Podivný pláč trutnovský

(EURO 18, 25/2002)

Vážený pane řediteli Heřmanský,
přestože nejsem příznivcem slovních přestřelek na téma, k němuž již bylo vše nesčetněkrát řečeno, musím v krátkosti reagovat na Váš dopis adresovaný mně a otištěný v týdeníku EURO v čísle 25. Důvodem je pouze to, že kromě Vašich osobních postřehů týkajících se mé osoby obsahuje určité mystifikace, které by mohly poškodit naši společnost, a já jakožto její ředitelka cítím povinnost uvést je na pravou míru.
Redakce týdeníku EURO k mému střízlivému článku bez osobních invektiv přiřadila titulek Podivný pláč trutnovský, který Vás patrně popudil, a samotný obsah článku byl pak již pro Vás asi druhořadý. Nemohl byste totiž jinak říci, že bych měla raději dělat mluvčí vlády, když v článku, na nějž tak reagujete, vládu otevřeně kritizuji například za systém investičních pobídek, diskvalifikující kapitálově slabší české podnikatele oproti investorům zahraničním. Toto přece, mimo jiné, kritizujete i Vy v Trutnovské výzvě.
Máte jistě pravdu, že vývoj kursu české koruny zcela neodpovídá vývoji národního hospodářství. Tomu však neodpovídal ani v době, kdy bylo za jeden americký dolar možné utržit 40 Kč, a tehdy jste se proti němu – alespoň pokud je mi známo - nebouřil. Hlavní myšlenkou mého článku, kterou snad většina čtenářů pochopila, nebylo napadnout Vás a ostatní tvůrce Trutnovské výzvy, ale upozornit na to, že vývoj kursu koruny, který je v tuto chvíli pro všechny exportéry nepříznivý, není jevem nahodilým a bylo jej možné předvídat, a tím pádem se na něj včas připravit. Jak, to jsem ve svém článku uvedla relativně podrobně. Zároveň si jako občan této země, který zde platí daně a chce, aby o něj bylo dobře postaráno, opravdu nemyslím, že by vláda měla investovat například do toho, že exportérům zmírní dopad kursového rizika, když je úroveň některých klíčových veřejných sektorů, jako je zdravotnictví a školství, taková, jaká je. Stát by měl zasahovat do událostí, jež občané a podnikatelé nemají šanci ovlivnit a do těch dle mého názoru ztráty exportérů v důsledku kursového rizika opravdu nepatří. Zároveň považuji za nepravděpodobné předpokládat, že vláda podobnou intervenci udělá zrovna před volbami – když může získat (a určitě získala) řadu hlasů tím, že lidé díky silné koruně levněji vybaví domácnost, pořídí dovolenou a tak dále.
Konečně ve svém dopise rovněž hodnotíte význam společnosti Novitex, kterou řídím, přestože ji patrně vůbec neznáte. Uvádíte údaje, které jsou zcela v rozporu se skutečností. Nevím, jaký oborový adresář jste použil jako zdroje. Faktem je, že společnost Novitex je vlastníkem nejtradičnějšího vlnařského výrobního areálu ve střední Evropě, který dává práci 350 lidem. Byla založena na podzim roku 2000 a již v roce 2001 dosáhla obratu 280 milionů Kč, letos předpokládáme obrat 350 milionů Kč. Export u nás představuje 90 procent, takže vývoj kursu české koruny se nás samozřejmě týká velice a zcela přímo. Jsme součástí skupiny, která vytvořila za poslední dva roky 500 nových pracovních míst, a přestože jsme jako firma nová museli realizovat řadu nových investic, podařilo se nám vytvořit žádoucí rezervy. Souhlasím s Vámi, že to nikdy není jednoduché. Je však určitě rozdíl mít v důsledku silné koruny pouze nižší zisk, nebo být v červených číslech a bát se o svoji existenci. Pro účely minimalizace rizik mají naše firmy ředitele, ekonomy, obchodníky, vizionáře a účetní. Někdo dává firmě směr, někdo to musí všechno dobře spočítat. A hlavně včas. Do značné míry je to o informacích, které musíte zjistit a zpracovat ve správné době. Je nezbytné, abyste měl pro rozhodování o Vaší firmě vždy dobré a důvěryhodné zdroje. Věřím, že obvykle máte lepší než ty, které jste použil při psaní dopisu, na nějž reaguji.
Vážený pane řediteli, závěrem Vám přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci a Vaší firmě, vůči níž mám vzhledem k jejím dosavadním výsledkům úctu i respekt, dlouhotrvající prosperitu.

Eva Rybková,
ředitelka Novitex, s. r. o.
členka představenstva Sukno, a. s., pro obchod a marketing