Myslel jsem, že špatně slyším. Nebo že to je chyba, na níž mají v televizi talent: k tváři politika na obrazovce připojí chybné jméno i politickou příslušnost. „Polsko se postavilo do čela boje za evropské hodnoty. Musíme mu být vděční,“ řekl hrdě v Událostech, komentářích na ČT senátor Tomáš Jirsa.
Jirsu jsem naštěstí viděl i slyšel poprvé v životě, takže jsem logicky myslel, že je komunista. Nebo něco na ten způsob: myšlenkově prostě ukotvený někde mezi Vojtěchem Filipem, Tomiem Okamurou a Kyrgyzstánem, což se nám v Česku poslední dobou nebezpečně často stává. Směs nativismu, populismu, autokratického konzervatismu a taky dávka osobního bláznovství. I v Polsku se totiž poslední dobou vehementně pustili do demontáže liberální demokracie inspirované „neliberální demokracií“ maďarského premiéra Viktora Orbána, pro změnu inspirované Ruskem a Čínou.
Což je mimochodem k těmto dvěma zemím dost nefér, protože nikdy nic demokratického ani nepředstíraly. Takže i polská veřejnoprávní média nyní připomínají hlásnou troubu vládnoucí strany Právo a spravedlnost, justici začínají stále více vládnout politici a zemi zezadu vede paranoik Jaroslaw Kaczynski, jenž nemá žádnou oficiální vládní funkci. Ostatně co taky chcete od starého muže, co místo s manželkou žije s kočkou? Ano, svým způsobem by vlastně mohl dělat i mnohem horší věci než zbavovat Polsko demokracie.
Ale zpět k Jirsovi: k mému zděšení není komunista, ale z ODS. Ta si v lepších časech říkala konzervativně-liberální strana a já ji i proto dlouho volil. Myslel jsem, že konzervativní například znamená, že šestasedmdesátiletí muži včetně expředsedy ODS Václava Klause nenosí těsné elastické džíny, ale slušné pánské oblečení, protože už mají krizi středního věku i osobní identity dávno za sebou. A slovo liberální že má něco společného se svobodou, jež má bohužel stále méně společného s Polskem.
Přečtěte si: Stropnický nabídl Starostům novou koalici. Ti ho odmítli
Navíc jsem chtěl taky věřit šéfovi ODS Petru Fialovi, který nás tak rád veřejně ujišťuje, že paříme na Západ. Tak proč nás sakra některé kádry strany pořád táhnou na Východ? „Polsko si svou politiku vždy dokázalo uřídit samo,“ řekl senátor Jirsa. Fakt? Nemalou část historie řídily politiku Polska úplně jiné země, hlavně Rusko, Rakousko, Prusko a Německo, a když měl zrovna náladu, tak částečně i Napoleon Bonaparte. A když Polsko zrovna existovalo, jako třeba mezi 1. a 2. světovou válkou nebo po ní, skončilo buď s vojenskou diktaturou, nebo tzv. výjimečným stavem.
Fakt to tedy má podle Jirsy takhle vypadat, když si země řídí politiku sama? A za co vlastně máme být Polsku vděční? Pravda, možná za Kaczynského, který nepotřebuje žádnou satiru, karikaturu ani stand-up, protože i nejbrutálnější zesměšnění vždy trumfuje vlastní skutečností. Samozřejmě Jirsovi rozumím: za jeho obdivem k Polsku není nic jiného než vzdor EU. Ten se jistě občas hodí, když se i v Bruselu zblázní, což se vám ostatně přihodí celkem snadno: tolik peněz a tak málo práce! Kdo by z toho nezačal měřit zakřivení okurek?
Problém je, že v Česku nejde ohledně EU o okurky, ale směřování země. Stále více politiků včetně těch z ODS nám namlouvá, že místo do západní EU patříme do východní V4, kde si tak dobře rozumíme nejen ohledně všech postkomunistických frustrací, ale i méně liberálních tendencí. A nejhorší na tom je, že na rozdíl od komunistů nebo populisty Okamury, který řekne cokoli, protože je osvobozený od myšlenek, myslí to politici jako Jirsa upřímně.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
