D i s t r i b u č n í s p o l e č n o s t i
Elektrárenské a plynárenské firmy čekají na investory už čtvrtý rok. Další čtyři roky bude trvat, než se dočkají. S investicemi, které zastaralé sítě potřebují jako sůl, si zatím pomáhají, jak umí.
Podle původních plánů dokončení privatizace sem měli tyto prostředky přinést zahraniční i domácí investoři. Zejména zahraniční firmy se tak měly v osmi elektrárenských a osmi plynárenských distribučních společnostech ucházet o dosud nezprivatizovaný státní podíl. Nová vláda však rozhodla, že se tento plán prozatím odloží a že nebude tak jednoduchý.
Ve svém plánu dokončení privatizace distribučních společností sice upřesnila termíny, pro poradenské firmy, které ji mají připravit, však má jiné zadání.
Poradci, kteří měli původně najít distribučním společnostem nejvhodnější investory, budou nyní podle náměstka ministra průmyslu Ladislava Dvořáka pracovat pouze na způsobu privatizace. Bude hotový do roku 2000 a může kromě prodeje státního podílu vybranému nebo vybraným investorům zahrnovat i jiné způsoby privatizace. Navíc může být u každé ze šestnácti nabízených firem odlišný.
Vládou schválená varianta se pak připraví a provede do konce roku 2002.
Poradenské firmy - pro energetiky je to First Boston a pro plynárenské distribuční společnosti Price Waterhouse Coopers - si však se změnou zadání nemusejí lámat hlavu. Na projektech se totiž zatím nepracuje.
Jako poradce si je sice vybrala už Tošovského vláda, ke šťastnému startu projektu však dosud chybí to podstatné - závazná smlouva s Fondem národního majetku.
Půjdou zatím ke dnu?
Přestože jedním z argumentů pro rychlejší dokončení privatizace je nedostatek investičních prostředků, firmy zjevně i novou nejistotu přežijí. Všechny jsou ziskové a všechny do modernizace sítí a u plynu do výstavby nových přípojek investují. Své plány pouze řádově snižují - místo miliard jsou to stamilionové částky.
Na nedostatek finančních prostředků si představitelé firem stěžují s železnou pravidelností. Nejhlasitěji samozřejmě v období, kdy probíhají diskuse o tom, jak se bude plyn a elektřina zdražovat.
Každoroční plán investic je pro osm plynárenských a osm elektrárenských distribučních společností skutečně vždy tak trochu sázkou do loterie. Tržby jsou jakž takž jasné jen pro první polovinu roku, ve druhé se totiž mění ceny a ministerstvo financí je vždy vyhlašuje až v červnu.
Pomoz si sám
V nejistotě, zda přijde opravdu vydatná finanční injekce, kterou měli přinést zahraniční investoři, si zatím distribuční firmy půjčují jinde. Rozvojové programy nejčastěji financují z bankovních úvěrů, některé zvolily cestu emisí dluhopisů.
Všechny sice upozorňují, že tyto dluhy a jejich úroky zbytečně prodraží energii spotřebitelům, problémy s půjčováním však nemají.
Naopak, pokud se rozhodnou k větším investicím, z finančních zdrojů mohou vybírat. „Firmy mají monopolní postavení jediného dodavatele, jsou relativně solventní a žádná z nich není tak zadlužená, že by jí banky další úvěr odmítly, říká analytik Ondřej Daťka z firmy Patria Finance.
„S umístěním miliardové emise jsme neměli vůbec žádné problémy, tvrdili i představitelé Severomoravské energetiky. Možnost obligací mají i další firmy, mnohé ji však zatím nechávají otevřenou. „Investujeme tak, abychom udrželi zadluženost v rozumných mezích, říká generální ředitel Středočeské energetiky Jaroslav Hába. Firmě sice letos valná hromada vydání obligací schválila, investice ve výši 1,4 miliardy korun však zatím stačí pokrýt i úvěry.
Přání otcem myšlenky
Podle některých hlasů by levnější zdroje mohly přijít zvenčí - vláda by se podle nich měla zamyslet nad tím, zda by v mezičase (rozuměj do dokončení privatizace) k posílení rozvojových investičních programů nepřispěly depozitní certifikáty umístěné na zahraničních trzích.
Nebezpečí takového plánu je však evidentní. Ve druhém kroku by majitelé certifikátů mohli firmy ovládnout už před dokončením jejich privatizace. „Před rozhodnutím o privatizaci bychom se zřejmě takovému zadlužení v zahraničí bránili, říká opatrně i náměstek Dvořák.
Podle Daťky jsou tyto obavy oprávněné. Certifikáty těchto malých firem by se po-dle něho v zahraničí stěží prodaly a o jejich upsání lze uvažovat pouze v případě, že by se prodávaly s hlasovacími právy, nebo u nich byla možnost výměny za akcie.
Světový trh není momentálně plánům na vydávání dalších derivátů na cenné papíry z východní Evropy nijak zvlášť nakloněn. I když se v posledních dnech nálada trochu zlepšila a například v předminulém týdnu dokonce rostly akciové indexy většiny trhů, včetně USA a Londýna, problémy s umísťováním nových emisí mají nyní i velké a renomované firmy.
Stát otěže nedrží
Financování rozvoje ostatně není podle Dvořáka pro stát u těchto firem otázkou číslo jedna. Své úsilí zatím vláda soustředila na jiný cíl, získat zpět ztracenou majoritu. Poté, co svůj podíl prodal Restituční a investiční fond, zbylo státu (přesněji FNM) ve firmách 47 až 49 procent akcií. Výjimkou je pouze Středočeská energetika s 51 procenty.
Posílením nejsou ani města a obce, které v privatizaci získaly dohromady v každé z místních firem 35 procent akcií. Mnohé se chovají jako nezávislí vlastníci. Akcie s omezenou obchodovatelností sice nemohou prodat, prodávají však hlasovací práva nebo podepisují smlouvy o budoucím prodeji.
Pro posílení své pozice nyní vykupuje stát od drobných kuponových vlastníků akcie plynárenských firem, podle Dvořáka však do budoucna počítá i s elektrárenskými distribučními společnostmi. „Tento úkol je pro nás naprosto prvořadý, zdůrazňuje náměstek ministra. Dalším je ustavení nezávislého regulátora, který bude dohlížet na ceny energií, a teprve poté se bude rozhodovat o prodeji státních podílů.
