PAVEL KOHOUT, ANALYTIK SPOLEČNOSTI PPF: * Přestože je Indie demokratickou zemí a v Číně stále vládne komunistická strana, svými ekonomickými úspěchy Čína Indii předčí. Jak je to možné? Jeden z hlavních důvodů, proč zahraniční investoři vyhledávají jakožto výrobní základnu spíše Čínu než Indii, je indický nepružný trh práce.
PAVEL KOHOUT, ANALYTIK SPOLEČNOSTI PPF:
Přestože je Indie demokratickou zemí a v Číně stále vládne komunistická strana, svými ekonomickými úspěchy Čína Indii předčí. Jak je to možné?
Jeden z hlavních důvodů, proč zahraniční investoři vyhledávají jakožto výrobní základnu spíše Čínu než Indii, je indický nepružný trh práce. Zatímco v Číně je velmi jednoduché propustit zaměstnance, v Indii je to problém. Na vině je hlavně složitá legislativa, která je dědictvím kolonialismu a indického socialismu. Existuje například kolem čtyřiceti různých zákonů, které se tak či onak váží k pracovnímu procesu. Odbory sice nemají vzhledem k roztříštěnosti velkou sílu při kolektivním vyjednávaní, ale účinně překážejí při modernizaci. Například zaměstnanci státem vlastněných bank dlouho úspěšně bojkotovali zavádění počítačů, aby zamezili rušení pracovních míst.
Jaké další faktory vedou k současné převaze Číny?
Je to také například vysoká míra negramotnosti indické populace, která dosahuje padesát let po získání samostatnosti neuvěřitelných 48 procent. Původ tohoto neradostného čísla lze hledat v prvních letech po vyhlášení indické nezávislosti, kdy Nehrú i Gándhí považovali gramotnost za luxus, nikoli za klíčový ekonomický faktor. Místo toho kladli důraz na rozvoj dělnických a řemeslných profesí. Čína si na rozdíl od Indie uvědomila, že socialistické školství je k ničemu. Od roku 1978 poslala 580 tisíc studentů do zahraničí. V USA jsou Číňané nejpočetnější skupinou zahraničních studentů. Indie má sice také vynikající školy, například prestižní Indian Institute of Technology, jenže nejlepší absolventi mnohdy nenajdou uplatnění doma a odcházejí do zahraničí. Je to proto, že indické podnikatelské prostředí je jednoduše otřesné.
Není problém také v přílišné ochraně indického trhu?
Ano. Indický trh je stále více chráněn cly a kvótami než trh čínský. Toto ochranářství začalo již po vyhlášení nezávislosti v roce 1947. První premiér Džaváharlál Nehrú považoval tehdejší exportní orientaci za nástroj koloniálního vykořisťování. Odtud byl jen krůček k omezení volného obchodu a ke zvýšení role státu. Nehrú, podobně jako jiný ekonomicky negramotný právník Mahátma Gándhí, si přál silný stát na rovnostářském principu, omezení zahraničního obchodu a vybudování silného průmyslu. Indie se stala průmyslovým skanzenem. Například státní podnik Hindustan Motors od roku 1948 vyrábí model Ambasador. Továrna s 11 tisíci zaměstnanci jich ročně vyrobí 18 tisíc kusů. Pro srovnání: výrobní linka firmy Toyota poblíž Tokia vyrobí se 66 zaměstnanci ročně 100 tisíc vozů typu Lexus.
Přesto na tom je Indie velmi dobře, co se týče informačních technologií…
Většina zákonných regulací je v Indii velmi letitého data a proto příliš nezasahují nově se rozvíjející obory, mezi něž patří také informační technologie. Proto takový rozmach v této oblasti. Kdyby byl indický průmysl méně regulován, velmi zdatně by Číně konkuroval.
**V čem má naopak Indie před Čínou náskok?
Jednak je to určitě demokratický systém a také relativně lépe fungující kapitálový trh. Indie má také zdravější demografickou strukturu.
