Je až zarážející, s jakou vytrvalostí výrobci automobilů odolávají přílivu moderních technologií. Dnes špičkově technologicky vybavená auta mají head up displej, couvací kameru, infračervenou kameru pro noční vidění, pohon, který spolupracuje s navigací a řadí podle toho, jak vypadá profil silnice o půl kilometru dopředu, umí přehrát DVD nebo naladit televizi. Jenže odhlédneme-li od nadšeného srovnání takto vybaveného vozu se základním modelem Škody Fabie, zjistíme, že „super“ technologie jsou vlastně desítky let staré.
Head up displeje měli letci snad už ve Vietnamu, noční vidění jen o pár let později a minikamery jsou mezi námi také od dob studené války. Dá se říci, že největší multimediální pokrok za posledních deset let byl konektor na iPod. Přitom právě automobilky mají drahé technologie zlevňovat. Vyrobí-li se milion aut s parkovací kamerou jednoho typu, přijde jeden kus kamerky na dolar. Možná méně. Kolik aut se dnes dokáže připojit na internet a například automaticky aktualizovat mapy navigace? Kolik manažerských limuzín, těch, kde nejdůležitější osoba sedí vzadu vpravo, je vybaveno zabudovaným počítačem s tiskárnou a připojením na internet?
Naštěstí existuje něco jako stimulovaná poptávka. Za poslední dva roky vznikly desítky velmi kvalitních webů zabývajících se montáží počítače do auta. Dokonce už tenhle specifický druh elektroniky dostal i nové jméno – carputer. Amatérští nespokojenci nedělají nic jiného, než co je popsáno o pár řádků výš – přizpůsobují současné počítače tomu, aby je bylo možné zabudovat do auta. A poměrně dobře se jim daří. Vznikají proto firmy, které projekt carputer hodlají přenést do komerční sféry.
„Funkcí carputeru může být daleko větší portfolio než jen připojení na internet. Stačí se zamyslet,“ říká Steven Hedges ze společnosti CP Pro, která projekt počítače do auta připravuje. Dle něj vůz po příjezdu do garáže sám zkontroluje svůj technický stav, vypíše chyby z řídící jednotky a upozorní servis, kde si objedná například výměnu oleje a po SMS konzultaci s majitelem přímo zamluví termín návštěvy, který se pak uloží do kalendáře v mobilu nebo PDA. Pak se podívá do domácího datového centra, jestli jsou pro něj připravena data k aktualizaci, například nové mapy nebo pár nových filmů… Přitom to celé zdaleka není sci-fi, jde o dnešní, existující technologie, které jen potřebují společné funkční zastřešení a podporu ze strany výrobců automobilů.
Pravdou je, že poslední roky inovacím tohoto druhu nepřejí. Velké automobilky do výzkumu a vývoje obvykle investují mezi 1,5 až šesti procenty svých výnosů, což je sice v absolutním měřítku spousta peněz, nicméně za inovativní tahouny je ve srovnání s technologickou špičkou, která do výzkumu reinvestuje běžně třetinu obratu zrovna označit nelze. A i ta uvedená procenta nyní rychle mizí ve vývoji co nejšetrnějších modelů. Evropská unie přistoupila už před třemi lety ke stanovení limitu 120 g/km oxidu uhličitého do roku 2015 s tím, že 65 procent všech nových vozů musí tento standard splňovat už od roku 2012. Z toho plyne, že pro automobilky je technologická výbava vozů méně důležitou prioritou. Na druhé straně pokud soukromí nadšenci vyvinou vlastní standard carputeru za pořizovací náklady, snad si za podobné vylepšení automobilky neřeknou o tak nehorázné peníze, za které se ještě dnes prodává taková banalita.