Produkce je rovnoměrně rozdělena mezi vína bílá a červená
Sestupujeme z alpských úbočí abychom nahlédli do největší oblasti severovýchodní Itálie, která – shodně s metropolí této části země - nese slavné jméno: Veneto. Tam, kde se část italského území, vyhřezlá z horní části proslulé „boty“, vrací poslušně zpět, mezi jezerem Lago di Garda na západě a z východu omývána vodami Jaderského moře se prostírá 90 tisíc hektarů vinohradů. Plochy, které tvoří třetinu celé italské rozlohy vinic, jsou soustředěny převážně na dvou místech oblasti. Západně, od jihovýchodního břehu jezera Garda k Veroně, na východě potom v trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří města Benátky, Padova a městečko Conegliano severovýchodně od Trevisa. Z uvedené výměry je asi třetina, přesněji 35 tisíc hektarů, zařazena do kategorie D. O. C., což představuje druhé místo v Itálii. Osm a půl milionu hektolitrů roční produkce je téměř rovnoměrně rozděleno mezi vína bílá a červená. Vinohrady poté, co sešplhaly z jižních úbočí Alp, se rozprostřely v nížinaté krajině. Nejvíce se jim zalíbilo podél řeky Pád, kde réva nalezla optimální půdu a vyhovující klima. Tamní podmínky dobře svědčí importovaným odrůdám, přesto zde většinu tvoří výsadby tradičních sort. Těmi jsou především Garganega, Trebbiano nebo Vespaiolo pro přípravu bílých, červená zde školí hlavně z hroznů odrůd Corvina, Rondinella či Molinara. Ke zvláštnostem oblasti patří Tocai Bianco a Tocai Ross, která svým názvem zavádějí k zařazení mezi speciály. Ale není tomu tak, v obou případech se jedná o suchá, svěží vína.
Typickým představitelem zdejších bílých je Soave, kupáž bílých odrůd Garganega a Trebbiano, báječné, zlatavé víno s chutí medu, ořechovým dozvukem a opulentní ovocitostí. Slavná Soave nabízí Anselmi nebo Pieropan. Stejně věhlasným reprezentantem mezi červenými je Valpolicella. Víno, které umí poskytnout příjemný zážitek, ale jehož kvalita značně kolísá a mnohdy zůstává své pověsti něco dlužno. Z osmdesáti procent vystavěné na odrůdě Corvina, stopově doplněné o sorty Rossignola, Barbera, Sangiovese a další, dává vína lehčí barvy, ovocito-višňového buketu se sladko-hořkou chutí, patrným podílem jádra a méně výrazného těla. Mezi lepší zástupce Valpolicella patří z nabídky Allegriniho Superiore La Grolla nebo Bolla od Jaga. Bardolino je další z vín, spojených s oblastí Veneto. Lehká, zářivě jiskrná s jemnou vůní a bohaté chuti – taková jsou vydařená Bardolino, růžová nebo červená, leckdy i v podobě frizzante. Převážně z okolí Lago di Garda se však vyznačují pohříchu méně vyrovnanou jakostí, takže těch opravdu vydařených není mnoho. Mezi ně lze zařadit ta z Vigne di San Pietro nebo Jago Bolla.
Jak zde již bylo uvedeno, stále výrazněji se prosazují vína z odrůd původně francouzských, zejména na bázi Merlotu a Cabernetů. V souvislosti s jejich úrovní je nejčastěji zmiňováno jméno Maculan a jejich kupáže Brentino či Vigneto Fratta. Mezi známá monoodrůdová vína patří Cabernety a Pinoty Nero z Breganze.
Ke specialitám Veneta jistě patří Prosecco, lehké a suché, zvláště pak velmi málo rozšířená vína z odrůdy Wildbacher, ostrá a výrazná, známější ze Západního Štýrska jako Schilcher.
