Podkavkazské dědictví

Na český trh se dostávají málo známé odrůdy

O tom, kde se objevily první keře révy a kdo z jejích hroznů připravil první víno, se můžeme jen dohadovat. Je ale jisté, že Gruzie a vinařství se vyvíjely souběžně a od počátku dějin této malé země pod Kavkazem. Po více než tři tisíce let - a možná daleko, daleko déle - se v zemi nepřetržitě réva pěstuje a víno je samozřejmou součástí historie národa. Z pěti set odrůd, které mají dle tvrzení místních svůj původ v Gruzii, se jich tam dnes využívá asi čtyřicet. Kakheti, Kartil, Imereti, Racha-Lechkhumi a další, to jsou exotické názvy zdejších oblastí a regionů. Vinařská mapa země se dělí na východní a západní část. Prvně jmenovaná zahrnuje především nížiny Alazani a Yori, potom také jižní svahy Kavkazu a Gomborských hor. Využívá se zde především odrůd pro nás jen málo známých, jako jsou Tsinandali či třeba Khikvi.
Západní oblast je především na obou březích řek Tskheniskali a Rioni. V Racha-Lechkhumi, tak se nazývá nejvýznamnější západogruzínský region, se réva šplhá po stráních hor až do výše 800 metrů nad mořem. Půda, klima, specifičnost odrůd, to vše je předpokladem pro produkci široké škály vín ve všech kategoriích. Ze zmínku jistě stojí polosladké Kvanchkara, které se připravuje z místních sort Alexsandrouli a Mujureluli. Vedle nich se zde využívají i jiné „exoty“ - Tsulukizes Tetra a Ojaleshi, což je místní pojmenování merlotu. Nové technologie a způsoby zpracování učinily z původně natěžkaných vín s vyšším stupněm oxidace, pro našeho konzumenta nijak lákavých, příjemná, moderně pojatá a dobře pitelná, která by mohla probudit široký zájem klientů. O to, aby se to lepší z gruzínské vinařské produkce dostalo na náš trh, se stará společnost VGB 97. Z rozsáhlé nabídky si vybrala producenta Teliani Valley, který se pyšní širokou škálou vín v mimořádné kvalitě. A právě z portfolia této společnosti pocházejí dnešní vzorky.

Tsinandali 2002 – suché, Teliani Valley, Tsinandali

Víno má bledavou, jen lehce nazlátlou barvu chladného tónu. Kytka je zastřená, nijak výrazná a ve skladbě skromná, parněji se projevuje tenký výraz jižního ovoce. V chuti vystupují ovocité prvky výrazněji a jsou doprovázeny nepatrnou sice, ale znamenatelnou stopou hořčinky. Závěrečné dochuti dominují kyseliny. Pozvedají doušek výraznou živostí, trvající po celou dobu odeznívání. Ovšem vzhledem k tenkému, jednoduše komponovanému tělu působí dochuť právě díky razanci kyselinek přece jen trochu stroze s jednoznačnou tendencí k astringenci.

Mukuzani 1997 – suché, Teliani Valley, Tsinandali

Temná barva granátů, jiskřivé pablesky a mocný buket bohatě vyzrálých tmavých peckovin, tím se víno představí. Obsažná chuť intenzitou trochu pokulhává za důrazným buketním projevem. Jako dominantní tu vystupují prvky kompotovaného tmavého ovoce. Bohatá vyzrálost je v závěru chuťové skladby oživena kyselinou a lehkou stopou taninu. Závěr vyznívá na víno svého věku překvapivě lehce a má až mladistvou dohru. V samotném odeznění si malý part zahraje sotva znatelná stopa cukru a doladí tak dozvuk do příjemného konce.