jimi daly nasávat a vymatlávat omáčky. Je na nich poznat, že se pekly před pár dny kdovíkde a ani nebyly opětně dány pod gril nebo narychlo do prudké trouby, čímž by se alespoň ta křupavost mohla na chvíli obnovit.
Na konci parného červnového dne schneme žízní, kterou k předkrmům chlácholí dobře natočené a vychlazené plzeňské, na láhev slušného makedonského merlotu a hodně vody (třetinka za rozumných 30 Kč) přecházíme až k hlavním chodům. Jejich základ tvoří ona hrozinkami a mrkví nasládlá rýže „kabuli uzbeky“, kterou si obkládáme dvěma masovými pokrmy. První je mezi předkrmy na jídelníčku uvedený jediný orientální a jmenuje se „kofta“¨, což je mleté jehněčí uplácané do placiček a dušené v lehké rajčatové omáčce. Takový lepší karbanátek, v němž je mleté jehněčí ještě smícháno s bylinkami jako máta a s nějakými kořeníčky jako kumín nebo koriandrová semínka. Druhým je štědrá porce čtyř jehněčích kotletek podušených do rozplývavého měkoučka v pikantní červené omáčce z rajčat a nezjistitelných ingrediencí zvaná „karaji čopan“. Všechny chody zůstávají lehké a noblesní a netýrají zažívací ústrojí, jak tomu bývá někdy u kuchyně indické. Kombinace šesti exotických chodů s velkým tokem pití v gastronomickém centru Prahy se za 800 korun na osobu zdá být rozumně stráveným večerem a poučným kulturním dobrodružstvím.

Value for money
Hodnocení restaurace
Jídlo 44 bodů z 50
Prostředí 10 bodů z 10
Obsluha 19 bodů z 20,
Nápoje 8 bodů z 10,
Kvalita/cena 9 bodů z 10
Celkem 90 bodů ze 100

+ dobrá orientální kuchyně, příjemné prostředí, kulturní kuriozita
- nic

Restaurace Ariana
Rámová 6
110 00 Praha 1
tel./fax: 222 323438
Otevírací doba:
Po – Ne 11.00 – 23.00

Typ kuchyně: tradiční afghánská, s několika evropskými předkrmy

Výběr z jídelníčku:
- Kebab čalaou (grilované krůtí maso na jehle, bílá rýže basmati, zeleninová obloha, čatní) - 199Kč
- Šami čalaou - čalaou kebab-i-kubide (grilované mleté hovězí a jehněčí maso, bílá rýže basmati, zeleninová obloha, čatní) – 179 Kč
- Kebab čalaou-i-mix (grilované kuřecí, krůtí maso a mleté telecí s jehněčím, bílá rýže basmati, zeleninová obloha, čatní, perský chléb)- 209 Kč
- Ašak (taštičky plněné pórkem, speciální omáčka s hrachem a mletým jehněčím masem, jogurtový dresing) – 169 Kč
- Mantu (taštičky plněné mletým jehněčím masem s cibulí a hlávkovým zelím připravované v páře se speciální omáčkou, jogurtový dresing)- 169 Kč
- Karaji čopan (jehněčí maso, omáčka s čerstvými rajčaty, perský chléb, jogurtový dresing, zeleninový salát, čatní)- 249 Kč
- Boloni (těstová kapsa - 3 ks - plněná pórkem, bramborami, jogurtový dresing, čatní) - 109 Kč
- Qorma tarkari - (dušená zelenina po persku, perský chléb, čatní, zeleninová obloha) – 139 Kč

WT100

Výběr nápojů:
Sauvignon r. '97, pozdní sběr 0,75 l – 320 Kč
Ryzlink Rýnský r. '97, kabinet 0,75 l – 220 Kč
Rulandské bílé r. '97, kabinet 0,75 l – 320 Kč
Chardonnay r. '99, pozdní sběr 0,75 l – 230 Kč
Frankovka nebo Svatovavřinecké 0,75 l – 125 Kč
Svatovavřinecké r. '99 0,75 l – 220 Kč
Modrý Portugal r. 2000 0,75 l – 250 Kč
Makedonský Merlot nebo Cabernet – 350 Kč
Chablis – 660 Kč
Cotes du Rhone „St. Esprit“ – 660 Kč
Chateauneuf du Pape Gigognan – 520 Kč
Chassagne - Montrachet 1er Cru „Les Morgeots“ – 1140 Kč

  • Našli jste v článku chybu?