Před pěti lety byla Radka Kafková nejlépe placenou státní úřednicí. Nyní je podle nepravomocného rozsudku usvědčená z braní úplatků v jedné z nejzapeklitějších kauz, které doprovázely fungování dnes již neexistující České konsolidační agentury (ČKA). Kafková měla podle obžaloby přijmout úplatek ve výši 400 tisíc korun a říct si o další peníze. Jako vrcholová manažerka ČKA měla jako protislužbu poskytnout interní informace z agentury a zmanipulovat výběrové řízení na třímiliardovou pohledávku za společností Cetus. Soudce dal žalobcům za pravdu a vyměřil Kafkové osmnáctiměsíční trest s tříletou podmínkou a zaplacení pokuty 400 tisíc. Kafkové přitom hrozil až osmiletý trest. Sama svou vinu vytrvale popírá, nahrávají jí přitom dosud nevyjasněné skutečnosti podivného případu.
Ten se odehrál v roce 2006. Tehdy se ČKA zmítala ještě v jiné kauze – z účtů jí podřízené společnosti zmizela do zahraničí půlmiliarda korun. Že se v agentuře dějí podivuhodné věci, bylo tedy jasné. Případ zkorumpované manažerky pak dobře zapadl do špatného obrázku instituce, která spravuje pohledávky vyvedené z českých bank.
Policie po měsících odposlouchávání vrazila ke Kafkové domů. Úplatek, za nímž šla najisto, nemohla dlouho najít. Nakonec 400 tisíc našla v autě manželčina ženatého přítele.
Odposlechy, které obhajoba zpochybňovala jako nelegální, mají dokládat, jak si Kafková o úplatky říkala. O „všimném“ se aktéři hovorů zmiňují jako o „vitaminech pro Beatu“, což byl pes odsouzené úřednice. Vitaminovými spiklenci byli spolu s Kafkovou zaměstnanec ostravské pobočky ČKA Josef Tykva a podnikatelé Josef Lopata a Pavel Hrách. Cílem bylo dohodit pohledávku za Cetusem neznámému zájemci.
Nejasné ovšem zůstává, proč bylo třeba uplácet. Třímiliardová pohledávka byla agenturou a najatým oceňovatelem ohodnocena na dvě stě milionů korun. Zájemci si ji ovšem cenili mnohem výše. Vítězná společnost Arrowrise nabídla 565 milionů. I druhý v pořadí – česká společnost GBI Investments – si ji cenil na bezmála dvojnásobek, konkrétně na 360 milionů.
Otázky tak zůstávají dvě. Kdo je za společností Arrowrise, která tak významně přeplatila odhadní hodnotu pohledávky? A proč někdo zaplatí tak moc?
Agentura v době svého fungování často čelila kritice, že nedostatečně hlídá, aby si pohledávky nekupovali sami dlužníci za zlomek jejich původní ceny. Proslavený je třeba případ Zetoru. A právě prodej v Londýně sídlící firmě Arrowrise podobné spekulace rozhodně podporoval. Její adresa bylo jediné, co o ní ČKA věděla. Ovšem šlo o zcela virtuální adresu, kterou si pronajímaly i další firmy. Arrowrise navíc neměla v obchodním rejstříku ani žádný zapsaný předmět podnikání, pokud za něj nepovažujeme „jiné obchodní aktivity“. Adresu najala firma Amicorp, již vedl Michael Price. Ten zároveň šéfoval firmě Q Investments se sídlem na Bermudách. Spletenec offshorových organizací tak dával podnět ke spekulacím, že za nákupem pohledávky stojí buď někdo z Cetusu nebo IPB, z jejíž rozvahy pohledávka pocházela.
Právě tito lidé mohli mít přesný přehled o tom, jak to s Cetusem vypadá, a proč je tedy dobré zaplatit výrazně více, než ČKA požaduje. Jednou z možností bylo, že si potřebují ohlídat, aby skončily všechny promlčecí lhůty, které se vztahují na někdejší obchody Cetusu. A pak třeba pod záminkou špatně sepsané smlouvy o prodeji (kterou mimochodem sepisovala právě Kafková) agentuře bezcennou pohledávku vrátit. Pravděpodobnější však byla verze, že je v Cetusu ukryt poklad, neboli více prostředků na pokrytí dluhu, než tušila ČKA. Tomu ostatně odpovídá i zpráva policie, že na účtech firmy zajistila 420 milionů korun a cenné papíry za čtvrt miliardy.
Nicméně podle informovaných zdrojů mohlo být v Cetusu peněz ještě víc, a to až o 800 milionů. Díky svému napojení na IPB měla firma ve svém portfoliu „slavný“ podřízený dluh zkrachovalé banky v této hodnotě. A za ten ručí stát.
Pravdu se ovšem asi nikdy nepodaří zcela odhalit. A Kafkové vlastně zbývají jen oči pro pláč. Je odsouzena (ač se může ještě odvolat) a zaplatit má přesně tolik, kolik dostala. Slíbeny měla mít ještě další tři miliony korun. Další „vitaminy“ pro Beatu už ale nikdy nedostala.
