Studie sociologa Bernda Martense o názorech šéfů firem ze spolkových zemí východního Německa přinesla nečekané výsledky. Šéfové firem indoktrinovaní výukou marxismu-leninismu v dobách NDR jsou tvrdými kapitalisty bez sociálního cítění. Manažeři, kteří vyrostli v bývalém západním Německu, mají větší pochopení pro sociálně-tržní ekonomiku.
Tvrdí zastánci kapitalismu. Tak popisuje německý sociolog Bernd Martens šéfy východoněmeckých firem, kteří zažili éru Německé demokratické republiky. Jak je možné, že tito lidé jsou většími zastánci kapitalismu bez příkras než jejich západoněmečtí kolegové?
„Šéfové firem z východní části Německa jsou obvykle méně bohatí než jejich západoněmečtí kolegové. Z čistě ekonomického hlediska nejsou větší kapitalisté. Ale oni myslí více kapitalisticky, více radikálně vzhledem k tržnímu prostředí. To znamená, že souhlasí více s neoliberálními názory,“ vysvětlil Martens v rozhovoru pro týdeník Die Zeit.
Šéf Trabantu nedá na auta z bakelitu dopustit:
Bavlna a pryskyřice? Byli jsme světová špička, tvrdí bývalý šéf Trabantu
Připomíná to přísloví Poturčenec horší Turka. I když mnozí z nich zažili komunistický režim, jehož ekonomická doktrína vycházela z učení filosofa a teoretika dělnického hnutí Karla Marxe (v Německu si připomínají dvě stě let od jeho narození), sami přemýšlí v kategoriích maximalizace zisku za každou cenu. Martens tvrdí, že východoněmečtí manažeři přijali myšlenku konkurenčního prostředí jako osudovou, bez možnosti modifikace.
Státní regulaci odmítají důrazněji než šéfové firem na západě země. Na odbory hledí jako na problémový element ve firmách. Naopak manažeři ze západního Německa zastávají názory více sociálně-tržní.
Těžké začátky po roce 1989
Může to souviset také s tím, že vybudovat firmu na východě Německa bylo daleko těžší než na západě. Jedná se často o menší firmy. Jejich zakladatelé museli čelit i zavedené konkurenci ze západu země. Často mají méně peněz na odměny pro své zaměstnance. Je to také výměnou za to, že vůbec práci lidem dávají.
Martens tvrdí, že okruh oslovených ředitelů firem je dostatečně velký. Svůj výzkum začal v roce 2002 a údajně kontaktoval všechny společnosti střední velikosti ve spolkových zemích Durynsko, Sasko-Anhaltsko a Sasko. To znamená firmy s 50 až 1000 zaměstnanci. Celkem to je 364 firem. Na západě Německa šlo zhruba o stejný počet respondentů.
Rozhovory zjišťující názory ředitelů firem se opakovaly během osmi let několikrát. Podobných výsledků tým sociologů dosáhl i při šetření se šéfy firem v Maďarsku a Polsku.
Zajímavé je také to, že většina šéfů firem z východu Německa měla zkušenosti s řízením lidí ve státních společnostech už před rokem 1989 v době vlády Ericha Honeckera. Často od nich slyšel i melancholické vzpomínky na dobu centrálně plánované ekonomiky, kdy bylo možné plánovat produkci na pět let dopředu.
„O některých ředitelích firem bych dokonce řekl, že se stali podnikateli proti své vůli,“ uvedl sociolog. Na druhou stranu asi třetinu firem na východě Německa vedou manažeři pocházející ze západního Německa.
Dále čtěte:
