Tu zvláštní, nepříliš libozvučnou zkratku jsem zaslechl vícekrát. Pokaždé jsem si nechal vysvětlit její význam a vzápětí ho zapomněl. Až když se množily dotazy na úroveň „puorek“, na něž jsem neznal odpověď, jal jsem se pátrat, co za slangovým názvem vlastně vězí. Zjistil jsem, že ta čtyři písmena znamenají zkratku pro restaurace, zřizované naším největším pivovarským podnikem a znamenají Pilsner Urquell Original Restaurant. V Praze fungují již tři tyto podniky, z nichž největšímu ohlasu se těší Kolkovna. V poledne prý beznadějně obsazená a večer dostupná pouze po objednání stolu pár dnů dopředu. Tyto argumenty mne přivedly před vzhledný portál, široké výlohy se secesně vyvedenými nápisy: Kolkovna. První rozhlédnutí bylo slibné. Sympatický výčep s několika kulatými stolky určenými pro ty, kdož si přijdou vypít jedno dvě piva „naprudko“. Hlavní část restaurace vyhlíží jako typická pivnice, ovšem vyššího kalibru. Dlouhá místnost, rozdělená tak, že zadní třetina tvoří jakési pódium, tím prostor ozvláštňuje a zbavuje monotónnosti. Žebra klenby, dřevěná podlaha, stoly s deskami ze světlého masivu a uklidňující odstín malby stěn, vše působí klidně, důvěryhodně.
Po malých průtazích, vzniklých tím, že jsem samozřejmě oslyšel rady kamarádů a stůl předem neobjednal, jsme byli usazeni. Avšak s podmínkou, že máme pouze omezený čas, a to do doby, než se dostaví ti prozíravější, kteří svou návštěvu avizovali. Takže jsme bystře pročetli jídelní lístky a sestavili kompletní menu. Já, protože jde o „českou hospodu“, jsem v tomto duchu složil i objednávku a poručil si následující skladbu: variace marinovaných sleďů, kuřecí salát Kolkovna, moravský vrabec a jako „konečnou“ hruškový štrůdl. Můj dnešní parťák poskládal jednotlivé chody bez vazby na tradici. Po tomatové polévce „šel“ staropražský salát s grundlemi, za ním čekala vepřová panenka v kabátku z anglické slaniny. Zřejmě vytušil, že porce budou řádné, obešel se bez dezertu.
Místnost se zaplnila, a zatímco jsme čekali u nahých desek stolů, které by si možná alespoň jednoduché prostření zasloužily, bylo možné nerušeně pozorovat práci personálu. Vesměs mladí lidé pracují systémem v podnicích této kategorie obvyklým. Nemají určený svůj rajon, vzájemně se zastupují podle potřeby. U stolu můžete tedy vidět postupně celou směnu. Příjemným poznáním v Kolkovně bylo, že všichni, kteří se objevili u nás, vykazovali stejnou úroveň. Všichni „na place“, oděni v dnes tolik moderní trika s emblémem restaurantu, příjemná v tom, že dobře ladila s valéry interiéru, byli stejně pozorní, pohotoví a příjemní. Eleganci úborů „jistily“ nápisy, umně vyšité, nikoliv nastříkané barvou po čase prýskající.
Objevily se naše předkrmy. Na stylizovaném prkénku kousky ryb, doplněné třemi druhy omáček a vcelku dovedně dozdobené. Snítka kopru, žhavé oči malých rajčátek vykukující z kadeřavých listů salátu – bohužel to byl pro dnešní večer první a poslední vydařený pokus o pohledový zážitek. Krmě byla i jinak zdařilá. Porce sleďů, vláčné tak, že se na jazyku samy rozpouštěly za doprovodu celých šiků jemných chuťových komponent z citronové, koprové a hořčičné marinády. A bezchybně ošetřený Prazdroj – ten byl dnes naším hlavním nápojem – chmelově nahořklý a živý díky lehce štiplavému oxidu, přesně vyplnil mezírky ve skladbě každého sousta. Jenom přiložené trojhránky z listového těsta – kmínové krutony – nebyly po mém soudu tím správným průvodcem rafinovaným chutím ryb. Tmavý chléb, čerstvý a vonící, se s nimi snoubil mnohem zdařileji. U mého kolegy v protější židli jsem ale přílišnou spokojenost nezaznamenal. V polévce, husté více, než by se slušelo i na omáčku, navýše po zahuštění neprovařené, neobjevil žádnou další zajímavou chuťovou stopu, o avizovaném sherry nemluvě. Takže po prvním kole jsem vedl na body.
Tolik už se mi nedařilo při volbě hlavního chodu. Po době, která trvala na vteřinu tolik, aby nebyla příliš dlouhá, zanesl číšník další jídla. Tentokrát měl spolustolovník navrch již napohled. Ne snad, že by jeho panenka byla mimořádně vkusně komponována a doplněna originální garniturou, to opravdu ne. Ale změť na mém talíři vyhlížela tak, jakoby někomu plný talíř upadl na zem a všechno bylo nahrnuto zpět – snad botou. Skutečně nelákavá halda, kde v jedné hromadě nakupené houskové a špekové knedlíky byly prostoupeny bez ladu nahloučeným zelím, červeným i bílým. Maso se ztrácelo pod touto kupou, domaskované přelitou šťávou. Nedosti však na tom. Celá ta směs nevynikala žádnou mimořádnou chutí. Houskové knedlíky, bez pevného těla a příliš nadýchnuté, nebyly takové, které předepisuje paní Rettigová. A ty špekové, vzhledově v pořádku, byly nejspíše dřívějšího data narození. V limitu bylo jen maso, dobře propečené, uměřeně kořeněné, se šťávou vyvážené chuti a správně viskózní. Doplněné o zelí – červené bylo vydařenější bílého – bylo sousto masa takové, jaké by mělo být pokaždé.
Stoprocentní ale nebyla ani panenka na protějším talíři. O čárku více upečená, suchá a bez výraznější stopy koření. Ani badýr z anglické slaniny nedokázal oživit maso, jehož vlastní šťáva byla vypečená. A tymiánové ratatoule (opsáno přesně z lístku) nemělo tolik síly, aby oživilo trošku fádní dojem jindy tak dobrého masa.
Stav našeho pomyslného souboje byl po druhém chodu vyrovnán. I když ne dokonalý, přece jen lepší pokrm si objednal můj přítel. Já jsem vsadil na tolik propagovanou, znovuobjevovanou českou kuchyni a nevyhrál jsem. Ale nebylo tomu tak zcela. Hruškový štrůdl se šlehačkou zčásti vylepšil doposud matný dojem z kuchyně v této jinak příjemné restauraci. Voněl a chutnal jako od maminky – ten štrůdl. Hodně ořechů, přiměřeně skořice a hrušek, vše společně s listovým těstem, propečeným na správnou úroveň, to patřilo k příjemným zážitkům večera. Dobrá a silná káva přičísla pocuchaný dojem.
Za popsanou večeři chtějí v Kolkovně 686 korun. Díky příjemné, až na detaily dobře vyladěné atmosféře a pozorné obsluze se zdá být cena v pořádku. Ovšem v podniku, který chce a má vystupovat jako lepší reprezentant českého pohostinství, zůstal tým kuchařů hostu něco dlužen.
Pilsner Urquell Original Restaurant Kolkovna
V Kolkovně 8, 110 00 Praha 1
Tel.: 02 / 24 81 97 01, fax: 02 / 24 81 97 02
Otevírací doba: denně 11.00–24.00
Počet míst: restaurace 100, bar 60
Druh kuchyně: tradiční česká s prvky mezinárodní
Přijímané platební karty: všech renomovaných bankovních domů
Jídelní lístek: angličtina, němčina,
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina,
Země původu nabízených vín: Austrálie, ČR, Francie, Itálie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20
Celkem: 48 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Čerstvé feferonky se sýrem 109,-
Boršč 49,-
Pečená vepřová žebra 149,-
Penne al Formo con Spinach – zapečené Penne se špenátem, ořechy a sýrovou omáčkou 99,-
Plněná sépie na lávovém grilu - sépie plněná brokolicí a lososem, tymiánové ratatouille, brambor 248,-
Krůtí steak dle plzeňského sládka – plněný Nivou a vlašskými ořechy, se smet. špenátem 189,-
Smažená jablíčka obalovaná ve vanilkovém těstíčku, karamelová omáčka 78,-
Výběr z nápojového lístku:
Plzeňský Prazdroj 12 % - 0,5 l 29,-
Výběr z vinného lístku:
Veuve Cliquot Ponsardin 2800,-
Muškát Moravský ´00 pozdní sběr, ZD Sedlec 250,-
Riesling, dry – Jacob´s Creek, Austrálie 680,-
Svatovavřinecké ´98, Habánské sklepy 330,-
Valpolicella, Itálie 298,-
ČLÁNKY DO MAILU