Manažeři odpovídající v našem barometru se výraznou většinou postavili proti zavedení majetkových přiznání – 80 procent bylo proti, pro se vyslovilo jen 16 procent. Podle mnohých z nich jde o velmi nebezpečný institut, který pluje na vlně lidské závisti a je snadno zneužitelný při úniku dat, jenž se při míře korupce v České republice rozhodně nedá vyloučit.
„Je to snaha získat politické body rozněcováním závisti a nenávisti k bohatým, komentoval své negativní stanovisko jeden z ředitelů. Jiný napsal: „Kdo si takový majetek dokázal nakrást, uměl ho i bezpečně uklidit. Bude to jen nástroj k šikanování těch poctivějších úspěšných. Další však podpořil opačné stanovisko argumentem: „Kdo přišel k majetku legálně, neměl by s majetkovým přiznáním jistě žádný problém.
„Majetková přiznání jsou zdánlivě neškodná, ale nepochybně jsou pro tuto vládu jen prvním krokem k progresivnímu zdanění bohatých, které by podlamovalo ekonomickou aktivitu elit, napsal další z manažerů. Druhý ale uvedl: „I když sám pravděpodobně spadám do skupiny občanů, na kterou by se vztahovala povinnost podat daňové přiznání, tak mně to nevadí a ani nijak nepohoršuje. Majetková přiznání jsou označována za výmysl levice, ale podle mého názoru by je měly prosazovat především pravicové strany. Je v jejich zájmu, aby majetek i kapitál byly plně transparentní.
Proti byl i ředitel, který řekl: „Samozřejmě v době obrovských politicko–ekonomických změn od roku 1989 došlo k mnoha podvodům, ke zneužití neúplných nebo nefunkčních zákonů či zne–užití postavení. Touto etapou však prošly prakticky všechny státy světa, i ty nejvýkonnější. Teď je již pozdě snažit se o retrospektivu. Dnes již funguje velké množství firem na bázi klasické podnikatelské dřiny a stát má již nástroje na kontrolu případných daňových úniků. Jinou otázkou je míra využívání těchto nástrojů.
